,,mluv" byla jsem rozhodnutá, že ať to bude cokoliv, postavím se k tomu čelem. ,,Zayn nám všechno řekl. Všechno o čem jste si povídali, když jste spolu byli sami. Znamená to, že se s námi zase budeš bavit? Protože ono to..." ,,Ni uklidní se. Já nevím. Vždyť Zayn... Zabil člověka" zašeptala jsem, aby nás nikdo neslyšel. ,,Meg... On to udělal jen kvůli tomu, aby nezabil tebe. Nemůžeš mu to dávat za vinu. Chtěl tě jenom chránit" co to řekl? ,,takže tímhle chceš říct, že za to mužu já?" založila jsem si ruce na hrudi. ,,ale vůbec ne. Takhle to nemyslím. Tímhle jsem ti chtěl říct, že mu na tobe záleží a byl zničený, když jsi o to... Přišla. Jsi jediná holka, kterou kdy miloval" chloupky na rukou se mi naježily společně s husí kůží. Bylo neobvyklé slyšet, že Zayn vážně někoho miluje. Že miluje mě. ,,když mu odpustím úplně, co když mi ublíží?" byl jediný, komu jsem svěřila své obavy. Ani Molly jsem to neřekla, protože mě před ním varovala už dřív a nikoho jiného jsem neměla. ,,jestli ublíží on tobě, já ublížím jemu" vzal mě za obě zápěstí, přitáhl si mě k sobě a objal mě. Bylo příjemné cítit znovu jeho objetí. Tolik mi to chybělo.
,,rád bych ti někoho představil" přistoupil ke mně Zayn. Už nějakou dobu jsme stáli před školou a nikdo kolem nebyl. ,,koho?" zvedla jsem k němu hlavu. Zdál se mi vyšší. ,,uvidíš" kývl k autu, Louisovi něco pošeptal a nastoupil na místo řidiče. ,,ničeho se neboj, jedeme k nám" usmál se na mě Liam, když viděl můj pohled a všichni šli ke svým autům. Nezbylo mi nic jiného, než nastoupit k Zaynovi, nebo jít domu. Nechtěla jsem opět čelit křiku matky a sester, takže jsem si vybrala tu první možnost. Nevěděla jsem, co čekat, takže jsem se i bála, ale zkusila jsem Zaynovi a ostatním důvěřovat. Sice mi nešlo do hlavy, jak může jít tak lehce, že jsme se zase začali bavit, ale byla jsem jen ráda.
,,pojď" vzal mě Zayn za ruku a vešel do domu. Zase to bylo jako poprvé, co jsme se drželi. ,,Meg, tohle je Daren. Brácho, tohle je Meg" představil mi hodně vysokého bruneta. Byl ještě vyšší než Zayn, takže jsem se cítila hodně malá. Podali jsme si ruce, takže jsem musela Zayna pustit a pak jsem odstoupila. Vždycky jsem byla hodně stydlivá. ,,a vy jste?" naznačil rukou, aby jeden z nás pokračoval. Zvedla jsem pohled k Zaynovi. Na tváři měl lehký úsměv a koukal na něj. ,,nic... Už" otočil ke mně hlavu a já protočila očima. Nemusel dodávat to už. Na druhou stranu jsem byla i ráda. Hlavně z toho důvodu, že jsem poznala Darena. Nevěděla jsem, že už se vrátil z nemocnice a že je v pořádku. Zayn byl očividně šťastný, že ho má zpátky. Bylo krásné, jak jsou šťastní, že mají jeden druhého.
,,ne, musím domu" odmítla jsem, že s nimi půjdu na Zaynův závod a zvedla se ze sedačky. ,,notak kočko. Pojď, domu tě pak klidně hodím" zazubil se na mě Daren. Hodně jsme se bavili a přišel mi jako milý a hodný kluk. Zayn se po něm ohnal polštářem a zakroutil hlavou. Vždy, když mi Daren řekl nějakou přezdívkou, tak byl naštvaný, ale neměl důvod. Nic jsme spolu už dlouho neměli, ale taky byla pravda, že jsme si opětovali city, které byly hodně silné. Pořád jsem nepobrala to, že Zayn dokáže někoho milovat. Že nemá holku jen na spaní. Že je jiný, než si všichni myslí. Jen mně se otevřel natolik, abych poznala, co ho mrzí, urazí a bolí. Byla jsem za to ráda, ale taky mě děsilo, že jsem jediná, kromě kluků. ,,tak fajn" souhlasila jsem nakonec a zahnala myšlenky na Zayna. Vždy, když na něj jen pomyslím, tak mám motýlky v břiše a to se mi nikdy nestávalo.
,,co to je?" strhla jsem z nějaké nástěnky letáček s vyzvou, ať všichni přijdou na nějaké závody. ,,každý rok se pořádá takováhle akce. Jedna zákonná a druhá nezákonná. Sjedou se sem všichni jezdci z různých koutů světa" vysvětlil mi Zayn a přitom se koukal do nějakých papírů. Štvalo mě, že když se mnou někdo mluvil, že se na mě nekoukal, ale já sama to dělala. ,,Zayn vyhrál už dvakrát za sebou v obou závodech. Jsem zvědavý, jestli vyhraje i teď" drknul do něj ramenem Daren a Zayn jen přikývl. ,,vždyť je ti teprve osmnáct" jak je možné, že vyhrál už tolikrát, když je tak mladý? ,,začal jsem se učit jezdit už v patnácti. V šestnácti jsem nastupoval do různých závodů a výjimkou nebyl ani tenhle" zlostně hodil papíry na stůl vedle nás. Letáček jsem si schovala do zadní kapsy džín a tázavě jsem se na něj podívala. Během chvilky byl zase naštvaný a já chtěla znát důvod. Docházelo mi, že mi zase otevřel část svého života, ale kvůli tomu to určitě nebylo. ,,ty kreténi mi připsali jiné auto" rychle od nás odešel a já jako jediná nechápala kam šel a proč je to takové drama.
,,Zayne přestaň" vzala jsem ho za paži, ve které držel zbraň. ,,nedělej to" upevnila jsem stisk. Před ním stál nějaký muž opřený o zeď a on mu u hlavy držel zbraň. ,,máš jediný štěstí, že přišla" doslova ho hodil ke dveřím. Venku už byla tma a svítil měsíc, který působil nádherně. Byl stejný jako ten den, kdy jsem spala se Zaynem poprvé. Zandal si zbraň za opasek a otočil se ke mně. ,,proč to děláš? Co si tím dokazuješ?" nebyla jsem nadšená z toho, co jsem viděla. Mrzelo mě, že chtěl někoho zabít i přes to, jak to dopadlo naposledy. ,,tohle je svět mafie, Megan. Vždycky se říká ,zabij, nebo buď zabit a tady to platí trojnásobně. Tímhle se jenom braním" chápala jsem to, ale stejně jsem nechtěla, aby zabíjel. Už jednou to udělal a já se z toho pořád nevzpamatovala. ,,já to chápu, ale nechci, abys měl na svědomí tolik smrtí" opřela jsem se o zeď, kde ještě před chvíli stál muž a pohlédla na něj. Zeď byla studená, stejně jako vzduch kolem nás. Stáli jsme venku, chvíli po závodě a mně začala být zima. ,,Meg" zapřel se rukou vedle mé hlavy a já se narovnala. Cítila jsem se jako nějaká studentka v americkém filmu. Zatajila jsem dech a vyčkávala, čím bude pokračovat.
