Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Stačí udělat malý pohyb a rty by se spojili. Ale místo toho se o krok oddálí a vyplázne na mě jazyk. Rychlím krokem se přesune ke schodišti. Rozeběhne se po schodech dolů a já za ní.
„Stejnak mi daleko neutečeš"
„Aby jsi se nedivil"
Nad tím se jen zasměji. Udělám pár rychlík kroků a mám jí v náručí.
„Moc daleko jsi mi neutekla" tentokrát na ní vypláznu jazyk já.
„Není fér" smutně se zatváří.
„Alee no ták" dám jí pusu do vlasů.
Usměje se. Po lesní cestičce jdeme dál. Po chvíli dojdeme k malému hřišti uprostřed lesa. Linzy se rozběhne k houpačkám a na jednu se posadí. Na tu druhou se posadím já. Přibloudí jí k nohám malé koťátko. Zastaví se v houpání a dřepne si ke koťátku. S hladěním přede a otírá se o ní. Bez jejího vědomí si jí s tím koťátkem vyfotím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je roztomilé" úplně jí září oči.
Je tak roztomilá.
„Ano to je"
Dřepnu si vedle ní a také si začnu koťátko hladit.
... ... ... ...
Skoro dvě hodiny strávíme na hřišti s hraním si s koťátkem. Když se rozhodneme jít dál ta malá koulička se vydá s námi. Začnu se smát, kdežto Linzy se andělsky usměje.
Po půl hodinové lesní cestě se zastavíme u menší kavárny. Vejdeme do vnitř i s tou malou kuličkou. Kavárna je skoro prázdná.
„Dobrý den" pozdravíme starší paní za pultem.
„Dobrý den Co si bude přát?"
„Dvakrát karamelové latté" odpovím jí.
„Něco k jídlu si budete přát?"
„Co by jste nám doporučila?"
„Já vám něco připravím Tady jsou vaše nápoje Zatím se posaďte, já vám jídlo donesu ke stolu"
„Děkujeme"
„Posaďte se k poslednímu stolu je tam volné místo pro kočičky"
Přikývneme a zamíříme k poslednímu stolu v rohu kavárny u menšího okna, z kterého je výhled na hory a lesy. Upiji si teplého nápoje stejnak jako Linzy.
„Jsi krásná"
„Nee, budu se červenat"
Oba se rozesmějeme.
„Děkuji" věnuje mi krásný úsměv.
Paní nám přinese tác s obloženým jídlem. Na tácu je ovoce (jahody, maliny, banány, mandarinky, hroznové víno, borůvky, kiwi, jablka a ostružiny), zelenina (okurky, rajčata, papriky, ředkvičky a kedlubny), opatky, bagety, sýry, šunky, kuřecí kousky, čokolády a dva poháry zmrzliny.
„Děkujeme To jste nemusela" řekne Linzy.
„Málo lidí jsem zavítá A pár jako vy by se dalo říci, že se tu jen tak nevidí"
Oba se na ní usmějeme.
„Tak pár, ano?" podívá se na mě.
„Takže žádní kluci! Samozřejmě, že já se nepočítám, když jsem tím tvým přítelem"
„To určitě" začne se smát a já s ní.
Zamiloval jsem si ten její krásný a zároveň nakažlivý smích.
... ... ... ...
Je 16:50 hodin a my ještě pořád sedíme v útulné kavárně.
„Vůbec se mi nechce jít pryč Nejraději bych tu zůstala"
„To já také S tebou všude"
Dám jí pusu do vlasů.
„Můžete tu klidně zůstat" přijde k nám paní.
Oba se na ní nechápavě podíváme.
„Tady kousek je útulný domek Není moc velký, ale pro pár jako vy je dělaný"
„Zítra máme školu" řekne.
„To přeci pro jednou nevadí když jí vynecháme" řeknu.
Linzy přikývne a paní nám podá klíče.
„Ráno vám přichystám snídani"
„Jste úžasná Děkujeme"
I s koťátkem vyjdeme z kavárny. Po cestičce do menšího kopce k horám a pak rovnou cestou se dostaneme ke krásnému domku. Vyjdeme dřevěné schody na verandu. Odemknu dveře. Linzy zůstane úžasem stát na prahu dveří. Vypadá to tu úžasně. Ten kdo to zařizoval si s tím musel dát velkou práci.
... ... ... ...
K večeru se rozhodneme, že se půjdeme projít. Cestou je krásné ticho. Posadíme se na trávník kousek od řeky. Linzy se o mě opře a já své ruce položím na její boky. Přišli jsme, akorát před západem slunce.
Po krásném západu slunce se vrátíme do domku.
S teplím čajem sedíme u krbu. Linzy má v klíně koťátko, které pojmenovala Susie. Jsou spolu tak roztomilé.
Po dopití teplého čaje se Linzy zavře v koupelně. Z koupelny přišla jen v maskáčové mikině (samozřejmě měla i kalhotky). Pak jdu do koupelny já. Dám si rychlou sprchu. Na sebe si obléknu boxerky. Vrátím se zpátky za Linzy. Z ruky mi vezme mé bílé tričko a odejde znovu do koupelny. Skoro hned vyjde a na sobě má mé tričko. Nad tím se musím usmát. Lehne si do postele a já vedle ní. Spolu v jedné posteli usínáme.
Jsem rád, že jsem dostal možnost jí poznat.
Z pohledu Linzy :
Celý den s Vojtou jsem si náramně užila. Nikdy jsem s klukem nikde sama nebyla. Musím říci, že jsem si den lépe užít nemohla. Alespoň na jeden den jsem zapomněla na "mámu" a na podání žádosti o svěření Luss do mé péče.
