MARCUS
Nemohu spát. Snažím se vymyslet jak pomoct mému bratrovi, který od nás bude muset nedobrovolně odejít. Najednou registruji otevírání dveří. Vyhoupnu se do sedu, abych měl lepší výhled na příchozího. Jak jsem odhadoval. Martinus.
MARTINUS: " Vzbudil jsem tě? "
" Ne ne, já stejně nemohu spát. A nechceš jít ke mně? "
Ani neodpověděl a už mi vběhl do obětí. Já si ho stáhl na klín a pořádně ho obejmul. Sice jsem to takhle nemyslel, ale hold můj bratr to tak pochopil. Měl jsem co dělat, aby mi z očí nezačaly vytékat neposedné slzy. Na svém rameni jsem ale cítil kapičky. Kapičky, které přímo ukazovali na to, že mého bratra něco hodně trápí. Vždy byl i je větší citlivka.
" Shh. Tini shh. Neboj, nikdo mi tě nevezme. Nikdo. Nedovolím to. "
Chlácholivím hlasem jsem se ho snažil utěšit, ujistit ho, že vše bude dobré. Moje svědomí ale troubí na poplach a říká, ať nelžu. Ale tohle není lež ne? Je to přeci jen chlácholení, utěšování. Je jedno, jak to chcete nazvat.
Po asi čtvrt hodině mé
snahy neplakat a uchlácholik Tiniho. Zdá se mi, že už delší dobu nevydal ani hlášku a ani slzy už necítím. Podívám se na něj. Jeho hnědá očka jsou zavřená a rty má roztáhlé do roztomilé úsměvu, jako vždy. Opatrně jej pokládám do své postele a lehám si k němu. Přikryji nás peřinou a usínám. Usínám ale moc dobře vím, že společné chvíle se krátí.
DEJTE MI PROSÍM VĚDĚT, JAK SE VÁM TENTO STYL PŘÍBĚHU LÍBÍ. MĚJTE SE. PAPA.
ČTEŠ
MARCUS & MARTINUS ( Without you )
FanfictionDobrý či špatný člověk? Štěstí nebo neštěstí. Chvíle smutku, stesku zlosti, ale i chvíle radosti a setkání. Může se zdát, že to bude jako má první kniha Why? Ale to je milá domněnka. Možná bude tento příběh krátký, ale ani toto autorka neví.
