Zdravím! Jak vypovídá název, jedná se o "příručku" nádherného světa J. R. R. Tolkiena. Snažím se co nejpřesněji a do detailů probrat různé oblasti Středozemě (respektive celé Ardy) a pokaždé přijít se zajímavostmi a teoriemi, které sice jsou dostate...
Kromě Slunce a Měsíce jsou nejznámějším zdrojem světla valinorské stromy – Laurelin a Telperion
Laurelin - Zlatá píseň - se jinak jmenuje také: •Malinalda - Zlatý strom •Culúrien •Lindeloxë •Lindelótë (poslední dva názvy nebyly později použité)
A Telperion je také: •Bílý strom •Silpion •Ninquelótë
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zajímavá je koncepce světla před Dvěma stromy ve Ztracených příbězích. Na straně 72 se píše:
"To byly Dny šera (Lomendánar), neboŤ již bylo světlo, stříbrné a zlaté, nebylo však ještě stálé, chvělo se a plynulo vzduchem v nestálých proudech a občas jemně zalévalo zemi třpytným deštěm a rozlévalo se po zemi jako řeka."
Jinými slovy, tehdy mělo světlo spíše kapalnou formu.
Valar však chtěli světlo více rozšířit, a proto postavili dva vysoké sloupy na severu a jihu Ardy se zavěšenými lampami: Illuin a Ormal - nepohasínaly a ve Středozemi nastal neměnný den. V Silmarillionu je zboural Melkor, ale v ranějších konceptech je naopak pomáhal vytvořit. Sloupy však postavil z ledu, takže roztály a světlo se neodvratně ztratilo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Proto vytvořili Valar Stromy, ještě před příchodem elfů. Byly zdrojem světla ve Valinoru, a ve Středozemi v té době žádné myslící bytosti nežily. Varda sbírala jejich rosu a shromažďovala ji do dvou kádí.
V Silmarillionu se píše: Jeden měl tmavozelené listy, které byly zespodu jako zářící stříbro, a ze všech jeho nespočetných květů stále padala rosa stříbrného světla a země pod ním byla grošovaná stíny jeho třepetavých listů. Druhý měl listy svěže zelené jako právě rašící buk; měly okraje ze třpytivého zlata. Na jeho větvích visely hrozny květů jako žluté plamínky, každý v podobě žhoucího rohu, z něhož prýštil na zem zlatý déšť; a z náruče toho stromu se linulo teplo a veliké světlo
Každý strom zářil sedm hodin a potom pohasnul. Probudil se hodinu před tím, než ten druhý přestal svítit. Té chvíli, kdy zářily oba se říkalo mísení světel.
