Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Probouzím se na zvonění budíku. Vstanu z vyhřáté postele s nepříjemnou bolestí hlavy. Ustelu si postel a pak se rozejdu do koupelny. Vyčistím si zuby a opláchnu si obličej. Po ranní hygieně se vrátím zpátky do ložnice. Otevřu skříň a vyberu si oblečení na dnešní den. Svléknu si ze sebe černé tílko a černé kraťásky. Obléknu si na sebe bílé spodní prádlo, černý crop-top s potiskem Rolling stones, světle modré džíny a černo-červenou kostičkovanou košili. Na krk si dám černo-bílý šátek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozčeši si vlasy a zamotám do drdolu. Na oční víčka si udělám slabé linky s ocáskem a na řasy nanesu řasenku. Rty si natřu svetlím leskem. Na oči si nasadím černé dioptrické brýle.
K snídani si udělám misly s nakrájeným ovocem. Do hrníčku si udělám jahodoví čaj.
Po snídani si dojdu do ložnice pro černou zimní bundu a batoh. V předsíni si obuji světle hnědé kotníkové boty. Do uší si dám sluchátka a zapnu hudbu. Odemknu dveře a vyjdu z bytu. Zavřu dveře a následně je zamknu.
... ... ... ...
Druhá hodina utrpení je zamnou. Ještě mám před sebou tři hodiny. Zazvoní na hodinu a já mám pocit, že mi praskne hlava. Do třídy vejde učitelka na Český jazyk. Celá třída se postaví a s pokynem učitelky se posadí.
„Čtvrťáci tu s námi budou do konce tohoto měsíce" oznámí nám.
Pár holek od nás ze třídy si hlasitě povzdechnou. Učitelka před tabulí začne vykládat látku.
Najednou u naší lavice stojí učitelka. Přiznávám, výklad trochu nevnímám, ale zápisky z tabule si do sešitu zapisuji.
„Pojď se mnou za dveře" řekne a odchází ke dveřím.
Zvednu se ze židle a jdu za ní. Zavře za námi dveře.
„Co je děje?" zeptá se mě.
„Nic, jen mě bolí hlava"
„Dobře, běž domů"
„Ale -..." chci protestovat.
„Žádné protestování"
Nakonec přikývnu. Uklidím si věci z lavice do batohu.
„Nashledanou"
„Ahoj" odpoví učitelka.
... ... ... ...
Zuji si boty a uklidím je do botníku. Vyjdu schody a zapluji do ložnice. Batoh položím vedle psacího stolu. Sundám si bundu a pověsím jí do skříně. Košili a džíny si složím a položím na volnou políčku do skříně. Vezmu si na sebe světle růžový župan s bílými vločky. Dojdu do kuchyně kde si udělám černý čaj s citrónem. Teplí čaj si vezmu do ložnice. Hrnek s čajem si položím na stůl. Vezmu si notebook a pustím si film.
... ... ... ...
Kolem 13:00 hodin mi začne blikat ikonka Skype. Rozkliknu jí a zobrazí se mi, že mi volá Gigi. Příjmu to. Na obrazovce se objeví usměvavá Gigi. Do smíchu mi moc není a tak se, alespoň pokusím o úsměv.
„Ahoj" řekne šťastně.
„Ahoj" vážně se snažím o ten nejpřesvědčující úsměv.
„Alee, myslíš si, že nepoznám když se snažíš o úsměv?"
„Poznáš"
„Tak s pravdou ven. Co se děje?"
„Včera mi volala máma, tedy pokud se jí tak dá říkat"
„Nedá. A, co chtěla?"
„Jenom mi říci, že jsem pro ní jako dcera mrtvá, není to prý má vlastní máma a jsem pro ní cizí člověk" oči se mi zaplní slzami.
I přes to, že jsme mezi sebou neměli ten nejkrásnější vztah, mi je líto, co mi řekla. Přeci mě vychovala, starala se o mě.
„Jako, že si tě vzala a vychovala tě v domeění, že jsi její dcera?"
„No ... Víš já to nechápu"
„To jsme dvě. Ale netrap se tím"
„Asi máš pravdu"
„Já jí mám vždycky"
Obě se rozesměje.
Crrr crrr
Po celém bytě se rozezní zvonek.
„Běž, já počkám"
„Hned jsem zpět"
Vezmu si na sebe župan a sejdu schody do předsíně. Otevřu dveře a pohled mi padne na Vojtu.
„Ahoj" mile se na mě usměje.
„Ahoj" můj úsměv je trochu falešný, ale musím přiznat, že ho vidím ráda.
Pustím ho do vnitř bytu.
„Donesl jsem ti zápisky" podá mi čtyři sešity.
„Děkuji" vezmu si je od něj.
„Také bych chtěl vědět jak ti je?"
„Stejně jako ráno, ale to bude dobré"
Sešity odnesu do ložnice. Hned za mnou přijde Vojta. Sednu si k notebooku.
„Noo konečně" řekne se smíchem.
„Budem končit"
„Zítra ti zase zavolám"
„S tím počítám"
„Papa"
„Papa"
Obrazovka z černá. Zaklapnu notebook a odložím ho na psací stůl.
„Posaď se"
Posadí se vedle mě na postel.
„Dáš si něco k pití?“ zeptám se ho.
„Dojdu si“
„Ale ne, přišel si ty“
„To je sice pravda. Ale za tebou“ vyplázne na mě jazyk a zmizí mi z dohledu.
... ... ... ...
Podá mi paralen a skleničku s vodou.
„Děkuji“
Paralen si vložím do ústa a zapiji ho vodou.
Rozhodnem se, že si pustíme film. Mezi tím, co vybírám film Vojta nám došel pro něco k jídlu. Má bolest hlavy mě přesvědčila, že proti tomu nemám protestovat. Přinese sebou misku s nakrájeným ovocem. Lehne si vedle mě a já pustím film.
