Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part twenty-seven

Zayn:

"Zayne! Proboha Zayne! Musíme odsud okamžitě odejít!" řekla mi Liv a vypadala trošku naštvaně a pořádně vystrašeně.

Právě jsme byli v obchodě s dětským nábytkem a vlastně jediné, co tady měli, byly potřeby pro miminka. Liv už byla v pátém měsíci těhotenství a my jsme měli nakoupené všechno, až na postýlku, pro ty dvě potvory. Přesně tak. Budeme mít dvojčata. Dvě holčičky. Když mi to Liv oznámila, nejprve jsem byl trochu zklamaný, že nebudu mít chlapce, ale to nevadí. Budu mít dvě holčičky, které budou ty nejkrásnější na světě a ony po ní musely něco zdědit.

"Ale proč bychom měli jít pryč?" zeptal jsem se nechápavě.

"Protože ta prodavačka se mi pokouší prodat růžovou postýlku. Růžovou! Víš, jak tu barvu nesnáším!!!"

Začal jsem se smát. Z jejího výrazu tváře jsem jednoduše nemohl. Když jsem se konečně uklidnil, vzal jsem ji za ruku a podíval se po obchodě. Najednou jsem uviděl dvě stejné, úplně dokonale bílé postýlky. A když je uviděla Liv, zvýskla od radosti a políbila mě, protože jsem prej našel ty nejkrásnější postýlky na světě. Řekli jsme prodavačce, že si je vezmeme a ona nad námi "nenápadně" ohrnula nos, protože si byla jistá, že Liv, jako každá normální maminka, vezme růžovou postýlku. To ale nevěděla, že moje milovaná Liv, není jako ostatní ženy.

***

"A bude k tomu jíst i popcorn?" zeptal jsem se Liv.

Už jsme byli doma. V našem novém domě. Přesně tak, když jsme se s Liv vrátili z líbánek, nevzal jsem ji zpět ke klukům, ale do úplně nového zařízeného domu. Byla z toho velmi nadšená.

"Nemyslím si, že chceš k tomu jíst popcorn..." řekl se smíchem.

"A proč ne?" zeptal jsem se a pomohl jí se posadit na gauč vedle mě. Pohladil jsem ji po kulatém bříšku a něžně políbil. Usmála se na mě a znovu se zeptala:

"Vážně se na to chceš koukat se mnou?"

"Samozřejmě, chci vidět, čím si projdeš a chci se na to připravit."

Liv si půjčila od svojí kamarádky video z jejího porodu. A já jsem se na to video chtěl podívat s ní. Musím vidět, co zažije a psychicky a možná i fyzicky se připravit. Nechápu, proč mě od toho tolik odrazovala. Popravdě řečeno, ani si tak moc neumím představit, jak probíhá porod, a proto jsem se nechtěl dát odbýt a přesvědčil ji, že se na to s ní podívám.

"Tak fajn," řekla Liv a šibalsky se na mě usmála.

Pustila to a na obrazovce se najednou objevila vřískající ženská. Když se tam tak najednou objevila, vystrašilo mě to tak moc, že jsem začal křičet s ní.

"Zayne! Zayne! Zayne! Klid, dýchej, no tááák..." uklidnila mě nakonec Liv.

"Můžu to pustit?"

"Ano," řekl jsem nakonec.

Pustila to znovu a ukázali záběr na tu ženskou. Tentokrát nekřičela, ale ona vřískala jako bláznivá. V pozadí byl slyšet doktorův hlas a rady, aby zhluboka dýchala. Taky jsem ho poslechl a začal zhluboka dýchat. Všude tam bylo plno krve, všechno bylo červené a najednou z té ženské začalo něco vylízat. Vřískla a já jsem křikl s ní. Vždy, když začala křičet ona, zakřičel jsem i já a když ukázali záběr na to něco, co z ní právě vypadlo, téměř jsem se pozvracel.

"Mimozemšťan!" křikl jsem.

"Co?" zeptala se Liv nechápavě.

"Mimozemšťan! To děcko je potomek mimozemšťana!"