Linzy Wasson je plnoletá dívka, kterou její máma pošle na školu do Evropy.
Nebude to její rozhodnutí, ale ona s tím nic nezmůže.
Co všechno ji v Evropě potká?
To neví nikdo ani ona sama.
••••
„Já-já Ti to vysvětlím i když nevím, co jsem udělala"...
Linzy Opouštím říši snů a probouzím se na paprsky slunce svítící přes závěs. Otevřu oči a zvednu se z vyhřáté postele. Rozejdu se do koupelny, ve které se zavřu. Postavím se k umyvadlu, podívám se na sebe do zrcadla a usměji se. Vyčistím si zuby a opláchnu obličej studenou vodou. Otevřu dveře a vejdu zpět do svého pokoje. Postavím se před skříň a otevřu ji. Vyberu si oblečení a položím ho na postel. Svléknu ze sebe černé tílko a růžové mini kraťásky. Místo toho si na sebe obléknu spodní prádlo, Crop-top a legíny. Na nohy si obuji černé tenisky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozčešu si vlasy a zapletu je do dvou copů. U zrcadla, které je na skříni se ještě upravím a nasadím si své dioptrické brýle. Vyjdu z pokoje a malou chodbou projdu do kuchyně. Z ledničky vyndám čistou vodu, kterou jsem si včera napustila do flašky.
Opouštím kuchyň a následně i dům. Přistoupím k lesu, který ukončuje konec naší ulice. Bydlíme hned u lesa, náš domek je úplně poslední v této ulici. Rozeběhnu se do lesa.
Běžím po rovné travnaté cestičce. Okolo cestičky je spousta stromů. Na konci lesa jsou vysázeny mohutné a vysoké keříky, které zabraňují průchodu na druhou stranu lesa. Přistoupím ke keříkům a opatrně se nimi protáhnu. Ocitnu se na krásné roskvetlé louce. Ani ne v půli louky je nádherný průsvitný potůček. Je tu i altánek. Před pár měsíci tu bydleli majtelé celého toho to lesa. Ale před třemi měsíci záhadně zmizeli. Nikdo se sem nikdy neodvážil podívat. Majtelé byli velmi zvláštní. Měli malou holčičku Levanduliu, které byli necelé dva roky. Já jediná jsem se sem odvážila vkročit. Rychle si mě oblíbili stejnak jako já je. Každý den jsem sem chodila, dvakrát do týdne jsem jim nakoupila a hlídala malou. Když zmizeli strašně mě to ranilo ... Jako jedinou ... Nikdo je neznal tak jako já a ani je znát nechtěli, ale já ano ...
Za potůčkem stál nádherný rodinný domeček. Posadím se na houpací síť u altánku. Zavřu oči a užívám si zpěv ptáků a šum stromů.
Vrátím se domů. Zuji si tenisky a vejdu do svého pokoje. Posadím se na postel a vezmu si do ruky knihu Dva světy. Otevřu ji na první stránce a začnu číst.
„Jsem doma!“
Z říše čtení mě vyruší mámin hlas ozývající se z předsíně. Zavřu knihu na třicáté straně a odložím jí na postel. Vstanu z postele a přejdu ke dveřím. Otevřu je, vyjdu na chodbu a zase je zavřu. Rozejdu se do kuchyně.
„Ahoj“ řeknu s příchodem do kuchyně. Máma stojí u linky a z plných tašek vyndavá nákup. U jídelního stolu na židli sedí Lussy.
Můj vztah s mámou není ideální. Není to ten typ mámy, která by se bála o své dítě, která by ho podporovala, věřila mu a nevyčítala mu něco, za co on nemůže. Má máma je přesný opak.
