,,milovala jsi někoho? Ovšem kromě mě" ego mu nechybí, to se musí nechat. Nevěděla jsem co mu říct. Samozřejmě, že jsem Oscara milovala, ale taky tam byl jeden kluk, ke kterému jsem cítila něco hodně podobného tomu, co jsem cítila k Zaynovi... ,,asi jo. Tebe je asi zbytečné se ptát na tu samou otázku, co?" pousmála jsem se, otočila se a prohrábla mu vlasy. Bylo to o sto procent lepší, než když je měl věčně nagelované. ,,úplně zbytečné" vyrušil mě z myšlenek na jeho vlasy.
,,Zayne" zašeptala jsem a zatřásla s ním. V noci mě probudilo, když někdo lomcoval s klikou a hodně jsem se bála. Sice bylo zamčeno, ale nikdo nikdy neví. ,,co chceš kurva" přetočil se na záda a přikryl si předloktím oči. Kdysi bych ho zabila za to, že se mnou takhle mluví, ale už jsem si zvykla. Za tu dobu, co jsem s ním trávila už mi to přišlo normální. Patřilo to k němu. ,,to bude jeden z kluků. Nikdy netrefí dveře" unaveně se zvedl z postele, zohl se pro kalhoty, co mu ležely na zemi, vyndal z nich klíč a odemkl. Ostré světlo mě ihned uhodilo do očí a já si je musela zakrýt dekou. ,,zabiju tě Hazzo" přivřel dveře a následně jsem uslyšela, jak s ním Harry mluví. Nějak jsem to více neřešila a zpátky si lehla. Chtěla jsem na Zayna počkat, ale únava mě přemohla.
,,sakra" zpátky jsem si sedla na postel. Hrozně mě bolela hlava, i když jsem nic nepila ani nekouřila. Po chvíli, co se bolest trochu ustálila jsem šla dolů. ,,vypadáš jako kdybys propařila celý týden" smál se mi Niall, kterého jsem potkala, když šel z koupelny. ,,hlavně že ty jsi v pohodě. Já jsem na rozdíl od tebe nic nepila ani nebrala drogy. Tohle není fér" postěžovala jsem si. Sice vypadal ještě trochu mimo, protože byl vysmátý a i já věděla, že drogy v těle zůstávají dlouho. ,,já jsem na to zvyklý" pokrčil rameny a zmizel nahoře. Nešlo mi do hlavy, že ten roztomilý Niall jede v něčem takovém. Vždyť byl jako štěňátko! Až když odešel mi došlo, že jsem před ním stála jen v Zaynově tričku a ruka, kterou jsem si držela u bolavé hlavy, mi ho vytáhla výš, než byla potřeba. Bože! Stáhla jsem si ho co nejníže a šla ke kuchyni. ,,bylo něco?" Louisův napjatý hlas nesvědčil nic dobrého a jeho otázka už vůbec ne. Ani jsem nechtěla vědět, s kým mluví. ,,ne" Zayn. On mluví se Zaynem! Byla jsem si jistá, že mluví o mně. Proč se kluci spolu baví o něčem takovém? Tohle má být soukromé! Znejistěla jsem. Baví se s nimi o všem, co jsme spolu... Dělali? ,,ty vypadáš teda" otočil se na mě Zayn, když si mě všiml a začal se smát. Měl na sobě zástěru, na které bylo tělo muže s velmi vypracovanou postavou a pod tím měl jen trenky. Upřímně bych brala, kdyby tu zástěru neměl. ,,co to máš na sobě?" otočila jsem se přes rameno na Louise a pak se otočila zpátky na Zayna. ,,to je Liama. Dneska vařím já" on a vařit? Zayn Malik a vařit? ,,jdu se převléknout. Nepodpal to tady" políbila jsem ho na tvář a zase odešla. ,,hej!" zakřičel za mnou, ale já si z toho nic nedělala.
,,kam jako jdeš?" zaklonil hlavu a podíval se na mě. ,,na odběr krve, pak na kontrolu s tím břichem a pak domů" sklonila jsem se nad něj, on mě vzal za krk a políbil mě. ,,vezmu tě" chtěl se zvednout ze sedačky, ale já ho zatlačila zpátky. ,,nejsem malá, dojdu to sama" nechtěla jsem, aby se mnou šel. S ním bych ještě víc musela myslet na miminko. ,,proč si necháváš brát krev?" stoupl si, přešel za sedačku ke mně a já se posadila na opěrku. ,,je to pro dobrou věc" inspirovala jsem se tátou. Už od mládí dával krev a já ho hodlala napodobit. ,,co když ji chci dát i já?" tajemně se usmál a já se na něj znuděně podívala. ,,tak nemůžeš" on na mě přimouřil oči a trochu se zamračil. ,,to jako proč?" sykl. To je had nebo co? ,,nemůžeš dát krev, když bereš... Drogy" nevěděla jsem, jestli to vůbec nahlas chci říct. ,,tobě to hodně vadí, co?" sedl si vedle mě. ,,už musím jít, promiň" rychle jsem odešla do chodby. Nechtěla jsem se o tom bavit. Bylo mi hrozně. Moje představy, s kým bych chtěla být Zayn úplně vyvrátil. Byl pravý opak. ,,Megan" rychle jsem zavřela vchodové dveře a šla dál. Potřebovala jsem čas, než jsem mohla odpovědět. Samozřejmě, že mi to vadilo. Hrozně moc, ale stejně by s tím nepřestal...
,,Zaynie?" zašeptala jsem a přešla těsně za něj. Měl na nohou nějaký skicák a kreslil do něj. Venku už byla tma, neděle večer a já se odhodlala přijít k nim a promluvit si s ním. Ani jsme si nenapsali od doby, co jsem odešla. Byli jsme na velké verandě, kde jsem ještě nebyla. Dovedl mě sem Harry, který mi i otevřel. ,,co tu děláš?" otočil se ke mně, což ani nemusel, protože jsem si sedla vedle něj. Musela jsem uznat, že maloval krásně. Líp než já i všichni ostatní. ,,potřebuju s tebou mluvit" dala jsem si hlavu na jeho rameno a on si po chvíli položil tu svoji na mou. ,,proč to kreslíš?" vzala jsem mu tužku z ruky a hrála si s ní v prstech. Chtěla jsem se co nejvíce uklidnit, než přijde to hlavní. ,,chci další tetování" zvedla jsem obočí, i když mě nemohl vidět. To jich nemá dost? ,,to je tvoje..." nevěděla jsem, jestli mu neublíží, když to řeknu. ,,máma" doplnil mě. ,,ta žena, co už máš vytetovanou je taky ona?" přejela jsem mu po paži, kde ji měl. Na sobě měl černé upnuté tílko, takže mi to nedělalo problém. ,,jo. Nechal jsem si to jako první v patnácti. Byly to přesně dva měsíce od toho, co umřela" obdivovala jsem, že o tom takhle dokáže mluvit... ,,Zayne..."
