Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part twenty-six

O tři měsíce později:

Liv:

"Zlato, musím jít, ale vrátím se po obědě," zašeptal mi Zayn do ucha.

Pomrvila jsem se v posteli, odlepila od sebe víčka a koukla se na něho.

"Proč jdeš tak brzo? Vždyť je teprve šest hodin! Ty ranní ptáče.. Nemám ráda ranní ptáčata..." řekla jsem, usmála jsem se na něj z pod peřiny a on se zasmál.

"Promiň, ale musím. Ještě si pospi," řekl, políbil mě na čelo a odešel.

Věděla jsem, že teď už neusnu, ale neřekla jsem mu to. Když se za ním zavřely dveře, posadila jsem se na posteli a v té chvíli to přišlo. Zatočila se mi hlava a žaludek se začal vzpírat. Rychle jsem se postavila a utíkla do koupelny. Když jsem konečně celá roztřesená přestala zvracet, mohla jsem si vydýchnout. Už to víc nebude, až zítra ráno. Postavila jsem se před zrcadlo a přesně tak, jako každé ráno, jsem byla hrozně bledá a kvůli zvracení, mi tekly slzy. Otřela jsem je a tvář si opláchla studenou vodou. Vrátila jsem se do pokoje a pomalu se oblíkla. Ještě jsem si nebyla jistá, jestli to je pravda, ale mám pocit, že je. Rozhodla jsem se, že po snídani, si půjdu do lékárny koupit těhotenský test.

"Kam jdeš tak brzo?" zeptal se Harry, když jsem si v předsíni oblíkala bundu a brala si klíče od bytu.

"Já..." nedopověděla jsem a on se na mě podezíravě podíval.

Asi bych mu to měla říct... i klukům... ale Zaynovi až když si budu jistá...

"Pojď do kuchyně... musím vám něco říct."

Vrátili jsme se s Harrym do kuchyně ke klukům, kteří slyšeli vše, co jsem řekla v předsíni.

"Takže... co se stalo?" zepal se Louis zvědavě.

"Já... no nevím, jak to říct, ale musíte mi slíbit, že nezabijete Zayna..." řekla jsem a prosebně na ně koukla.

"Slibujeme," řekli sborově.

"Hmm, tak fajn... já... asi jsem těhotná."

Postupně se na tvářích kluků obejvily všechny pocity - pobavení, hněv, zmatek... U Harryho nejvíce ten hněv... A u Liama nejvíce pobavení.

"Ještě si nejsem jistá, ale každé ráno mi je zle, bolí mě hlava a mám závratě..."

"Kdy to začalo?" zeptal se Harry a vypadal být dost mimo.

"Asi před týdnem..."

"Půjdeme s tebou do lékárny a potom k doktorovi..." řekl omámeně.

"Jsi naštvaný na mě? A nebo na Zayna?" zeptala jsem se a z očí mi začaly téct slzy, pěkně dolů po tvářích. Harry to uviděl a okamžitě mě začal objímat a uklidňovat.

"Ne... neboj se... jestli budeš šťastná... budu i já.." řekl nakonec a já jsem mu uvěřila.

A v ten moment mě něco napadlo a já se rozplakala ještě víc.

"A co když mě Zayn opustí a já budu opravdu těhotná?"

Brečela jsem tak moc, až se kluci vylekali a zděšeně se na mě koukali, ale po chvíli je to přešlo a všichni mě společně objali. Naštěstí jsem se uklidnila a mohli jsme jít do lékárny.

***

Pomalu jsem vyšla z koupelny do mojeho a Zaynova pokoje, kde mě napjatě čekali kluci.

"Tak co?" zeptal se Harry, když si všiml mého otupeného výrazu, který jsem upírala na těhotenský test. Nemohla jsem tomu uvěřit.