Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part eleven

Wow! Všem moc děkuju za komentáře a hvězdičky. Opravdu jsem nečekala, že se to bude takhle líbit (červenám se). Ještě jednou děkuju a příjemné čtení!

"Hej, nechej nás, dobře?" řekl ten opilec, když jsem k nim doběhl.

"Okamžitě jí dej pokoj," řekl jsem výhružně.

"Protože jsi to řekl ty?" řekl výsměšně.

Shodil Liv surově na zem a začal se připravovat na boj.

"Chceš se bít? Jo? Tak pojď!" řekl.

Stačil ale jeden jediný úder a ležel na zemi jako pytel brambor. Opilý a smradlavý pytel brambor. Vzpomněl jsem si na Liv a rychle se k ní ohnul. Rychle jsem si ji prohlídl, jestli není poraněná. Netekla ji krev a ani nic jiného.

"No páni! Tobě se ho podařilo zbít," řekla, ale jelikož vypadala tak uboze a nevinně, odpustil jsem jí to.

"No víš, byl opilý," řekl jsem a vytáhl z kapsy telefon.

"Mám ji," řekl jsem každému krátce a hovor ukončil.

Právě jsem ji chtěl vzít na ruce, protože jsem viděl, že nebude schopná chodit sama, když jsem si všiml jejího výrazu.

"Oh... Ne, ne, ne! Nesmíš mi tady odpadnout," řekl jsem a snažil se ji probrat.

Samozřejmě se mi to nepodařilo.

"Fuck! Fajn, tak jdeme!" řekl jsem a vzal ji na ruky.

Naštěstí nebyla vůbec těžká, a proto se mi s ní šlo lehce. Když jsme byli pár metrů od brány, tak se probrala.

"Zayne?" zeptala se tichým a třesoucím se hlasem.

Musela být v pořádném šoku.

"Neboj se, už jsi v bezpečí," řekl jsem.

"Co se stalo?" zeptala se a já se na ni podíval.

V očích měla zmatek, trochu strach a vděk. V těch čokoládových očích jsem se doslova topil. Musel jsem se ale odtrhnout a vrátit se zpět do reality, protože jinak bychom se už váleli na zemi.

"Už jsme skoro doma. Vydrž," žekl jsem.

"Harry mě zabije?" zeptala se.

"Teď se tím netrap, dobře?" něžně jsem jí pověděl.

Zabořila mi tvář do hrudi a musel jsem přiznat, že mi to bylo neuvěřitelně příjemné.

Konečně jsme přišli před bránu a já jsem se pokoušel vytáhnout klíče z kapsy.

"Dej mě na zem," řekla Liv.

"Ne! Já to zvládnu," řekl jsem tvrdohlavě.

Po chvíli mi došlo, že to nezvládnu, a proto jsem ji opatrně postavil na nohy. Naštěstí se udržela, než jsem stihl otevřít dveře. Chytil jsem ji kolem pasu a přitáhl si její tělo k boku tak, aby jsem ji mohl přidržovat. I tohle bylo příjemné a velmi. Nejhorší to bylo ve výtahu. Ztratila rovnováhu, takže mírně spadla dopředu. Já jsem stál naproti ní, takže mi spadla do náruče. Zachytil jsem ji a přitiskl k tělu. Měl jsem co dělat, aby jsem ji nepolíbil. Nezdálo se mi to v téhle chvíli vhodné, a proto jsem se musel udržet. Znovu jsem se jí podíval do očí a znovu jsem se topil. Nedokázal jsem se od ní odtrhnout a ona na tom byla stejně. Nikdy jsme takovou chvilku spolu nezažili, a proto jsem si to užíval, jak jen jsem mohl. Chtěl jsem, aby se zastavil čas nebo aby se zasekl výtah, ale realita je svině. Přišli jsme na naše poschodí a pomalu se došourali k bytu. Dveře se prudce oevřeli a Harry mi ji chtěl okamžitě vzít. Liv se ale ode mě nechtěla pohnout na milimetr. Tajně v duchu jsem byl hrozně rád