MARCUS & MARTINUS ( Without you )

1️⃣5️⃣

MARCUS

Bohužel je neděle a odchází víkend, takže já musím jet domů. Absolutně se mi od Tiniho nechtělo, ale musel jsem. Chtěl jsem ho třeba jen tak nenápadně zabalit do batohu, nebo ho třeba strčit do nákupní tašky. Nikdo by si toho určitě nevšiml. A asi jsem to měl taky udělat...

Takže po rozloučení s mým bratrem a jeho pěstounem jsem s mojí maminkou nastoupil do auta a vyrazil směr domov. Tam jsem si dodělal věci do školy, umyl se a hupky šipky do postýlky.

****

TÁTA: " Marcusi! Dělj vstávej! Musíme do Budaru! Hoří Marcusi! Vstávej! "

Absolutně nechápu co se děje, kde hoří, proč mě kdo někdo budí a co.. Co?

" Počkej, počkej, počkej! Co se děje? Kde hoří? "

TÁTA: " Tohle si ven na sebe a já ti to mezi tím vysvětlím. "

Hází po mě mé oblečení a já si ho obléká a poslouchám dialog mého otce.

TÁTA: " No v Budaru začalo hořet asi před 5 minutami, musíme tam jet. Volali nám to akorát hasiči a máme se tam pokud možná hned dostavit. Takže jsem rád že jsi se oblékl a jedeme! Takže makej a jdi už do toho auta! "

Počkat! Budar? Martinus! Sakra! Rychle tedy peláším do toho auta. Táta starduje a vyjíždí. Celou cestu jede o hodně rychleji, než by měl jet. Touhle noční dobu nikdo nejezdí, takže tam snad budeme včas. Celou cestu se modlím ke dvoum věcem, za prvé aby byl Martinus v pohodě a za druhý, aby nás neviděli policisté. Asi by to byl problém.

Jedeme hodinu a jsme asi 10 minut od nich. Ani až tak táta rychle jede. Zrovna míjíme sanitku, která pospíchá do nemocnice. Všechno se ve mě sevře a mám hrozn divný pocit. To jsem totiž ještě nevěděl kdo v tý sanitce byl...

JÁ SE VÁM HROZNĚ OMLOUVÁM! BOHUŽEL MÁME DOMA NĚJAKÉ PROBLÉMY A NEMÁM ČAS A ANI NÁLADU NA TO PSÁT. ALE NEBOJTE JEDNOU ZA ČAS NĚJAKÁ TA KAPITOLA VYJDE. SNAD SE TO BRZY UKLIDNÍ A KAPITOLY BUDOU VYCHÁZET JAKO NORMÁLNĚ. MĚJTE SE. PAPA.