Room! (FF - Zayn Malik)

Room! - part eight

"Nechtěla by jsi jít se mnou dneska na nákupy?" zeptala se Kate.

"Jasně, proč ne! Můj šatník nutně potřebuje nové kousky," řekla jsem a usmála se.

"Fajn," taky se na mě usmála.

"Jdeme hned po práci anebo?" zeptala se.

"Hned," řekla jsem a zasmála se, "ale nebude ti vadit, když nejdřív skočíme k nám domů? Musím si odnést věci a tak."

"Jasně."

***

"Čaute kluci," pozdravila jsem je, když jsem vešla do obýváku.

Za mnou cupitala Kate a celé si to tu prohlížela. Jemně jsem do ní stričila a ona se ´probrala´."

"Ahoj," pozdravila kluky vesele.

"Počkej mě prosím tady. Jen si jdu odnést věci do pokoje. Klidně si sedni," řekla jsem a šla ke dveřím.

"Do pokoje bych teď nešel," řekl mi Louis a já jsem začínala tušit proč.

Potichu jsem zůstala při dveřích a poslouchala, co se tam děje.

"Jestli děláš i jiné věci tak dobře, jako zpíváš..." řeklo nějaké ubohé děvče.

Chudák ona, že se nechala obalamutit.

"No, jednu věc dělám ještě líp," řekl ten debil.

"Tak se mi ukaž," odpověděla mu.

V té chvíli jsem prudce otevřela dveře a nenuceně přešla ke své posteli, kde jsem si položila věci. Oba dva leželi ve spodním prádle na Zaynově posteli.

"Fuj, jste nechutní," řekla jsem jako by nic.

"Nevadí ti, že nás rušíš? Něco tady máme právě s Ally rozdělané," řekl naštvaně.

"Ehm... Já jsem Diana," řekla ta holka.

"Pár písmen tam a sem," řekl, jako by se nic nestalo.

"A věděl by jsi mi říct, kolik má roků Zayne?" zeptala jsem se ho.

"Ehm... 22," řekl trochu zamyšleně.

"Mám 18," řekla naštvaně a rychle z něj slezla.

"Hupsy - dupsy. Menší překlep," řekl.

"Menší?" zeptala jsem se.

Chudák holka se rychle oblíkla a vyletěla z pokoje. Takže jsme tam zůstali jen já a Zayn. Rychle jsem chtěla jít ke dveřím, ale zastavil mě. Postavil se přede mě a pomalu se ke mně začal přibližovat. Začala jsem před ním ustupovat. On udělal krok ke mně a já od něj. Takhle jsme pokračovali, až dokud jsem na zádech neucítila studenou stěnu. Trochu vystrašeně jsem na něj koukala a on se vítězně usmál. Udělal ještě pár kroků a byl u mě. Vlastně se mě dotýkal celým tělem. Doslova jsem zapomněla dýchat. Tohle v poslední době dělal často a mně se to nelíbilo. Nelíbilo se mi to  proto, protože se mi to hrozně líbilo. Bože, musí to znít hloupě.

"Zayne, jdi ode mě pryč," snažila jsem se mu to rozkázat, ale hlas se mi třásl.

"Proč bych měl?" zeptal se a nahl se ke mně blíž, takže se svými rty dotýkal skoro těch mých.

Snažila jsem se něco říct, ale nedokázala jsem to. Viděla jsem na něm, jak si velmi tuhle chvíli užívá. Chtěla jsem ho od sebe odtlačit, ale chytil mi ruce a přtlačil ke stěne. Byla jsem v pasti. V té chvíli si se mnou mohl dělat, co chtěl a já bych se nedokázala ubránit. Svým tělem mě přitlačil ke stěně a já jsem opět zapomněla dýchat. Všiml si toho.

"Dýchej. A nebo si na to při mně zapomněla?" řekl  jemně se dotýkal mých rtů.

Trochu jsem se zachvěla a on pokračoval. Jemně si pohrával se rty a sledoval moji reakci. Znovu jsem se zachvěla a dech se mi začal zrychlovat. Můj mozek vykřikoval, aby jsem ho od sebe okamžitě odstrčila, ale moje tělo se ani nepohnulo. Usmál se a řekl:

"Přinutím tě, aby si se ze mě zbláznila."

Pustil mě, vzal ze země kalhoty a jednoduše odešel.

Sesunula jsem se na zem a snažila jsem se uklidnit dech.

