Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part five

"Cože si s kým?" skoro vykřikl Liam.

"Když jsem měl 22, vyspal jsem se s Liv," zopakoval jsem.

"Cože si?" nějak mu to nedocházelo. Vypadal opravdu zmateně.

"Vyspal jsem se s Liv," znovu jsem zopakoval a teď jsem mluvil opravdu pomalu, tak aby to pochopilo i malé dítě.

Nevěřícně se na mě díval a potom mi uvěřil.

"Takže... ty ses vyspal s Liv? Mám pravdu?" zeptal se.

"A proč to do řiti nikdo z nás neví?" zakřičel.

"Buď ticho! Vzbudíš ostatní," zašeptal jsem naštvaně.

"Pomiň, ale víš normální lidi většinou vyvede z míry, když zjistí, že jeho nejlepší kámoš se vyspal s mladší sestrou dalšího nejlepšího kámoše a dozvíš se to po čtyřech letech a nikdo jiný to neví," rozhořčeně se na mě díval.

"Promiň, ale opravdu jsem neměl chuť vám to povědět," řekl jsem.

"Takže ty jsi neměl chuť nám to říct?!" ironicky za mnou zopakoval Liam.

"Byl by si raději, kdybych to na vás vyvalil někdy večer, když máme volno? Měl jsem jen nenápadně povědět: Tak jaký jste měli den? Já jsem ho měl fajn. Ou a víte, že když jsem měl 22, vyspal jsem se s mladší sestrou mojeho nejlepšího kámoše, on o tom neví a navíc tu malou mrchu nenávidím? Bylo by ti líp?" naštvaně jsem mu to vmetl do tváře.

Zamračeně se na mě díval, ale už byl ticho.

"Jak... proč... jak," nevěděl ze sebe dostat souvislou větu, ale věděl jsem, kam tím míří.

"Já jsem měl 22, ona 20. Já nevím, jak se to stalo. Byli jsme u ní doma, zrovna dělala nějakou velkou párty," při té vzpomínce jsem se musela usmát.

"Bylo tam hodně lídí a všichni byli na mol. I já a Liv. Setkal jsem se s ní v jejím pokoji a začali jsme se hádat. Jako vždy samozřejmě. Dveře byly zavřené a my jsme se hádali. A potom no já... neví jak, ale... jednoduše..." nevěděl jsem, jak to říct, ale Liam chápal.

"A když jsme se ráno vzbudili vedle sebe v posteli... Byl to jednoduchý šok. Nejprve jsem si nemohl vzpomenout, ale pak mi to začalo docházet. Jasně jsem si pamatoval, co všechno se předchozí večer stalo. Rychle jsem si posbíral svoje věci a utekl domů. Měli jsme tichou dohodu, že to nikomu neřekneme. Ani Harrymu. Doteď o tom nikdo nevěděl," řekl jsem potichu.

"Tak tohle bych opravdu nečekal. No vlastně od tebe ano, ale od Liv? Myslel jsem, že se nenávidíte," nechápavě řekl.

"Však my se nenávidíme a potom jsem ji nenáviděl ještě víc. Ale víš, jak to je. Jednoduše jsme se fyzicky přitahovali," řekl jsem.

"A teď?" zeptal se.

"Teď co?" snažil jsem se říct nevinně.

"Ty víš, na co myslím," řekl.

"E-e-e, ne, netuším. Na co myslíš?" snažil jsem se z toho vykroutit.

"Ty víš moc dobře, na co myslím. Nechtěj, abych to řekl nahlas," varoval mě.

Byl jsem potichu, a proto nahlas řekl:

"Takže... Přitahuje tě Liv i teď? Po těch rocích?" řekl a já jsem na něm viděl, jak si tuhle chvíli užival.

"Ano, přitahuje mě i teď," řekl jsem naštvaně.

"Páni," řekl a zatvářil se jako mále děcko.