Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part thirty-one

"Vrátíme se večer," řekla Liv těsně před tím, než vyšla ze dveří.

"Jasně, neboj se, pozdrav ode mě tetu Cox," řekl jsem, naposledy ji políbil a nechal ji, ať odejde.

Hned jak se za nimi zavřely dveře a já jsem přes okno viděl naše auto, jak odchází pryč, rozběhl jsem se do pokoje. Musel jsem se převlíknout a jít do útulku pro psy.

***

"Ježiš, ty jsi nádherná," nadchl jsem se nad malým kokršpanělem.

"To je on," řekl vedle mě prodavač a mohl se od smíchu pos... Ehm roztrhnout.

"To tak je potom nádherný. Má i jméno?"

"Ano, jmenuje se Luky."

"Hmm... Luky to není až tak škaredé jméno. Tak dobře, beru ho," řekl jsem mu s povzdychem.

***

"Tak, tohle je můj dům. Ale tady bydlet nebudeš, neboj se, půjdeš k Liamovi."

Luky se začal rozhlížet po obýváku.

"Kočka!" křikl jsem a ukázal na místo vedle gauče.

Luky  okamžitě spozorněl a zahleděl se na místo, kde jsem ukázal.

"To byl jen vtip," řekl jsem a začal se smát jako blázen.

Luky zavrčel, přistoupil ke mně a najednou zdvihl pravou nohu.

"Co to..." nestihl jsem dopovědět, protože ten chlupáč mě pochcal. Bože! On mě pochcal.

"Ty malý!" křikl jsem a rozběhl se za utíkajícím psem.

Vyběhl nahoru po schodech, ale dřív, jak jsem udělal dva kroky, už jsem ležel na zemi. Zakopl jsem o koberec. S nadávkami všeho typu, jsem se posbíral ze země a rozběhl se na poschodí. Začal jsem prohledávat všechny pokoje, ale v žádném nebyl. Jedinou možností zůstala koupelna. Otevřel jsem dveře a uviděl Lukyho, naklánějícího se nad záchodovou mísou a něco držel v té svojí papule. Otočil hlavu na mě a já jsem zjistil, že je to můj iPhone. Musel mi vypadnout a on ho musel ukrást. Podíval jsem se na něj pozorněji a pochopil jsem, co se chystal udělat.

"Uděláš to a jsi mrtvý pes!" řekl jsem, ale on se na mě ďábelsky usmál. Ano! On se usmál.

Pustil můj iPhone a ten spadl přímo do záchodu. Následně natáhl tlapku na splachovač a spláchl. Zhrozeně jsem se na něj podíval a on na nic nečekal, proběhl mi pod nohama a utekl. Podíval jsem se do záchodu a díval se, jak můj iPhone mizí v kanalizaci. Vyšel jsem na chodbu a uviděl ho. Čekal na mě při schodech. Okamžitě jsem se za ním rozběhl, ale znovu jsem zakopl o nějakou hračku, kterou tady musela pohodit jedna z mých holčiček.

"Ty malý, ďábelský, chlupatý bastarde! Nepřej si mě, až se mi dostaneš pod ruky!" křikl jsem na něj.

Utekl pryč. Já jsem se postavil na nohy a chtěl jít za ním, když začal zvonit telefon.

"Zayne, nemohl jsem se ti dovolat na mobil. Budeme u tebe za 15 minut, jsem zvědavý, co jsi Liamovi koupil," zasmál se do telefonu Harry a vypl hovor.

Patnáct minut? To ten pes nepřežije!

Sešel jsem dolů po schodech a zjistil, že je v obýváku. Zavřel jsem za sebou dveře, abych se ujistil, že mi nemůže nikudy utéct. Byl ke mně otočený zády a hrál si zrovna s nějakým plyšovým zvířátkem, které patřilo jedné z mých holčiček.

"Mňau!" řekl jsem najednou a on vystrašeně poskočil.

Otočil se ke mně, a dřív než jsem stihl cokoliv udělat, skočil na mě. Ztratil jsem rovnváhu a spadl na zem. Zavrčel, slezl ze mě dolů, ale stále se na mě díval. Začal jsem před ním ustupovat, až jsem na zádech ucítil studenou stěnu. Stál ode mě jen pár metrů a stále byl ticho.

Díval jsem se na něj, jak se na mě dívá a nejdnou se mu v očích blesklo červené světlo a já jsem veděl, že má hlad...

"O můj bože! Ty jsi mi koupil toho kokršpaněla!" křikl Liam ve dveřích a rozběhl se k tomu malému ďáblovi.

"Jak... Jak jste se se sem dostali?" zakokatl sem, ještě stále zděšený.

"To je tajemství," zasmál se Louis.

Po zbytek dne, co u nás byli kluci a ten satan, snažil jsem se od něj držet co nejdále. A když od nás odcházeli, výsměšně ke mně přiběhl a oblizoval mi tvář.

"Dejte ho pryč!" křikl jsem vystrašeně a kluci se jen zasmáli.

Konečně odešli, ale hned na to se vrátia Liv s holkama. Maličké byly tak unavené, že jsme je dali hned spát a my se asi po hodině rozhodli, že půjdeme do postele taky.

"Bylo to od tebe opravdu hezké, že jsi koupil Liamovi toho psa," zašeptala mi Liv do ucha, když jsme už leželi v posteli a Liv se ke mně tulila.

"No to víš... Slib je slib," prokecl jsem se.

"Slib? Jaký slib?" zeptala se okamžitě.

"To je jedno miláčku," zamumlal jsem a dřív, než stihla začít protestovat, jsem ji vášnivě políbil.

"A co kdybychom si i my koupili psa?" zašeptala Liv, když jsem se od ní odtrhl.

"A nechceš raději králíka?"

Trochu kratší díl :) Všem moc děkuji za hvězdičky a komentáře k minulému dílu a znovu připomínám, že se blížíme opravdu ke konci!!!

Jak se vám líbil?