Z pohledu Linzy :
Probouzím se na tóny písničky.
Otevřu oči a do ruky vezmu vyzvánějící mobil.
Na displeji svítí Tatínek
Hovor příjmu a mobil si přiložím k uchu.
„Linzy zlato, jsme s maminkou v nemocnici“
„Co se stalo?“ zeptám se rozklepaným hlasem.
„Prosím Tě přijeď, všechno Ti pak řeknu“
„Do 15 minut tam budu“
„Budu na Tebe čekat u recepce“
„Dobrá“
„Co se děje?“ zeptá se Vojta, kterého jsem nejspíše probudila.
„Volal mi taťka, jsou v nemocnici“
Obejme mě okolo pasu a přitáhne si mě k sobě.
„Tak pojď“
Vstaneme z postele a rychle se oblékneme.
Dojdu do pokoje Luss.
„Luss“
„Ano?“ řekne rozespale.
„Jedeme z Vojtou do nemocnice, zůstaneš tu?“
„Dobře zůstanu a, co se děje?“
„Nevím zlato, zavolám Ti, ano?“
„Ano“
„Ahoj“ obejmu jí.
„Ahoj“ objetí mi opětuje a věnuje mi úsměv.
Sejdu schody a v předsíni si obuji bílé kotníkové tenisky.
Vojta odemkne dveře a otevře je.
Vyjdeme ven, Vojta zavře a následně zamkne vchodové dveře.
Nastoupíme do auta.
Vojta nastartuje motor a vyjede na silnici.
Do pár minut zaparkujeme před nemocnicí a oba vystoupíme z auta.
Vojta auto zamkne a přijde ke mně.
Ruku v ruce vejdeme do nemocnice.
„Tati“
Okamžitě mě obejme.
„Co se stalo?“
„Mamce se udělalo špatně, měla křeče a záchvat“
„Kde je?“
„Dělají jí nějaká vyšetří“
Posadíme se na židle kousek dál od recepce.
Vojta si mě přitáhne k sobě a já si položím hlavu na jeho rameno.
... .... ... ...
„Vy jste rodina paní Giengerové?“ přijde k nám doktor.
„Ano“
Postavíme se na nohy.
„Paní Giengerová měla dva silné křečové záchvaty, dvakrát jsme jí museli resuscitovat“
Vojta mi stiskne ruku.
„Příčinou záchvatu je nemoc, kterou paní má
Necháme si jí tu týden na pozorování“
„Můžeme za ní?“
„Jistě, pojďte za mnou“
„Děkujeme“
Zavede nás k pokoji na konci druhé chodby.
Potichu vejdeme dovnitř.
Taťka se posadí z jedné strany k posteli na židli.
Já s Vojtou se postavíme z druhé strany postele.
... ... ... ...
Z nemocnice domů přijedeme kolem osmé (08:00) hodiny.
Uděláme společně snídani a připravíme jí na jídelní stůl.
Posadíme se k jídelnímu stolu a to do kuchyně přichází Luss.
„Dobré ráno“
„Dobré ráno“
Po snídani si sedneme na gauč do obývacího pokoje a pustíme si televizi.
... ... ... ...
„Ahoj“ usměji se na mamku.
„Dobrý den“
„Ahoj“
Postavím se vedle postele.
„Jak Ti je?“
„Už je mi lépe“
Po půl hodině táta s Vojtou odejdou do bufetu pro kafe a čaj.
„Jak se má Luss?“ zeptá se mě mamka.
„Má se dobře, ale moc se jí nechce zpátky na kolej“
Povídali jsme si do té doby než přišli do pokoje taťka s Vojtou.
'O dva dny později'
Sedíme na chodbě v nemocnici.
Přes noc se mamce udělalo špatně a doktoři hledají léčbu pro její nemoc.
Už tu sedíme pomalu čtyři hodiny a stále nic nevíme.
Ta nejistota, co bude je hrozná ...
Po dvou hodinách za námi přišel doktor.
„Pane doktore, co s ní je?“
„Paní Giengerovou jsme převezli na JIP. Do žíly jí dáváme výživu a dostává léky na utlumení bolesti.“
„A tu nemoc budete léčit?“
„Našli jsme novou léčbu její nemoci a tu jsme paní Giengerové sdělili. Teď už je jen na ní jestli jí bude chtít podstoupit“.
Poděkujeme mu a sestřička nás dovede na JIP.
Do pokoje nás pustila sestřička jen na pár minut.
„Jak se cítíš?“ chytím jí za ruku.
„Cítím se o něco lépe“ usměje se.
Do pokoje vejde doktor, že by potřeboval mluvit s taťkou.
Když se vrátí netváří se moc hezky.
„Tati, co se děje?“
Než taťka něco stačil říci promluvila mamka.
„Odmítla jsem léčbu“
Najednou jakoby se všechno zastavilo a utichlo.
Nahrnuli se mi slzy do očí a já nevěděla, co mám říci.
„Proč?“ zeptám se potichu.
„Nechci zažít další sklamání“
„Chápu Tě, ale ...“
Větu nechám nedokončenou.
'Druhý den'
Ráno po snídani jedeme do nemocnice.
Zaťukám na dveře a po zaznění „dále“ vcházíme do pokoje.
„Ahoj“
„Ahoj“
„Dobrý den“
„Chci vám něco říci“ řekne mamka.
Taťka se postaví z křesla a přejde blíže k posteli.
Vojta mě chytí za ruku na znamení, že je tu se mnou.
„Přemýšlela jsem o té nové léčbě“
„Ať se rozhodneš jakkoli my Tvé rozhodnutí budeme respektovat“
„Děkuji“
„Rozhodla jsem se, že to ještě jednou zkusím, ale slibte mi, že když to nevyjde nebudete se tím trápit“
„Pokusíme se“ řekne taťka a já přikývnu, že s ním souhlasím.
„Společně to zvládneme“
__________________________________
ČTEŠ
Anděl Tvýho světa
RomansaLinzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy. Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže. Co všechno ji v Evropě potká? To neví nikdo ani ona sama. •••• „Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
