Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part one

"Pořád mrcha!" zakřičel za mnou.

"Stále debil," zakřičela jsem zpět.

Přišel za mnou do pokoje a zavřel za sebou dveře.

"Vypadni," řekl potichu.

"Proč bych měla?" drze jsem mu odpověděla.

"Vypadni," znovu zopakoval, ale protentokrát trochu zvýšil hlas.

"Co máš za problém? Proč tu nemůžu zůstat?"

"Víš, co je můj problém? Ty jsi můj problém."

"Omyl. Tvůj problém je tvoje ego a tvoje nagelovaná hlava. Nedokážeš se smířit s faktem, že jsem jediná žena na světě, která z tebe není hotová."

"Nepřeháněj. Ale když odsud neodejdeš sama, buď si jistá, že ti s tím pomůžu."

"Uvidíme," a začala jsem si vybalovat.

Vybalování mi trvalo celý den a skončila jsem v osm večer. Chtěla jsem si sednout ke klukům, měli rozdívaný nějaký film, když někdo zazvonil. Jelikož jsem byla jediná, která stála, byla jsem ochotná jít otevřít. Ve dveřích stála blonďatá barbie a měla na sobě šaty, že kdyby zafoukal větřík, odletěly by.

"Je Zayn doma?" sladce se zeptala. Jmenovaný okamžitě přiběhl a vzal si ji do pokoje. Asi si umíte představit, co tam dělali a potichu rozhodně nebyli. V půlce filmu se to už nedalo vydržet, a proto jsem přemluvila Louise, aby mi ji pomohl vyhnat. Louis a Liam mají pokoj hned vedle toho Zaynova a stěny jsou opravdu tenké. Nemohli jsme na nic přijít, když si Louis vzpomněl. Prý se minule bavili a Zayn tvrdil, že nenávidí, když má v posteli holku a sousedi si pustí nahlas hudbu. Nemůže se potom "soustředit". Když mě přešel záchvat smíchu, vzala jsem repráky a dala jsem je úplně ke stěne. Potom jsem na youtube našla písničku od The Wanted a pustila na maximum.

Písnička ani neskončila a ta chodící reklama na plastické operace utekla se slovami: "Promiň Zayne."

S Lousiem jsme vyšli na chodbu a vítězn jsme si dali pěstí na to. Zayn vyšel z pokoje a okamžitě na mě začal křičet.

"Proč jsi to udělala?"

"Nevím, jestli sis všiml, ale my jsme se snažili dívat, a dokonce i poslouchat ten film, ale přes vás dva to bylo zcela nemožné."

"Vážně? Já spíš myslím, že žárlíš."

"A na co bych měla žárlit? Na to, že byla tak blbá a skočila s tebou do postele a myslela si, že ji někdy zavoláš? Nebuď směšný," dokončila jsem a až potom jsem si uvědomila, co má obmotané kolem pasu, a že pod tím nic nemá.

"Proč máš na sobě moji přikrývku?" zeptala jsem se mírně histericky.

"Asi proto, protože jsme se to dělali na tvojí posteli," řekl, jako by se nic nedělo a ďábelsky se usmál.

Proboha ne. Prosím, ať jen žertuje. Utekla jsem do pokoje a opravdu. Postel jsem měla celou rozházenou.

"Jesli chceš, hned ti to vrátím," a začínal si ji odmotávat ze svojeho těla, ale já jsem ho v tom hned zastavila.

"Nemusíš, jdu si koupit nový."

"Teď? Vždyť je devět hodin večer," okamžitě začal protestovat Harry.

"Mně to nevadí."

Za dvě hodiny jsem byla zpátky. Všude bylo ticho a tma, jen v Zaynově pokoji, tedy v našem pokoji se svítilo.

"Už jsi přišla z nákupů?" ironicky se zeptal.

"Kdyby jsi nebyl takový debil, nemusela jsem chodit do obchodu," řekla jsem a začala vytahovat peřinu, polštář, povlečení a prostěradlo z tašek.

V tu dobu jsem si mohla Zayna pozorně očíhnout. Jelikož měl jen trenýrky, mohla jsem vidět, jaku má úžasnou postavu. Svaly se mu rýsovali, takže očividně odváděl dobrou práci. Na těle měl plno tetování. Proboha! Ne, přestaň. Okamžitě se spamatuj Liv. Oh můj bože. Ne, ne, ne. Aby jsem zahnala tyhle myšlenky, šla jsem se osprchovat. Jen doufám, že si toho pohledu nevšiml.

