Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Probouzím se sama od sebe. Otevřu oči a podívám se na hodiny v mobilu, které ukazují 07:15 hodin ráno. Odkreji peřinu a vstanu z postele. Vyjdu z pokoje a zamířím do koupelny. Vyčistím si zuby a opláchnu si obličej. Přejdu zpátky do pokoje. Ze skříňky si vyndám oblečení. Obléknu si na sebe spodní prádlo, černou adidas mikinu a černé adidas legíny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozčešu si vlasy a nechám je volně rozpuštěné. Na řasy si nanesu řasenku. Než odejdu z pokoje ustelu si postel.
Přijdu do kuchyně kde si ze skříňky vyndám hrníček. Do varné konvice natočím vodu a zapnu jí. Do hrníčku si vložím pytlíček s jahodovím čajem. Když se konvice vypne, čaj si zaliji horkou vodou. I s hrníčkem teplého čaje se posadím na gauč do obývacího pokoje. Pustím si televizi a nechám to na pohádkách.
... ... ... ...
Sleduji pohádku Bob a Bobek když mi najednou nekdo položí ruce na ramena a do ucha zašeptá : „Baf". Leknu se až se divím, že neviliji obsah hrníčku, který držím v ruce. Otočím se na něj a příštím ho do ramene. Začne se smát a sedne si vedle mě na gauč.
„No ták Snad si se neurazila?"
Dotkne se mé ruky a schová jí v té své. Trochu se pousměji.
Nevím, co to se mnou je, ale ten pocit když se mě dotkne je příjemný.
Slušíme kroky blížící se k nám. Hned mou ruku pustí a usměje se na mě. Já mu samozřejmě úsměv oplatím. Do obývacího pokoje přijde Luss a za ní Ondra.
„Dobré ráno" s Vojtou je pozdravíme.
„Dobré ráno" pozdrav nám oplatí.
Luss si sedne vedle mě na gauč a obejme mě.
„Mám hlad" řekne Luss.
„Linzy ...?" podívá se na mě Vojta prosebně.
„Ne, dnes máte službu vy" ukážu na něj a Ondru.
„Ty jsi vážně hodná" zakňučí Ondra.
„Ta nejhodnější" řeknu s trochou smíchu v hlase.
Luss mi vezme z ruky hrníček a napije se čaje. Poloprázdný hrníček mi vrátí.
„Dobré ráno" posadí se na gauč Anit.
„Dobré ráno" obejmu jí.
„Dobré ráno" zamumlá Luss.
„Kluci dělají snídani?" diví se Anit.
Aby jste pochopili, včera se nás kluci pokoušeli přemluvit, aby jsme za ně vařili mi, ale to se jim nepovedlo.
„Ano" řeknu.
„To bude něco" řekne.
„To si piš" zakřičí Ondra z kuchyně.
Všechny tři se Uvelebíme na gauči a pokračujeme ve sledování pohádek.
„Snídaně!" uslyšíme Vojtu s Ondrou z kuchyně.
Vypneme televizi a vstaneme z gauče. Přijdeme do kuchyně kde to krásně voní.
„No páni" řekneme s Anit.
Na jídelním stole je ve prostřed konvice s jablečným džusem a vedle ní je konvice s ovocným čajem. Pak je tu tmavé pečivo, máslo, sýr a šunka. Každý na svém talířku máme vajíčka se slaninou.
Posadíme se k jídelnímu stolu.
„Dobrou chuť" řekneme všichni najednou.
Do hrníčku si naliji ovocný čaj stejnak jako Anit. Po dojezení vajíček se slaninou si namažu tmavý rohlík s máslem, šunkou a se sýrem.
Po snídani pomohu Vojtovi s úklidem. Myji nádobí, Vojta ho utírá a uklízí na své místo.
... ... ... ...
Momentálně se ocitáme na svahu. Ondra s Anit pomáhají Luss s lyžováním. Já a Vojta sjíždíme svah bezproblémů.
Při menší ztrátě rovnováhy padám do sněhu. Vojta, který jel za mnou nestačí zastavit a padá na mě. Rukama se zachytí země takže na mě nespadne celou svou váhou. Oba se rozesmějeme.
V momentu kdy se střetnou naše oči se přestaneme smát. Koukáme si do očí a ani se nehneme. Začne se pomalu svým obličejem přibližovat k tomu mému.
„Měli bychom jít“ řeknu.
Zvedne se a pomůže mi se také zvednout. Rozjedeme se po svahu dolů.
Ano, jsem asi úplně blbá.
... ... ... ...
Stojím venku v malém altánku. Potřebuji přijít na jiné myšlenky. Od toho našeho válení se ve sněhu na to musím pořád myslet. Když jsme se vrátili ze svahu koukala jsem s Luss a Anit na romantický film, který zrovna dávali v televizi. Kluci seděli venku a povídali si. Po obědě jsme se byli projít a pak kluci vařili večeři.
„Můžu?“ ozve se Vojtův příjemný hlas.
„Ano“ přikývnu.
Chvíli je mezi námi ticho.
„To ráno -... “ přeruší ticho.
Nenechám ho to doříct.
„Nic se nestalo“
Opět nastane ticho. Podívám se na něj v momentě kdy se on podívá ne mě. Trochu se usměji.
Má tak krásné a pro mě zajímavé oči.
Přiblíží se ke mně a stačí jen malé pohnutí do předu. Přeruší tu malé místo mezi námi a spojí své rty s těmi mými. Udělá první pohyb a já ho po něm zopakuji.
Líbá něžně a opatrně jako by se bál, že mi ublíží.
Odtáhnu se od něj a navážu oční kontakt.
„Promiň“ řeknu a rychlým krokem od tuď odcházím.
Vcházím do chaty a hned zamířím po schodech do mého pokoje. Lehnu si na postel a rozpláču se.