"Proboha," to bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala odstat.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co ten blbej debil se mnou dělal. A při tom nic neudělal. Když se mi trochu podařilo uklidnit dech, snažila jsem se postavit, ale nešlo mi to. Stále jsem měla rozklepaná kolena. Moje tělo ho ještě stále cítilo blízko sebe.

"Fuck! Debil jeden," řekla jsem a naštěstí se mi podařilo se postavit na nohy.

Trochu jsem ještě kolísala, ale už jsem mohla chodit. Když jsem byla u dveří, dokázala jsem chodit úplně normálně. Rychle jsem spěchala a v duchu doufala, že jsem v tom pokoji nebyla dlouho.

"Co jsi tam dělala tak dlouho?" zeptal se Harry.

Všimla jsem si, že všichni sedí na gauči až na Liama, který stál při něm. Seděl tam i ten debil a ďábelsky se usmíval a čekal, co ze sebe vyplodím.

"Já...ehmm... hledala jsem klobouk," dostala jsem ze sebe nakonec.

Zayn vybouchl do velkého smíchu a nikdo jiný nechápal, čemu se směje. Jediný Liam vypadal, že to chápe, ale to jsem zase nechápala já, proč. Zamračila jsem se na něj a on okamžitě ztichnul.

"Ty máš klobouk?" zeptala se Kate.

"Ehm... ne a právě proto, jsem ho nemohla najít," řekla jsem jako totální blbka, ale ostatní se o to nestarali.

"Tak jdeme?" zeptala se Kate.

"Jo, už jdu," řekla jsem.

"Jdu přivolat výtah," řekla, když jsem v předsíni hledala klíče.

Vyšla  a nechtíc za sebou zabouchla dveře. Najednou mě kolem pasu objali dvě ruce a přitiskli si mě k tělu. Nejdřív jsem chtěla začít křičet, ale potom jsem si uvědomila, že je to jen Zayn. Bohužel, jen Zayn. Dveře do obýváku byly taky zavřené, takže jsme zůstali sami. Přitiskl se ke mně blíž a já jsem pocítila jeho dech na krku. Jemně se mě dotknul rty a mně po těle přeběhla husí kůže. Cítila jsem, jak se usmál a přesunul se z krku k uchu,

"Příště by sis měla vymyslet lepší lež," zašeptal mi do ucha.

Měl takový ten sexy chraplavý hlas a já jsem věděla, že to dělá schválně. Ale v té chvíli se mu podařilo mě dostat. Kdyby mě nedržel, sesypala bych se k zemi. Najednou udělal něco, co jsem vůbec nečekala. Rychle mě otočil a svým tělěm mě přitiskl ke zdi. Vystrašeně jsem se na něj podívala a on se usmál. Znovu nade mnou vyhrál. Moje mysl křičela po mém těle, aby ho okamžitě odtlačilo, ale naneštěstí ho neposlouchalo. V té chvíli, bylo jediné, na co jsem myslela, ON. A nejhorší na tom bylo, že on to věděl. Naschvál se přiblížil ještě víc....

V té chvíli mě zachránila Kate. Vytrvale zvonila, až dokud mě Zayn nepustil a já jsem mohla odejít.

"Co jsi tam dělala tak dlouho?" řekla naštvaně.

"Hledala jsem klíče," lhala jsem.

"Nezamlouvej. Viděla jsem Zayna. O můj bože..." poslední větu řekla pomalu a každé slovo odcekávala.

"Ty a Zayn..."

"Ne. Proboha! Samozřejmě, že ne," řekla jsem rychle.

"Když říkáš," řekla divným tónem a mně bylo jasné, že si to nemyslí.

"Ale nechápu proč ten hnědoočoko, jak se jmenoval? Liam? Nechápu, proč se choval divně," řekla po chvíli.

"Jak divně?" nerozuměla jsem.

"No když odešla do pokoje a ta holka utekla, zůstali jste tam se Zaynem sami. A když ani jeden z vás nevycházel, Liam rychle vyletěl z gauče a říkal něco v tom smyslu: "Fuck!" a šel směrem k vašim dveřím, ale v ten moment vyšel Zayn a pak i ty."

Vůbec mi to nedávalo smysl. Celou dobu, co jsme nakupovali, mi to vrtalo v hlavě, proč se Liam choval divně.  A v ten moment mi to došlo. On to ví. Proboha! On to ví!