Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - prolog

Nová povídka se Zaynem. I když se zde vyskytují One Direction jako skupina, jsou zde patrné odchylky, kvůli ději. Zayn a Harry jsou zde kamarádí asi jako Louis a Harry ve skutečnosti. I když si samozřejmě můžou dovolit dům se sto pokoji, mají byt. Takže se nezlobte a hezké čtení!

Dnešní den začal tak krásně. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, děti si hráli a jejich smích se ozýval všude okolo. Bolo to takové krásné do doby, dokud nepřišel Harry a neoznámil nám tu strašnou zprávu - budeme mít novou spolubydlící. Harryho sestru vyhodil domácí z bytu a on dostal "geniální" nápad, aby se přestěhovala z Cambridge k nám do Londýna. Hned, jak to pověděl, jsem na něho vyjel.

"Ta mrcha tu bude bydlet s námi?" to jsem neměl dělat, protože Louis se hned začal ptát.

"Jaká mrcha? Když je z ní Zayn na nervy, tak to ji tu chci!" řekl rozhodně a všichni ostatní se k němu přidali. Zrádci.

Když jsem poznal Harryho, měl jsem sedmnáct roků. Ve všem jsme se shodli, byli jsme nerozluční. Přes víkend, když jsme mohli domů, jsem chodil k nim na večeře a strávil tam i noc. Stal se z toho náš zvyk. A tak jsem poznal Liv. Před tím, než jsem poprvé vkročil do jejich domu, mě Harry stihl varovat. Jeho sestra je prej opravdu super, ale určitě ji nechci vidět rozčílenou. Potom zazvonil a přišla mi otevřít baculatá rokerka. Zářivě jsem se na ni usmál, ale ona mě ignorovala. Stál jsem tam jak omráčený. Žádná neodolala mému úsměvu. Bezdůvodně jsem se na ni naštval a při večeři jsem ji naštvaně pověděl, že je tlustá. Její reakce mě však zklamala.

Většina děvčat by s křikem uteklo do pokoje, ale ona na mě hodila vražedný pohled. Když jsem se ráno vzbudil v Harryho pokoji a šel do jeho koupelny, málem jsem dostal infarkt. Byl jsem zmalovaný jako nějaká štětka. Věděl jsem, že tohle je její pomsta a v ten moment jsem si pomyslel, že je dost ubohá. Když jsem ale otevřel Tweeter, všude byly moje fotky s pomalovaným obličejem. Jediné co mi na to řekla?

"Pomsta je sladká!"

A takhle to pokračovalo dál. Já jsem ji vyprovokoval a ona mi to vrátila. Byli jsme jako pes a kočka. Všichn kolem si nás přestali všímat a už nečekali, kdy dojde k odvetě.

Všechno to skončilo, když jsme se natrvalo odstěhovali do Londýna. Společně s Harrym, Louisem, Liamem a Niallem máme kapelu One Direction. Máme vlastní byt. Je 3-pokojový, ale dost velký na to, aby jsme se sem vešli všichni. Snažíme se udržovat pořádek, ale je vidět, že tady bydli kluci.

Na druhý den jsme museli jít čekat tu štětku na letiště. Stali jsme před naší černou dodávkou a rozhlíželi se, jestli ji neuvidíme. Z vchodu vyšla neuvěřitelně přitažlivá žena se světle hnědými vlasy, svázaného do vysokého drdolu. Byla štíhlá, vysoká a s dlouhýma nohama. Přesně můj typ. Za ní šel zaměstnanec letiště s plým vozíkem kufrů. Tipoval jsem, že všechny jsou její. Když uviděla Harryho, se smíchem se k němu rozběhla a objala ho kolem krku. S klukama se taky radostně přivítala a až když přišla ke mně, zjistil jsem, že je to Liv.

Zatvářil jsem se překvapeně, ale ona znovu překvapila. Chladně se na mě podívala.

"Ahoj Zayne," kluci se hned zasmáli. Nechal jsem to tak a pomohl naložit všechny kufry.

Konečně jsme byli před bytem a nás čekala pořádná dřina. Odnést všechny kufry nahoru.

"A kde budu mít pokoj?" zeptala se zvědavě Liv. Do toď jsem nad tím nepřemýšlel, a to byla chyba. Jediná volná postel byla v mojem pokoji.

"V Zaynově pokoji," odpověděl Harry.

"Cože? Tak to ne," okmžitě jsem začal protestovat.

"A proč ne?" ozvala se ta malá štětka.

"Mám na to víc důvodů. Za prvé jsi žena a v mojem pokoji můžou být ženy, jen když za to něco dostanu," když jsem to řekl, musel jsem se usmát a pokračoval jsem.

"A za druhé, jsi malá drzá mrcha. A za třetí, odmítám s tebou žít v jednom pokoji," dokončil jsem. Vím, ten poslední důvod byl ubohý.

"Tak za prvé, máš smůlu, protože jediné, co ode mě dostaneš, bude kopanec do toho tvojeho nadrženého rozkroku. Za druhé, raději budu malá drzá mrcha, než sprostá a nafoukaný magor a za třetí, ten tvůj důvod je fakt blbý." S těmito slovy odešla do mojeho pokoje.

"Pořád mrcha," stihl jsem zakřičet.

"Stále debil," hned mi to vrátila.

Šel jsem se s ní pohádat do pokoje a za sebou jsem slyšel neovladatelný smích.