****

Zayn

Když jsem ráno vstal, Liv už byla vzhůru. Všichni byli v kuchyni.

"Dobré ránko," vesele jsem je pozdravil.

"Bré. Takže hádejte, jaký je dnes den," vesele řekla Liv a zářivě se usmála.

"Ne, Liv. Já nechci oslavovat," začal protestovat Harry.

"Ale Harry, prosím. Máš narozeniny. Musíme oslavovat," a hodila na Harryho psí oči. Chudák. Když se Liv na někoho zakouká tímhle pohledem zlomeného děvčátka, je nemožné ji odmítnout.

"Že mám pravdu kluci?" a i na ně se koukla. Reagovali přesně tak, jak jsem čekal a hned začali Harryho přemlouvat.

"Harry, Liv má pravdu," ozval jsem se a zlomyslně jsem se na něho usmál. To má za to že ji sem dotáhl.

"Tak dobře, ale chci aby jste tady byli jen vy. Nechci tady polovinu Londýna a striptérky. Víš, jak to dopadlo na moje 18. narozeniny," hned jak to dořekl, jsem se musel zasmát. Byla to opravdu sranda. Aspoň pro mě.

Když jsem se dobavil, Liv nás všechny vyhnala z bytu a řekla, aby jsme se vrátili v šest. A ať jsme přesní. Ona prej "trošku upraví" byt na oslavu. Harry jí ještě jednou připomněl, že jestli to bude katastrofa a jestli pozve někoho jiného, okamžitě ji vyhodí z bytu bez jakýchkoli výčitek, ale víc jsem nestihl, protože nám zabouchla dveře před nosem.

Přesně v šest jsme klepali, a když nám Liv otevřela, zůstali jsme všichni stát jako opaření. Byt byl dokonale uklizený, povysávaný a dokonce i prach utřela. Náš byt takovou čistotu snad nikdy nezažil. Na stole v obýváku byla obrovská krabice, zabalená v zeleném papíru a obvázaná modrou mašlí. Pod stolem bylo tolik chlastu, až se nám všem zatočila hlava.

"Je čas na dárečky," zavolala vesele Liv a všichni kromě Harryho, jsme se rozběhli do pokojů pro dárky, co jsme mu koupili. Když jsme došli zpět a Harry uviděl, že i my neseme dárky, naštvaně na nás koukal.

"Říkal jsem vám přece, že nic nechci," zamračil se, ale bylo na něm vidět, že je rád, že jsme si na něho vzpomněli.

"Tak dobře, já první," zasmál se Louis a podal Harrymu svou tašku.

Zasmál jsem se. Byl to hrneček s nápisem: Já jsem nejlepší! Vy ostatní jste sráči!

"Já chci bát druhý," řekl Niall a dal mu opravdu pěký a drahý šátek.

"Vypadáš dobře. Tady," řekl Liam a dal mu tašku, kde byl parádní značkový klobouk.

"Wau, ten je úžasný," řekl a dal si ho hned na hlavu.

"A teď já," řekl jsem a podal mu obálku, kde byl víkend pro dva v Paříži.

"Díky Zayne," usmál se.

"A nakonec můj," řekla Liv. Všichni jsme byli zvědaví, co má v té obří krabici. Když se Harrymu konečně podařilo krabici otevřít, nezmohl se na slovo.

"Liv, to je... To je tátova kytara. Vyvpadá jako nová. Určitě to bylo hrozně drahé," ale bylo na něm vidět, že z ní má opravdu obrovskou radost.

"Ale musela. To je za to, že tady můžu bydlet," řekla a mírně sklonila hlavu. Dlouho se s Harrym objímala a kluci byli plní dojetí. Mně z toho bylo zle. Jen se vtírá.

Celý večer jsme se smáli a pili. Asi nikdy jsme se nebavili jako dnes. Bylo to úžasné, ale poslední na co si vzpomínám bylo, jak Liv odnášela do postele kluky, protože nebyli schopní chodit. To, jestli jsem zůstal spát na gauči si nepamatuju.