MARTINUS
Z mého poklidného spánku, který měl trvat rozhodně déle než do 8:23, mě probouzí zvonek. Kevin tady není, je v práci. Takže musím jít otevřít já. Bes tak to je jen pošťačka. Proto se zvedám z postele a jdu k vchodovkám. Cestou se modlím, abych se někde nevyboural, protože mám ještě rozespalé oči. Otevírám vchodovky. Ovane mě závan studeného, čerstvého, venkovního vzduchu. Nezviknu si ani na světlo a tudíž nevím, kdo zvonil. Někdo mě najednou obejme a výkřikne mé jméno, tak nahlas, že to nejspíš slyšeli i v Trofors. A ano, je to Mac.
" Ahoj brácho, kde si se tu vzal? "
MARCUS: " No... Máma tady má v okolí nějaké jednání a tak jsme se domluvili s Kevinem, jestli sem nemohu má týden. Ani nevíš, jak rád tě vidím! "
Hned ho beru k sobě do pokoje a seznamují ho se všemi novinkami. Jen kroutí hlavou nad mou školou. A samozřejmě že je čas na fotbal. Bereme mé dvá rozkládací branky na zahradu. Já si beru kopačky i oblečení a hru. Marcus si samozřejmě taky kopačky vzal, přeci jen s tím se musí počítat...
SNAD VÁM NEVADÍ TYTO KRÁTKÉ KAPITOLY, ALE PROSTĚ JSEM SE TAK ROZHODLA. TAKŽE TO TAK I ZŮSTANE. MĚJTE SE. PAPA.
ČTEŠ
MARCUS & MARTINUS ( Without you )
FanfictionDobrý či špatný člověk? Štěstí nebo neštěstí. Chvíle smutku, stesku zlosti, ale i chvíle radosti a setkání. Může se zdát, že to bude jako má první kniha Why? Ale to je milá domněnka. Možná bude tento příběh krátký, ale ani toto autorka neví.
