Tajemství rodu Hilfenberku

Prolog

Poklidná vesnička s pár sty obyvateli. Každý se tváří šťastně a spokojeně. Lidé se navštěvují, pečou si dorty, starají se navzájem o děti. Vše vypadá tak, jako kdyby to byl ráj. Avšak, nelze se řídit prvním dojmem, přeci jen vše nemusí být pravda.

Přes den to tu žije. Trhy jsou plny lidmi, kteří nabízejí nejrůznější potraviny různé kvality. Avšak jakmile se slunce sklání k obzoru, obyvatelé urychleně vše balí, ať stihnout být do západu slunce v bezpečí svých domovů mimo veškeré ohrožení, ale jaké ohrožení by se v této malé vesničce mohlo vlastně skrývat? 

A proč se vůbec lidé bojí nedalekého panství, prorostlé hustými lesy a ztrouchnivělým zámkem? Proč se tam neopováží přiblížit ani pes? Jak to, že dospělí vypráví svým dětem a vnoučatům, že tam sídlí zlí duchové a sami tomu věří? Co je na tomto místě tak prokleté a zapomenuté?

A co jsou to v noci za zvuky, které zní jako plačící dáma, či dětský smích? Proč se objevují jen v noci? Možná proto, že v noci je vše klidné a tiché? Nikdo neví a už vůbec žádný člověk nemá tu odvahu, aby v noci roztáhl závěsy a podíval se.

Jak to bude pokračovat? To se lidé budou navždy schovávat? A před čím, když ani neví, čím je způsoben ten jejich strach.