Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Probouzím se na jemné polibky. Usměji se a otevřu oči.
„Dobré ráno"
„Dobré ráno"
Přiblíží se ke mně a své rty položí na ty mé. Začne s nimi pohybovat a já s ním spolupracuji. Ruce si spojím za jeho krkem a tím si ho přitáhnu více k sobě i když už to více asi nejde. Jednu ruku má položenou na mém levém boku a tu druhou má na mém krku. Odtáhneme se od sebe. Vstanu z postele a zalezu do koupelny. Vyčistím si zuby a opláchnu si obličej. Přejdu zpátky do pokoje a otevřu skříň, ze které si vyndám oblečení. Svléknu se a obléknu si spodní prádlo, černé tílko a růžové tepláky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozčešu si vlasy a nechám je volně rozpuštěné. Vyjdu z pokoje a zamířím do kuchyně. Ze skříňky vyndám toustový chleba. Z ledničky vyndám máslo, šunku, sýr, rajčata, okurku a červenou papriku. Na toustový chleba namažu máslo, na to dám šunku a sýr. Připravené toustové chleby dám do toustovače, který zapnu. Rajčata, okurku a červenou papriku nakrájím do misky. Zeleninu osolím, opepřím a zamíchám jí. Do dvou hrnků zaliji ovocný čaj. Na dva talířky dám po třech toustech. Všechno to připravím na jídelní stůl.
Okolo mého pasu se obmotají dvě svalnaté ruce. Otočím hlavu a on se trochu skloní. Spojí naše rty v jedny. Po krásném polibku se od sebe odtáhneme. Posadíme se k jídelnímu stolu.
„Dobrou chuť“
„Dobrou chuť“
... ... ... ...
Po snídani se jdeme projít.
Popravdě nevím kam jdeme, ale Vojta říkal, že si to místo zamiluji.
Po lesní cestě dojdeme k rozkvetlé louce. Na konci louky je kopec, ze kterého je vidět na celé město. Po mé právé straně je takový malý altánek, u kterého kvetou tulipány. Po celé louce kvetou sedmikrásky a pampelišky.
Vojta roztáhne deku, na kterou se posadíme. Opřu se o jeho hruď. Své ruce obmotá okolo mého pasu. Chytím ho za ruku a propletu si s ním prsty.
„Je tu krásně“ řeknu do ticha.
„Ano je“
„Jak jsi o tomto místě věděl?“ zeptám se ho.
„Když jsem byl malý chodil jsem sem s mamkou, to ona mě přivedla na toto krásné místo“
„Chodíš sem často, že?“
„Ano, je tu klid, nikdo jsem nechodí Je to takové mé místo na přemýšlení nebo když potřebuji být sám“
Chápavě přikývnu a zaposlouchám se do toho krásného ticha.
