MARTINUS
Ležím na gauči v Marcusově náruči a snažím se uklidnit a vysvětlit si to, co jsem se právě dozvěděl.
flashback
MÁMA: " Víte, když jste se narodily, udělaly jsme s tatínkem chybu, která nás stojí syna."
Hrkla ve mě krev, nedokážu pochopit, jak to myslí. A nejsem v tom sám. Marcus soudě jeho výrazu taky nechápe. A je to právě on, kdo promlouvá, aby objasnil situaci nejen sobě.
MARCUS: " Počkej, jak to jako myslíš? My měli ještě jednoho bratra, nebo co? "
Máma to nedala a musela odejít, asi nechtěla v naší přítomnosti plakát, takže si táta sedá k nám ke stolu.
TÁTA: " Víte kluci, když jste se narodili tak jeden z vás byl nevyvinutý, tak jak by měl a hrozila mu smrt. Jenže doktor, který vás rodil nám nabídl pomoc a jednomu z vás život. Museli jsme ale podepsat smlouvu a řeknu vám pravdu. Nepřečetl jsme si ji. Nebo přečetli, ale né celou. A tam bylo psáno že až nastane čas, jeden z vás půjde do péče doktora Kevina Oukonela. "
Moje oči se okamžitě střetli s těmi Marcusovími.
MARCUS: " Kdo, kdo to je? "
TÁTA: " Martinus. "
NO TAKŽE TAK. OMLOUVÁM SE, JESTLI VÁM VADÍ KRÁTKÉ KAPITOLY. ALE CHTĚLA BYCH TO ASI PONECHAT V TOMTO DUCHU. MĚJTE SE. PAPA.
ČTEŠ
MARCUS & MARTINUS ( Without you )
FanfictionDobrý či špatný člověk? Štěstí nebo neštěstí. Chvíle smutku, stesku zlosti, ale i chvíle radosti a setkání. Může se zdát, že to bude jako má první kniha Why? Ale to je milá domněnka. Možná bude tento příběh krátký, ale ani toto autorka neví.
