Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Vejdeme do kavárny. Posadíme se do rohu kavárny k oknu. Přijde k nám číšnice.
„Budete si přát?“ spíše mluví na Vojtu.
„Co si dáš?“ zeptá se mě z úsměvem Vojta.
„Vanilkové latté“ odpovím.
„A karamelové latté“
Číšnice odejde a po očku sleduje Vojtu.
„Řekni mi něco o sobě“ usměji se na něj.
„Mám sestru. Žiju sám. Hraju fotbal. Nejsem takový jako to o mně píšou“
Nechápavě se na něj podívám.
„Jako bulvár?“
„Ano“
Číšnice nám donese naší objednávku. Všimnu si na Vojtově kelímku telefonního čísla. Zasměji se.
„Čemu se směješ?“
Pokynu hlavou ke kelímku. Otočí si ho, aby viděl, co je k smíchu. Když spatří telefonní číslo též se začne smát.
„To snad ne“ řekne se smíchem.
Napiji se teplého nápoje.
„Proč o tobě píše bulvár?“
Asi jsem úplně blbá, ale já to vážně nechápu.
„Ty to nevíš? Nevíš kdo jsem?“
„Ne. Měla bych?“
Pokrčí rameny.
„Jsem zpěvák a moderátor. Proto o mně všude píšou. A proto jsme tady. Moc lidí mě tu nezná.“
Jsme v kavárně v takové malé zapadlé vesničce někde za Prahou. Moc lidí tu není. Zabrané jsou tři stoly včetně našeho.
„Takže jsi hvězda, slavný“
„Ano“
„Jaké to je být slavný?“
„Ze začátku je to krásné, ale pak tě to jak tě skoro na každém kroku pronásledují paparazzi přestane bavit. Nemůžu jít s holkou jen tak do kina, aby to hned nebylo na internetu. Své fanoušky mám hodně rád. Nevadí mi když mě zastaví na ulici a chtějí fotku či podpis.“
Usměji se. Napije se svého karamelového latté.
„Nechci, aby jsi věřila tomu, co se o mně na internetu píše“
„Toho se bát nemusíš“
... ... ... ...
„Děkuji za hezky strávený zbytek dne“ usměji se a dám mu pusu na tvář.
„Já děkuji tobě. Cítil jsem se jako obyčejný kluk“
Usměji se na něj. Úsměv mi oplatí.
„Ahoj“ vystoupím z auta.
„Ahoj“
Odemknu vchodové dveře. Ohlédnu se za sebe. Auto se rozjede a už mi mizí z dohledu. Vejdu do paneláku a zamířím ke schodišti.
Odemknu dveře od svého bytu. Vejdu, zavřu za sebou a zamknu dveře. Sundám si boty, které uklidím do botníku. Sundám si bundu, kterou uklidím do skříně v ložnici.
Dojdu do kuchyně. Připravím si potřebné suroviny a pustím se do přípravy večeře.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po večeři umyji nádobí a uklidím ho na své místo.
... ... ... ...
Posadím se na pohovku. Pustím si televizi a najedu na nějaký romantický film. Přikryji se teplou dekou a z konferenčního stolu si do rukou vezmu hrníček s teplím čajem.
V půlce filmu mi začne zvonit telefon. Vezmu ho do ruky a podívám se na svítící obrazovku. ... Máma .... S povzdechem hovor příjmu.
„Prosím?“ „Jsi ta nejhorší dcera na světě“ „To je to kvůli čemu mi voláš?“ „Chci, abys věděla, že jsi pro mě jako dcera mrtvá.“ „Nechováš se ke mně jako má vlastní máma. Jsi pro -...“ nenechá mě to doříci. „Nejsem a nikdy jsem nebyla tvou vlastní mámou. Jsi pro mě cizí člověk.“
S touto poslední větou vypne hovor. Z očí se mi spustí slzy. Nechám je stékat po mé tváří. Vypnu televizi a vydám se do své ložnice. Lehnu si do postele a nechám volný průchod slzám.
Pláč mě natolik vyčerpá, že kolem 02:50 hodin ráno usínám.
