Tajemství rodu Hilfenberku

7.

Znechuceně a smutně jsem na Lea pohlédl. Ten se jen usmál a vydal se z pokoje přímo k nákladnímu vozu. Já jej následoval. 

"Tak joo klucí, vemte nějaké lehké věci, jako jsou židle a tak, o zbytek se postarají stěhováci." špitla k nám a mrkla na nás. My jsme se čapli práce a už to šlo jak na běžícím páse. "Jen mi musíš říct, co je co.. Respektive, do jaké místnosti co patří." Kývl jsem ve znamení souhlasu. "Tyhle židle jdou do kuchyně.." poručil jsem a rozešel jsem se do oné místnosti.

Prakticky jsme odnesli jen židle, jelikož o zbytek se postarali chlapi. My jsme jen srovnávali a čistili. Po pár hodinách již stálo vše na svém místě, včetně mého pokoje. Hned dům vypadal krapánek líp.

Vešli jsme do pokoje. Zamyslel jsem se ohledně terasy. Chtělo by to nějaké venkovní židle se stolkem. "Chtělo by to něco na terasu.." vyslovil jsem svou myšlenku. "Když jsem byl ve sklepě, spatřil jsem mnoho přikrytého nábytku." Otevřel jsem dveře na chodbu a šel jsem směrem do sklepa. Leo cupital za mnou.

Stál jsem před dveřmi do sklepa, otevřel jsem jej. Jenže v tu ránu mi je zabouchla máma před nosem. Posunula si brýle na nose a spustila : "Kampak, mladý kluci, máte na mířeno?! Obzvlášť ty Dylane!" rozkřikla se. "Copak jsem ti neříkala, že se takovým místům máš vyhýbat kvůli svému zdraví?" pokračovala a já naznačil, aby přestala.. Aspoň před Leem. Podíval jsem se po očku na něj a spatřil jsem ho, jak je šokovaný. Máma si toho všimla. "Víš, Leo.. Tady Dylan je celkem dost nemocný a sebemenší vlhké prostředí, plné prachu a špíny mu nedělá dobře. Začne se dusit a už několikrát ho odvezla sanitka."
Já jen vzdychl. Měl jsem na mámu vztek. Ona moc dobře věděla, že jsem se o tom nerad zmiňoval.  "Ahaa" řekl na zpět. "Vydržte, jen si pro něco doběhnu domů." sdělil nám a zmizel ve vchodových dveří.

Podíval jsem se na mámu. "Díky mami.. Fakt díky" Máma se na mě zle podívala. "Ještě řekni, že to byla chyba. Musel to vědět, aby se předešlo problémům. Do toho sklepa máš přístup zakázán, alespoň do doby, než tam řádně uklidím." 
"Ale mami! Já tam potřebuji jít.." trval jsem si na svém. Měl jsem důvod, chtěl jsem odhalit, co to tam vlastně je. "Dylane!" okřikla mě "Prostě ne!" 

Leo vtrhl zpět k nám. Něco skrýval za zády. "Beth.." odmlčel se. "Pustila by jste nás tam, kdyby si vzal Dylan ochranu?" ukázal věc, kterou celou dobu skrýval za zády. Byla to prach-obyčejná rouška. "Hmm.." zamyslela se. "Pokud se mu něco stane, máš to na triko." řekla mrazivým tónem Leovi. Ten se jen usmál, podal mi roušku a já jsem jej nasadil. Dýchalo se mi divně, ale po chvíli jsem si zvykl. "Tak vzhůru do podsvětí" řekl jsem tlumeným hlasem a vyšel jako první do sklepa.