Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Probouzím se na zvonění budíku. Vstanu z vyhřáté postele a rozejdu se do koupelny. Vyčistím si zuby a opláchnu si obličej. Přejdu zpátky do ložnice kde si ze skříně vyndám oblečení. Svléknu si ze sebe černé tílko a bílé kalhotky. Obléknu si na sebe černé tanga, černou podprsenku, černé džíny a černý svetr.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozčešu si vlasy a nechám je volně rozpuštěné. Na oční víčka si udělám slabé linky s ocáskem a na řasy si nanesu řasenku. Rty si natřu světle růžovím leskem.
Ustelu si postel a roztáhnu žaluzie. Vezmu si batoh, který nosím do školy a opustím svou ložnici. Sejdu schody a vejdu do kuchyně. Batoh si položím na židli. Ze skříňky si vyndám dvě fitness tyčinky a z misky, která je na jídelním stole si vezmu mardarinku a jablko. Fitness tyčinky a mardarinku dám do svačinové krabičky, kterou vložím do batohu. Do termosky si zaliji čaj a dám jí též do batohu. V předsíni si obuji bílé tenisky a obléknu si černou koženou bundu. Batoh si dám na záda a vyjdu z bytu. Byt zamknu a rozejdu se po schodech do přízemí. Vyjdu na čerstvý vzduch a cestou si sním jablko.
U školy počkám na Dianu, s kterou se vydám do budovy školy. Najdeme třídu, ve které máme první hodinu a posadíme se do poslední lavice k oknu.
První hodina - Návrhářství Druhá hodina - Návrhářství Třetí hodina - Český jazyk Čtvrtá hodina - Menežment Obědová pauza Pátá hodina - Německý jazyk Šestá hodina - Menežment
Před školou na mě čeká Vojta opřený o své auto.
„Ahoj“ přijdu k němu.
„Ahoj lásko“ za boky si mě přitáhne blíže k sobě.
Spojí naše rty a věnuje mi krásný polibek. Nasedneme do auta. Nastartuje motor a vyjede ze školního parkoviště.
... ... ... ...
Odemknu byt a vejdeme dovnitř. Zuji si tenisky, které uklidím do botníku. Sundám si bundu a pověsím jí na věšák. Batoh si odnesu do ložnice.
„Dáš si něco k pití?“
„Džus“
„Jablečný, pomerančový nebo jahodový?“
„Jablečný“
Ze skříňky nad kuchyňskou linkou vyndám dvě skleničky. Z ledničky vyndám jablečný džus a naliji ho do dvou připravených skleniček. Džus vrátím zpátky do ledničky. Skleničky vezmu a odnesu je do obývacího pokoje. Položím je na konferenční stolek.
„Děkuji“
Posadím se na gauč vedle Vojty. Obejmu ho okolo pasu a položím si hlavu na jeho rameno. Jednu ruku má danou okolo mého pasu a tou druhou mi hladí stehno.
„Bojím se toho setkání“ přeruším to krásné ticho mezi námi.
„Neboj, budu tam s Tebou“
Nahne se ke mně a políbí mě na rty.
Je úžasný🖤
„Nikdy jsi to jméno neslyšela?“ zeptá se.
„Ne, myslím, že ne, ale i když“ zapřemýšlím.
„I když, co?“
„Myslím, že jsem ho viděla napsané v nějakých papírech Když máma vyhazovala zbylé tátové věci tak na stole v jejich společné pracovně byl na štos papírů a nějaké fotky Počkej jednu tu fotku mám“ zvednu se z gauče a vyběhnu schody do ložnice.
Najdu tu fotku a vrátím se zpátky do obývacího pokoje za Vojtou.
„Tady“ posadím se a ukážu mu tu fotku.
Jsou na ní dva muži -ten jeden je můj táta- a žena na vozíčku, která v náručí drží miminko.
„To je můj táta, ale kdo jsou tyto dva lidé nevím“ ukážu na muže na fotce.
... ... ... ...
Zastavíme na parkovišti před známou kavárnou kam s Anit občas zajdeme. Vystoupíme z auta. Vojta auto zamkne a ruku v ruce vcházíme do kavárny. Posadíme se úplně do rohu kavárny k velkému prosklenému oknu.
„Dobrý den“ přijde k nám číšnice.
„Dobrý den“ pozdrav jí oplatíme.
„Dáte si něco k pití?“
„Poprosím karamelové latté“ odpovím.
„Já poprosím vanilkové latté“ odpoví jí Vojta.
Za necelých pár minut nám objednávku donese.
Do kavárny vchází muž, který se rozhlíží po celé kavárně až se zastaví pohledem u našeho stolu. Dojde k pultu a zdřejmě nadiktuje svou objednávku, na kterou si i počká. S kelímkem teplého nápoje se vydá směrem jako k nám.
„Dobrý den“ zastaví se u našeho stolu.
„Dobrý den“ pozdrav mu oplatíme.
„Matthew Gienger“ představí se.
Podá mi ruku, kterou příjmu. Posadí se na židli na proti mně.
Podobá se muži na té fotce. Že by jen shoda náhod?
„O čem jste se mnou chtěl mluvit?“ zeptám se.
„O vás a vaší rodině“
„Znáte mou rodinu?“
„Víc než Ty“
Nechápavě se na něj podívám.
„Jsi připravená dozvědět se celou pravdu?“
„Ano“
To jsem, ale ještě netušila, co všechno se dozvím.
