Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part fourteen

Stáli jsem před hotelem s taškami a čekali, až nám Harry přijde říct, že můžeme jít na pokoje. Šel dovnitř za recepční, ale když se vrátil, na tváři měl naštvaný výraz.

"Prý tady nejsme ubytovaní. Prý jsme nepodali žádost o ubytování," napodobil recepčního s teploušským přízvukem.

"Co? To myslíš vážně?" křikli jsme jednohlasně.

"Vážně! Ale přesně si pamatuju, jak jsem tomu debilovi před měsícem volal," řekl Harry.

"Jdu to vyřešit!" řekla Liv a vběhla dovnitř jako tornádu.

Po pár minutách vyšla ven se spokojeným úsměvem na tváři. Za ní šli nějací zaměstanci s pořádně vystrašenými výrazi na tváři. Vypadali, že se báli, jen nadechnout, aby jim něco neudělala. Clekem jsem i chápal.

Vzali nám tašky a odnesli je rovnou do pokojů. My jsme šli ještě na recepci pro klíče od pokoje. Recepční z ní byl totálně posraný. Podal nám tři klíče a my jsem se odebrali do pokojů Harry a Louis, Liam a Niall a já s Liv. Všichni jsme byli na jednom poschodí.

Pokoj byl celkem pěkný. Byl tam gauč a telka, barová skříňka a velká koupelna. Problém nastal, když jsme si všimli postele. Byla jen jedna, manželská. Vlastně, pro mě to problém nebyl, na takové by se dalo dělat plno věcí...

"Takže... chceš pravou a nebo levou půlku?" zeptal jsem se jakoby nic.

Nic neřekla, jen na mě zavrčela.

"Myslel jsem, že se ti taková postel bude líbit," zamrmral jsem si pod nos.

Začali jsem si vybalovat věci a ukládat si je do skříně. Já jsem měl vybalené, ale ona nebyla ještě ani v polovině.

"Jestli to budeš vybalovat tímhle tempem, nestihneš přijít ani na konec koncertu," řekl jsem jí.

Jen na mě hodila vražedný pohled.

Znovu jsme se dostali pod bod mrazu!

***

Pódium i všechno ostatní bylo připravené a postupem času do sálu začali vcházet lidi. Vždy jsem miloval naše koncerty. Všichni jsme si je neuvěřitelně užívali. Vybláznili jsme se na nich. Po pár minutách byl sál plný na prasknutí a my jsme ze zákulísí slyšely jak nás fanoušci skandují:

"ONE DIRECTION! ONE DIRECTION!"

Konečně jsme mohli přijít na jeviště a když nás fanouškové viděli, hlavně fanynky, začali vřískat, tleskat a pískat jako blázni.

"Děkujeme, děkujeme, že jste dnes tady," řekl Harry do mikrofonu, když se publikum docela uklidnilo.

"Dnešní koncert, vlastně všechny koncerty na téhle koncertní šňůře, budou naše památní koncerty. Budeme hrát naše nejúspěšnější písně ze všech albumů. Tak si to užíjte!" křikl jsem.

První jsme hráli Midnight Memories, abychom je trošku rozehřáli.

"Midnight Memories..." zpívali jsme.

Dohráli jsme a publikum spustilo obrovský potlesk a výkřiky a já jsem byl nadšený, že jsem začal křičet s nimi a poskakovat po pódiu. Musel jsem vypadat opravdu šíleně, ale byl jsem tak šťastný, že se jim to líbilo, že jsem si nemohl pomoct. Kluci se na mě smáli a já na ně.

"A teď jedna z mých oblíbených: Strong!"

Publikum vykřiklo a začali jsme hrát. Dělali jsme přestávky, aby publikum mohlo zpívat s námi. Byl jsem tak šťastný, že jsem skočil do davu a fanynky mě s radostí chytly. Najednou jsem si uvědomil, že se mi kalhoty posouvají ze zadku, a že to nebude jen povoleným opaskem. A do hajzlu! Ty baby byly plně rozhodnuté mě tady vysléct.