MARCUS & MARTINUS ( Without you )

1️⃣6️⃣

MARTINUS

Něco je špatně, něco mi nedá spát. Strašně blabě se mi dýchá a je tu takové teplo. Otevírám pro to oči. Rozhlédnu se po pokoji. Je plný kouře. Nechápu co se děje. Rychle vybíhám z postele a mířím ke dveřím, abych se mohl konečně nadechnout. Protože to moc dobře nejde. Po otevření dveří mě ale čeká obrovský šok. Na chodbě je oheň. Snažím se dostat přes to ohnivé peklo. Nějakým spůsobem se dostávám do spodního patra, ale tady je to snad ještě horší. Všude, ale úplně všude je oheň. Já tady umřu! Já nechci! Najednou se situace ale ještě horší. Strop se začíná propadat. Najednou někdo vyráží dveře a míří ke mě. Jsou to hasiči překvapivě. Moje ruka se dotkne ohně a já vím, díky hrozně moc bolesti, že jsem si ji najspíše popálil. Hasič, který se ke mě skrz oheň dobojoval mě bere do náruče. A se mnou míří z tohoto pekla. Už nemohu skoro dýchat, kvůli kouři, který vdechuju. Už mi tečou slzy a začínám se klepat, protože se uvolňuje adrenalin. A já už fakt nevím, co se to stalo. Jsem venku! Já to přežil! Hrozně se rozkašlu a snažím se vdechnout co nejvíce čerstvého vzduchu. Pán, který mě zachránil mě posazuje na lehátko v sanitce, která tu už je.

ZÁCHRANÁŘKA: " Bolí tě něco? Asi se ti špatně dýchá. Ná nasaď si tohle. "

Podává mi dýchací přístroj a já po jeho nasazení mohu konečně dýchat. Ale zároveň si vyhrnuji rukáv, který je částečně spálený od ohně a ukazuji nejspíše záchranářce svou popálenou ruku. Hrozně bolí, ale jsem rád, že žiju.

KEVIN: " Jak je na tom? "

Až teď mi došlo, že byl taky doma. Což znamená, že mě tam zbaběle nechal a utekl. Normálně mě tam nechal. A on že prý mě má rád, jako vlastní jo? Tohle by táta neudělal. A to chtěl abych mu říkal tati! Stejně bych mu tak nikdy neříkal.

ZÁCHRANÁŘKA: " Je v šoku a nadýchal se kouře, také má popálenou levou ruku. Pro jistotu vezmeme mladyho do nemocnice. Ty by ses tam měl taky zastavit. "

KEVIN: " Jo, já se zastavím, ale musím počkat až se to tu vyřeší a taky zavolat jeho biologický rodině. Pak přijdu. "

Biologickou rodinu?! Spíš moji pravou, jedinou rodinu! Odjíždíme do nemocnice. Já se z toho všeho nemohu vzpamatovat. A také tu potřebuji svou rodinu. Speciálně svého bratra Marcuse.

WAU. MĚ SE PADAŘILA NAPSAT KAPITOLA! SICE JE TROŠIČKU SLABŠÍ NEŽTY OSTATNÍ, ALE I TO SE POČÍTÁ NE? ASI JE NIC MOC, ALE SNAD SE ALESPOŇ ŽE ČTVRTINY LÍBÍ. MĚJTE SE. PAPA.