Vždy budu stát při tobě, ať se děje cokoliv. Zazněla mi věta Molly, když jsem ji řekla o tom, že čekám miminko se Zaynem Malikem. Byla jsem pevně rozhodnutá, že to, co jsem se chystala udělat byla správná věc...
Musím. Lehce jsem zaklepala na dveře a čekala. Nervozita ještě více stoupla, když jsem uslyšela kroky mířící ke dveřím. ,,kurva říkal jsem vám..." zarazil se, když mě viděl. Skousla jsem si spodní ret a upřeně mu hleděla do očí. Koukat mu na nahou hruď by se totiž k téhle situaci nehodilo. ,,Meg" pousmál se a pustil mě dál. Vešla jsem do jeho ložnice, která byla sladěna do tmavé barvy a otočila se na něj. Byla pravda, že jsem sbírala odvahu vůbec otevřít pusu, abych něco řekla. ,,děje se něco?" chtěl mě pohladit po tváři, ale já odstoupila. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal. Už ne... ,,Zayne nedokážu to. Pořád bych viděla před očima to, co jsi udělal. Nemůžu vychovávat dítě... S vrahem" bylo to poprvé, co jsem to řekla vážně a nahlas. ,,jak to myslíš?" zarazil se. Bylo mi toho tak líto. Milovala jsem ho. ,,bude nejlepší, když to skončíme" obešla jsem ho a vyšla na chodbu. Zkoušela jsem být silná, ale nešlo to. Hned, jak jsem překročila práh se mi z očí spustily slzy. Pak se to stalo. Postavil se přede mě ten muž, co mi otevřel, něco řekl a ozvaly se tři výstřely. Otevřela jsem ústa, chytla se za břicho a bokem se opřela o zeď vedle mě. Postřelil mě. Proč?! Chtěla jsem začít křičet, protože ta bolest byla nesnesitelná, ale nevyšla ze mě ani hláska. ,,Meg!" zakřičel Zayn a opatrně si sedl na zem se mnou v náruči. ,,Zayne" zašeptala jsem. Oči se mi zavíraly, ale já se snažila zůstat vzhůru, abych s ním mluvila. Nevnímala jsem kluky, co něco křičeli a dívala se Zaynovi do očí. ,,zachraň to dítě" dala jsem hlavu na stranu a zavřela oči. Chtělo se mi tolik spát. ,,Megan zůstaň vzhůru, prosím... Miluju tě" chtěla jsem mu něco říct, ale nedokázala jsem to. Propadla jsem spánku, kvůli bolesti, co mi kolovala tělem.
Hned po škole jsem šla s Louisem a Liamem k nim. Poslední týden mi pořád někdo volal a když jsem to zvedla, tak zavěsil. Louis chtěl zjistit, kdo to je a co chce. Seděli jsme na sedačce, Louis měl kolem sebe tři počítače a do všech každou chvíli něco psal. ,,nikdy asi nepochopím, jak si všechno můžeš zapamatovat" kroutila jsem nad tím hlavou. Obdivovala jsem ho. ,,ono to jde, když tě něco baví" otočil se ke mně a roztomile se usmál. ,,tak jo, mám to" prokřupal si klouby na rukou a mně na rukou naskočila husí kůže. Vždycky jsem to nesnášela. ,,vždyť ti to trvalo deset minut" zvedla jsem obočí a on přikývl. ,,je to nějaký kluk z nejvyššího ročníku. Dylan Worlandok" přečetl stěží jeho jméno. ,,toho neznám, máš fotku?" přisedla jsem si blíž k němu a on ukázal na jeden z počítačů. Parkrát jsem toho kluka viděla na chodbě, ale nikdy jsme se nabavili, ani se nepozdravili. ,,má čistý rejstřík, otce v zahraničí a matka je právnička. Má další tři sourozence, jeden..." ,,stačí, nepotřebuji znát celý jeho život" drkla jsem do něj a on se zašklebil. ,,co chtěl?" dala jsem si hlavu na jeho rameno. On napsal do nějakého okénka klíčová slova a po celé obrazovce mu vyběhly útržky ze zpráv. ,,mladá dámo, tohle je husté" zarazila jsem se nad tím, jak mi řekl. ,,už přes rok je do tebe zamilovaný a poslední týden se tě snažil pozvat na rande" ďábelsky se usmál a pohlédl na mě. ,,Megan?" zavrčel Zayn ode dveří obýváku a ja k němu zvedla pohled. ,,super. Konečně máš náhradu" otočil se a odcházel. Rychle jsem se zvedla a šla za ním, ale než jsem ho stihla chytit, tak odjel v jeho dalším novém autě.
,,konečně doma" vydechla jsem a šla ke schodům, ze kterých scházel polonahý Zayn. Třímal v ruce tričko a když mě uviděl, tak zastavil. ,,ty jsi takové prase, Zayne" zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Hned za ním kráčela jedna z mých sester. Neměla jsem ani chuť zkoumat, jaká z nich to byla. Dělalo se mi z obou špatně. Chtěla jsem utéct, křičet na ně a nadávat jim do všemožných věcí, ale nezmohla jsem se na jedinou věc z toho, co jsem chtěla. ,,co sis jako myslela? Že s tebou budu vychovávat fracka, který není ani můj? To sotva" vyrazil mi tím dech. Jak jako, že to není jeho?! ,,s nikým jiným jsem nespala! Je to tvoje" měla jsem chuť mu vyškrábat oči a vyrvat jazyk. Nechápala jsem, jak něco takového mohl říci... ,,to jsem dneska viděl. Hned by sis našla náhradu a věřím, že to tak bylo i teď. Není to moje!" zakřičel na mě a sestra se začala smát. Není to moje, není to moje ozývalo se mi pořád v hlavě. Byla jsem mimo. Nevěděla jsem, co dělat a jak mu dokázat, že je to vážně jeho.
Zklamání, bolest, nenávist, láska k té fazolce, co jsem nosila v břiše. Nezasloužilo si takového tátu a ani za to nemohlo, takže jsem ani nemyslela na potrat.
Pískot v uších, bolest hlavy a břicha a pípání zapříčinilo mé probuzení. Jen se mi to zdálo. ,,Megan, zlatíčko" zaslechla jsem hlas táty. Otočila jsem hlavu na stranu a uviděla ho stát vedle postele. Svíral mi ruku a vypadal zničeně. ,,co se stalo?" vůbec nic jsem si nepamatovala. Bylo mi hrozně špatně a byla jsem dezorientovaná. ,,nic mi neřekli jen..." ,,já ji to řeknu sám" ozval se Zayn, co stál ve dveřích. Táta přikývl, políbil mě na čelo a odešel. Zayn si sedl vedle postele a pohladil mě po hřbetu ruky. ,,miluju tě" zazněla mi v hlavě jeho slova. ,,postřelil tě jeden chlap. Mrzí mě to. Netušil jsem, že je proti nám" začal ze sebe chrlit slova. ,,co... Co se stalo s dítětem?" vždy, když se někdo jen zmínil o miminku, jak v televizi, tak venku, tak zatnul čelist a jinak tomu nebylo ani v tu chvíli. ,,je..."
