MARTINUS
Sedím na posteli a čekám an někoho, kdo mě přijde vysvobodit ze spárů mých napětých myšlenek. Nechci od sud. Nechci od Maca, Emmy, mámy ani táty. Můj pohled se nasměřuje na 2 velké kufry, 3 sportovní tašky 2 velký a 1 malý batoh. Jsou tam mé věci, které bych nejradši v skládal zpět na místa, kde doposud byly. A opět připadám do tranzu myšlenek. Probere mě až Marcus, který vešel do pokoje. Na tváři má neutrální výraz. A to u něho neznamená nic dobrého.
MARCUS: " Martinusi Gunnarsene, už spolu nebudeme trávit většinu našeho času. "
Řekl mi to jemně ale přes to, to žnělo tak zvláštně, smutně a zároveň naštvaně
Chvilku trvalo, než mi to vůbec všechno došlo. Došlo mi že mě odebrali. Odebrali mě z mé rodiny a místo toho teď budu žít s nějakým Kevinem. Pohled jsem zabodl do země a nechal stéká své slzy smutku, zlosti a lítosti. Někdo si mě přitáhl do objetí. Samozřejmě, že to byl Mac. Plakal, stejně jako já.
" Takže my už se nikdy neuvidíme? "
Jediná věc, kterou alespoň chci je se vídat. Často, hodně často.
MARCUS: " Uvidíme, budeš bydlet 2,5 hodiny autem odsud. Není to tak moc daleko. A Kevin ničemu bránit prý nebude. A o fotbal taky nepřijdeš. Je pravda, že Budar je většinou v soutěžích poslední, ale o to víc tam vynikneš. "
Sice mě trochu uklidnil, ale ještě je jedna důležitá věc v mém životě.
" A kariéra? "
MARCUS: " Jenom blázen, by nám ji zakazoval. "
TAKŽE JÁ VÍM TAKOVÁ KAPITOLKA O NIČEM. PŘÍŠTÍ BUDE SNAD ZAJÍMAVĚJŠÍ. MĚJTE SE. PAPA.
ČTEŠ
MARCUS & MARTINUS ( Without you )
FanfictionDobrý či špatný člověk? Štěstí nebo neštěstí. Chvíle smutku, stesku zlosti, ale i chvíle radosti a setkání. Může se zdát, že to bude jako má první kniha Why? Ale to je milá domněnka. Možná bude tento příběh krátký, ale ani toto autorka neví.
