Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part thirteen

Takže holky moje tady máte ještě jeden díl! Mám dobrou náladu a počet vašich hvězdiček a komentářů mě nakopl. Nejsem jedna z těch, co by dávali podmínky kolik musí být hvězdiček a komentářů, aby byl další díl, protože mi stačí těch pár věrných lidiček, co to čtou a to jste vy!!! Takže moc všem děkuju a další díl, opět zítra. Snad se vám to bude líbit a hezké čtení!

Propletla si prsty s těmi mými. Zatlačila mě na postel a já jsem se vůbec nebránil.

Tričko jsem už na sobě neměl a věděl jsem, že teď jsou na řadě kalhoty. Pustila mi pravou ruku a pomalu ji začala posouvat stále níž a níž. Musel jsem dýchat, jako bych uběhl 3x100km maratón, ale vůbec mi to nevadilo. Pomalu mi začala rozepínat pásek, potom knoflík a nakonec zip. Jemně se mě dotýkala a každý její dotek mě neuvěřitelně dráždil. Kalhoty letěly asi na druhý konec pokoje, ani nevím, kde dopadly.

Najednou se ode mě odtáhla a já jsem se natáhl za ní, takže teď na mě seděla. Mírně se snažila vykroutit z objetí, ale já jsem ji nechtěl pustit. Mezi polibky mi zašeptala do rtů:

"Víš, že bychom to neměli dělat."

"Už jsi mě skoro vyslíkla a jestli si myslíš, že tě teď pustím, jsi na omylu," odpověděl jsem.

Přetočil jsem se s ní, takže teď ležela ona pode mnou. Už  jsem se těšil, že "si ji vysleču", když k nám vtrhnul Liam.

"Liv, radím vám, buď si pohněte a nebo skrý Zayna do koupelny nebo pod postel nebo jinam, protože jestli vás takhle Harry najde, budeme muset volat pohřebák."

"Kruci, neměli jste přijít později?" zavrčela Liv.

Následkem Livinina líbání a jejich dotyků jsem byl totálně neschopný jakéhokoli pohybu. Pokusila se mě postavit, ale vůbec se jí to nedařilo, protože jsem měl neuvěřitelně rozklepaná kolena. Nechtěla to ale vzdát, proto se ke mně nahla a zašeptala do ucha:

"Jestli se postavíš a utečeš do koupeny, Harry tě nezabije a my to budeme moct dokončit později."

To mě okamžitě přinutilo postavit se a utíkat do koupelny. Zamknul jsem za sebou a pomalu se po dveřích svezl na zem.

"To není možné! Už skoro byla moje a on tam musí vtrhnout Liam," zašeptal jsem naštvaně.

Jediná vyhlídková myšlenka byly její slova. Dokončíme to. Jenže já jsem to chtěl dokončit hned teď. Chtěl jsem vyjít z koupelny, chtěl jsem si ji vzít před Harryho očima a vzít ji do pokoje. Už jen myšlenka na to, že bych to skutečně udělal, roztřásla moje tělo. Ne to, že by mě Harry pak zabil, ale to, co by se dělo za dveřmi našeho pokoje.

Přibližně po půl hodině jsem se odvážil otevřít dveře a vyjít z koupelny. Nikdo nebyl v pokoji, a proto jsem si klidně mohl začít hledat svoje věci. Tričko leželo vedle dveří, ale kalhoty jsem hledal delší dobu.

Konečně jsem je našel, oblíkl si je a vyšel z pokoje. Doufal jsem, že se Harry nedozvěděl, co se dělo v mojí posteli, když tady nebyl. Všichni seděli v obýváku a o něčem si povídali.

"Pojedeme autobudem ne? Jako za starých časů," zeptal se Louis.

"Jasné, jak jinak," řekl mu Niall.

"Bereme i Liv?" zeptal se Liam.

"Samozřejmě," řekl Harry.

"O čem se bavíte?" zeptal jsem se konečně.

"Nepamatuješ si? Příští týden máme to menší turné po Anglii," oznámil mi Harry.

"Ježíš! Vážně! Já jsem na to úplně zapomněl!" křikl jsem.