Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Probouzím se v obětí Vojty. Tak, abych ho nevzbudila se postavím z postele a zalezu do koupelny. Vyčistím si zuby a opláchnu si obličej. Obléknu si své černé tílko, bílé džíny a maskáčovou mikinu. Rozčešu si vlasy a smotám je do drdolu. Vyjdu z koupelny.
„Děkuji“ podám Vojtovi jeho tričko.
„Óó bylo mi potěšením“ mrkne na mě a odejde do koupelny.
Nad tím se usměji. Společně i se Susie (koťátko) opouštíme krásný a útulný domek. Cestou do kavárny se kocháme krásnou přírodou. Vojta mi jako gentleman otevře dveře a nechá mě vejít první.
„Děkuji“
Přikývne a usměje se. Přistoupíme k pultu, kde stojí usměvavá paní.
„Dobré ráno“
„Dobré ráno Jak se vám tam líbilo?“
„Je to nádherně zařízené“ odpovím.
„To mě těší Už se tam nějaká ta léta nikdo nezabydlel“
„Pročpak to?“ zeptám se.
„Ten domek stavěl můj syn pro svou přítelkyni a dceru, ale stala se nešťastná událost Těsně před porodem měli autonehodu Syn to přežil, měl pár odřenin, zlomenou nohu a nějaká ta zlomená žebra Ta malá se narodila, ale nedýchala, doktoři jí po nějakých těch minutách zachránili Ale Viki už ne Když si pro ní syn přijel řekli mu, že mu jí nedají, že jako jediný rodič se o ní nedokáže postarat Už je to osmnáct let, ale stále se s tím nemůžeme smířit“
„To nám je moc líto“
Z povídání nás vyruší přicházející muž. Podle objetí a pusy na tvář, kterou věnoval staré paní to vypadalo, že on je její syn.
„Dobrý den“ slušně pozdravíme.
„Dobrý den“ pozdrav nám oplatí.
Pohledem upřeným na mně se zarazí. Mezi námi je takové zvláštní napětí.
„Posaďte se Já vám donesu snídani“
S poděkováním se posadíme k poslednímu stolu v rohu kavárny jako včera. Donese nám dva hrny teplého čaje. Po pár minutách před nás položí snídani.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Dobrou chuť“
„Děkujeme“
S chutí začneme jíst připravenou snídani.
Z pohledu třetí osoby :
Frederick (muž, který je synem starší paní v kavárně) se nemohl zbavit pocitu, že mu dívka připomíná Viktorii (zesnulá přítelkyně). Ty její vlasy a postava byli přesnou kopií Viktorie.
Linzy s Vojtou poděkovali za ubytování a dobré jídlo. I přes protesty starší paní zaplatili. Susie si paní nechala, že se o ní postará.
Nasedli do auta a dali se na cestu do Prahy.
Frederick si byl jist, že ta dívka by mohla být tou, co ve svém životě postrádal.
Z pohledu Linzy :
Momentálně stojím v soudní síni. Ze všech sil dělám jen, co mohu, abych dokázala, že se o Luss dokážu postarat. Mrzí mě, že se to neobešlo bez Lussyného vypovídání. Řekla : „Chci být se ségrou Dobře si rozumíme, dělá pro mě první poslední, všechno, co mi na očích vidí Se vším mi pomůže a poradí“ Za tohle jsem jí vděčná. Samozřejmě tu padlo z “mámy“ úst, že nejsem její dcera a tím pádem Lussy do péče dostat nemohu. Ale to se pletla, sám pan soudce jí o tom přesvědčil.
„Postavte se! Bude vyhlášen rozsudek“
Všichni se postavíme. Očima vyhledám Vojtu, ten se na mě povzbudivě usměje.
„Návrh o svěření Lussy Wasson do péče Linzy Wasson se schvaluje Soud skončil, opuste soudní síň“
Spadla ze mě veškerá nervozita. Poděkuji své advokátce a i s ní se vydáme ven ze soudní síně. Vojta mě obejme a zašeptá mi do ucha : „Říkal jsem to, že to dobře dopadne Vedla jsi si skvěle“ Vděčně se na něj usměji. Přiběhne ke mě Luss s otázkou v očích.
„Jsem tvá?“ zeptá se mě.
„Ano, jsi má“ řeknu s úsměvem.
Pevně mě obejme a rozpláče se. Mně také ukápne pár slz.
„Doufám, že to jsou slzy štěstí“ řekne jí Vojta.
„Ano, toho největšího štěstí“
Vojta nás odveze domů. Linzy si u sebe nechám do neděle. Pak bude muset do školy, ale to zvládneme.
Vojta mi hodně pomohl a za to jsem mu strašně vděčná. Za tu dobu, co se známe mi přirostl k srdci.
