Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part twenty-eight

Moc se holky omlouvám, že teď nepřidávám tak často, ale mám toho hodně, děti, koníci a navíc se připravuju na IELTS, takže ještě jednou se omlouvám, budu teď přidávat spíš co druhý den :) Moc děkuju za hvězdičky a komentíky a příjemné čtení :)

Zayn:

"Kam jdeš?" zeptal jsem se trochu podezíravě Liv, když přešla přes obývák k předsíni a byla slušně oblečená.

"Na vyšetření k lékaři, abych věděla, jestli je miminko v pořádku a..." nedokončila.

"A? A potom co?"

"No... víš... potom jdu ke gynekologovi..." řekla dost rychle a utíkala ke dveřím.

"Počkej! Počkej! Počkej! Jdu s tebou!" řekl jsem rozhodně.

"Ale ne... nemusíš," snažila se mě přemluvit, ale já jsem byl neoblomný.

"Ale ano! Jdu s tebou!"

***

Právě jsme byli u lékaře. Dopadlo to celkem dobře. Maličké jsou v pořádku a Liv taky. To mi stačí. A teď nahoru ke gynekologovi! A nezapomeňte na umučený výraz...

Vstoupili jsme do bílé, celkem moderně zařízené místnosti. Za stolem seděl Livin gynekolog.

"Aaa... paní Stylesová a..." řekl a zasekl se v středě věty, když uviděl i mě.

I mně, i tomu debilovi okamžitě zmrzl úsměv na tváři. Jediná, která se usmívala, byla Liv. Nic nechápala.

"Teď už Maliková a tohle je můj manžel Zayn Malik," řekla a mě zahřálo u srdce.

Viděl jsem, jak se ten lékař snaží zachovat klid, ovládat svoje emoce. Určitě žárlil.

Hmmm.. sladká chuť vítězství!

"Tak to vám gratuluju," řekl a nasílu se usmál.

Přistoupil k nám a já si ho mohl líp prohlídnout. Vysoký, štíhlý a svalnatý, blonďák s modrýma očima. Byl opravdu pěkný. A to mě štvalo. To, jak se díval na Liv bylo... nepříjemné, je slabé slovo. Kdyby nebyla těhotná a kdybych s ní nebyl ženatý a možná i kdybych byl, určtě by ji na tom stole přetáhl. Bylo to na něm vidět. To jak se k ní nakláněl, to jak se na ni díval... Fuj, proboha, vždyť on ji doslova vyslíkal pohledem. To mi stačilo. Musel jsem okamžitě odejít, jinak bych tomu debilovi jednu vrazil. Řekl jsem, že počkám venku, ať si Liv pospíší a když jsem zavíral dveře, nezapomněl jsem jimi třísknout.

***

Seděli jsme v autě a právě byla červená. Ve mně to úplně vřelo. Byl jsem totálně nasraný. Když Liv vycházela ven, smála se nějakému jeho vtipu a on na mě hodil vítězoslavný pohled. A v ten moment mě něco napadlo. Co když to dítě není moje? Co když je dokonce jeho? Je to víc jak pravděpodobné...

Už jsem to ticho nevydržel a vybuchl jsem.

"To dítě je moje a nebo jeho?" musel jsem se ovládat, abych na ni nekřičel.

"Cože?" zeptala se mě nechápavě.

"Ptám se, jestli je to dítě moje a nebo jeho? Víš, nejsem si celkem jistý," to jsem už křičel.

Semafor přepl na zelenou, ale já jsem stál. Nechtěl jsem se pohnout, dokud nezjistím, jestli s ním spala a nebo ne. Za námi se ozvalo troubení a plno nadávek, ať si laskavě pohnu. Otevřel jsem okýnko, vystrčil hlavu a křikl:

"Kurva! Držte všichni huby! A přestaňte troubit, jinak se neznám. Vytrhnu ty klaksony a nacpu vám je do prdele!"

Všechno okamžitě přestalo a já jsem se podíval na Liv. Už to pochopila. A začala se smát.

"Zayne... haha, ty jsi jediný, haha, s kterým jsem za posledních šest měsíců spala. Věř mi" řekla a podívala se na mě tím nejnevinnějším pohledem, jaký jsem kdy viděl. Úplně jsem se roztopil a usmál se na ni.

"Takže holčičiky jsou moje?"

"Ano, jsou tvoje," řekla a taky se na mě usmála.

***

Duben

Liv je v šestém měsíci. Tak moc se těším, že konečně budu mít holčičiky. Nemůžu se dočkat, až konečně přijdou na svět. Radost mi dokonce nekazí ani Livino divné chování. Včera večer, když jsme leželi v posteli, řekl jsem jí, že má pěkně kulaté bříško. Ona se rozplakal a řekla, že jí nemám říkat, že je tlustá a vyhnala mě spát na gauč do obýváku.

Dnes jsem ji znovu přistihl, jak pláče a to se koukala na Ošklivé káčátko. Prý si nikdo nezaslouží, aby s ním zacházeli tak, jako s káčátkem. A když končil film, plakala od štěstí.

Ale mně to nevadí. Těším se na moje holčičky.

Červen

Liv je v osmém měsíci. celý květen proběhl celkem hladce, až na ty vodopády, co Liv téměř celý čas proplakala.

Dnes mě pořádně natáhlo a skoro jsem se pozvracel. Liv dělala snídani. Přišel jsem dolů a těšil se na něco dobrého, ale když jsem uviděl to, co je na talíři, hned mě natáhlo. Liv si sedla za stůl a s chutí se do toho zakousla. Fuj, vždyť ona jedla chleba s hrubou vrstvou Nutelly a na to si dala ředkvičky. A mně udělala to samé. Řekl jsem, že nejsem hladový a raději jsem utekl do obýváku.

Ale stále se těším. Vždyť budemem mít dvojčátka.

Červenec

Kašlu na všechno, jdu se zabít. Já už to nevydržím! Jestli se nezabiju, buď se zbláním a nebo mě zabije Liv a nebo se zabiju sám. Možná bych se měl podřezat... Ale ne, nejsem masochista. A co se tak oběsit? Ne to taky ne, na to bych neměl odvahu. A co skočit z mostu? Možná, ale to bych si před smrtí zkazil vlasy... A navíc jsem už teď dobrý plavec, bylo by to těžké... Před lety by to šlo.

Právě mi volal Liam, prej co dělám. Pověděl jsem mu pravdu, že přemýšlím nad tím, jak se zabít. Samozřejmě, že na mě začal křičet, ať se to neopovážím udělat. Ujistil jsem ho a řekl, že se určitě nezabiju, protože kdybych se zabil, Liv by mi pomohla vstát z mrtvých a potom by mě vlastnoručně zabila ona. A já nechci zažít Livinu pomstu...