,,to tě nemusí zajímat, Zaynie" on zvedl výsměšně obočí. ,,no co. Nechceš, abych ti říkala Zayi, tak jsem ti dala jinou přezdívku" pokrčila jsem rameny. ,,já tě tak nesnáším" protočil s úsměvem očima a lehce mě na tetování políbil. Cukla jsem sebou, protože to bolelo. Nebyla jsem na něco takového zvyklá. Ještě ráno jsem si nemyslela, že bych se se Zaynem mohla večer vyspat, ale schylovalo se k tomu. Jen jedna otázka mě pořád svrbila na jazyku. ,,Zayne?" vzala jsem ho za krk a přitáhla si ho k obličeji. ,,děje se něco?" o můj bože on má tak dokonalé oči. Jako kdybych se v nich ztratila a ztratila i schopnost mluvit a vůbec myslet. Zapomněla jsem na všechno, co bylo předtím. Dítě, hádky, nenávist. ,,spal jsi s někým, když jsme se nebavili?" nebavili? Vážně? To jsem nemohla vymyslet lepší sloveso? Jako třeba nespali, když jsem tě nenáviděla a tak. ,,ne. Na něco takového jsem ani nemyslel" upřímně mi spadl velký šutr ze srdce. To snad byla skála a ne kámen. Ulevilo se mi a já za to byla ráda. Taky byla hlavně pravda, že jsem žárlila na každou holku, co se k němu ve škole jen přiblížila. Sice je vždycky odehnal s pomocí mnoha sprostých slov, ale stejně jsem se bála, že se s nějakou z nich vyspí. Přecejen to byl pořád a stále ten Zayn Malik. Děvkař, mafián a grázl, jak ho jednou nazvala matka. ,,proč sis tím nechala překrýt tu jizvu?" přejel mi palcem těsně pod tetováním. Nechtěla jsem každý den vidět tu jizvu a říkat si jak jsem to dopadla. Přála jsem si odjet někam hodně daleko a matku a sestry už nevidět. Nikdy. ,,nechtěla jsem myslet na to, proč ji mám" Zayn se mi podíval zpátky do očí a naklonil hlavu na stranu.
,,už mi řekneš od čeho to máš?" dal mi ruku na bok, když jsem si vedle něj lehla jen v jeho tričku. Vzala jsem jeho ruku, dala si ji za záda a přitulila se k jeho hrudi. Byla jsem unavená, ale rozhodnuta, že mu to chci říct. ,,když mi bylo deset, tak po mně sestry chtěly, abych jim uklidnila pokoj. V té době ho měly ještě společný. Když jsem to odmítla, tak mě shodily ze schodů" cítila jsem, jak se mu napnuly všechny svaly na rukou. ,,zabiju je" zavrčel, načež jsem se zamračila. Věděla jsem, čeho je schopný a věřila jsem, že by to klidně udělal. ,,Zaynie" zašeptala jsem. Nechtěla jsem, aby něco takového vůbec říkal, natož uskutečňoval. ,,jo, já vím" políbil mě do vlasů a pak si mě přitáhl blíž. ,,neříkej to" vždy, když se tomu třeba jen vzdáleně přiblížil, tak jsem si vzpomněla na toho muže. Co když měl rodinu? Děti?
