,,co mi tajíš?" dobře, možná to nebyl nejlepší nápad se ptát, ale musela jsem. Nebavilo mě, jak pořád něco zastíral a často někam mizel. To se dělo i předtím, ale to mi aspoň něco naznačil. Už nedělal ani to. ,,prosím Meg neptej se... Nemůžu ti to říct" víc stiskl volant, až mu zbělaly klouby. ,,proč ne?" byla jsem zvědavá i naštvaná. Pořád mi něco tajil a mě to už přestalo bavit. ,,prostě nemůžu, chápeš?" lehce jsem přikývla a dál se radši na nic neptala. Nechtěla jsem se s ním hádat.
,,myslíš, že je hodně bláznivý nápad... Že bych tě chtěl naučit řídit?" roztáhl nějaké plechové dveře a za nimi se objevilo mnoho- sakra hodně- aut. Byly tam snad všechny značky. I takové, jaké jsem neznala a to už bylo co říct. Táta byl vždy blázen do aut a od malička mě učil vše o nich. Škola už skončila a já měla být dávno doma, což Zaynovi bylo úplně jedno. ,,je" vešla jsem a rozhlédla se. Připadalo mi to jako jedno patro velkého nákupního centra a všude byla auta. Kruté. ,,na tohle mě neužiješ, Zaynie" otočila jsem se na něj, ale po chvíli jsem se ocitla opřená o zeď a on stál přede mnou. ,,jsou všechny tvoje?" chtěla jsem převést řec jinam, protože tahle poloha nebyla zrovna "příjemná". On o kousek odstoupil, ale nebylo to moc viditelné. ,,dá se to tak říct. Kluci si vždycky jenom nějaké půjčí" moji pozornost upoutal černoch, co k nám kráčel v bílém tílku špinavým asi od oleje. ,,Zayne problém" naznačil mu hlavou k autům a pak zase odešel. Ahoj jsem Megan, ale tvoje jméno se asi nedozvím, co? Zaznělo mi v hlavě. Zayn se odtáhl úplně a šel za ním. Nehodlala jsem stát na místě a čekat na něj, takže jsem se odrazila od zdi a začala se proplétat mezi auty.
,,proč zrovna tohle?" opřel se o kapotu auta vedle mě. Lekla jsem se ho, ale čekala jsem, že se vrátí. Musel- neměla bych se jak jinak dostat domu, protože jsem ani nevěděla, kde jsme. ,,patřilo tátovi. Musel ho prodat kvůli alimentům. Je to rok" přejela jsem prsty po rámu dveří. ,,proč je tvoje matka taková, do prdele?" na tuhle otázku neuměl odpovědět snad nikdo na světě. Ani ona sama. ,,musím domu" ani tátovo auto, ani matka mi nepřipadala jako nejlepší téma, o kterém bysme se měli bavit. ,,ještě tě někam vezmu. Počkej tady" zmizel stejně rychle, jako přišel.
,,vím, že se nebavíte kvůli mně a chci to napravit" odpověděl mi na otázku co děláme u táty? ,,jak víš, že se nebavíme?" on protočil očima, vzal mě za ruku a šel se mnou ke dveřím. No jasně. To jeho ,umím si všechno zjistit' bože! Nesnáším ho, vážně.
,,vím, že jsem se nepředvedl v nejlepším světle, ale Meg za nic nemůže. Nemůžete ji zatrhnout to, aby se s námi bavila. Já..." ,,kušuj!" křikl, až jsem sebou cukla a stiskla Zaynovi ruku. ,,miluju ji" dopověděl to, co začal a já se přitáhla víc k němu. ,,vypadni. Nemluv na mě" odporoval mu. Ja neřekla ani blbé ahoj kvůli tomu, že jsem byla mimo. ,,mě klidně odhánějte, ale Meg to nedělejte" pustil mi ruku a když odcházel, tak se ještě otočil a hodil tátovi něco, co celou dobu držel v ruce. ,,myslím, že tohle je vaše. Stojí venku" vážně odešel. Klíče od auta. On mu dal klíče od auta, které musel táta prodat. Proč? Chtěla jsem, aby na mě počkal, nebo cokoliv, abych měla plán B- útěk. ,,pojď" vzal mě za rameno táta a vtáhl mě do bytu.
Následoval křik, vysvětlování, otázky z tátovy strany a omluvy a slzy z té mé. Vysvětlila jsem mu, že se s klukama budu bavit i nadále, protože je mám ráda a Zayna miluju. ,,už bych měla jít" zvedla jsem se ze sedačky. Měla jsem pocit, že tam vysedím důlek. ,,Meg... Nemůžu ti zakázat lásku k Zaynovi, ale dávej si pozor. Sice se někdy chová dobře, jako s tím autem, za což mu za mě poděkuj, ale vevnitř je zkažený. Nikdy nebude takový, jakého si ho představuješ" to jsem věděla taky. Už od první chvíle. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude můj princ na bílém koni. Byl to problémový kluk v obvykle černém rychlém autě. Seděli mi to k němu víc a možná proto jsem ho začala mít ráda. Na nic si nehrál a byl sám sebou. Kdykoliv.
,,promiň, že jsem na tebe včera nepočkal. Musel jsem s Harrym k obchodu" políbil mě na spánek Zayn, když jsme se potkali ve škole. ,,to je v pohodě" zvedla jsem k němu hlavu, kterou jsem sklonila hned potom, co mě políbil. Nebyla jsem zvyklá na pozornost lidí okolo. Hlavně mých sester. ,,jak to dopadlo?" opřel mě o zeď vedle skříněk a dal mi ruce na pas. ,,obměkčil jsi ho tím autem. Proč jsi to udělal?" dala jsem mu prsty na krk a pohladila ho po jednom z tetování. ,,bylo jeho" trochu mi boky stiskl a znovu mě políbil. Do tváří se mi ihned nahrnula krev- jako vždy. ,.pořád se červenáš" pohladil mě po tváři. ,,a můžu za to já" pyšně se usmál, načež jsem ho uhodila do hrudi. ,,pojď" vykroutila jsem se mu ze sevření a připojila se ke klukům, co šli kolem nás a pobaveně nás sledovali.
,,nedělala tvoje matka problémy?" sedl si vedle mě na lavičku. Byla jsem venku a čekala na Molly a na odpolední vyučování. ,,nebyla doma. Vlastně ani sestry nebyly doma" pokročila jsem rameny a pak se zarazila. ,,co tu děláš? Máš přece hodinu" on se na mě znuděně podíval. Věděla jsem, že na školu... Kašle, ale od doby, co jsme se začali více "bavit", tak tam chodil pravidelně. Tedy aspoň někdy. ,,kluci přijdou za chvíli. Musíme... Pryč" sedla jsem si těsně k němu a dala si hlavu na jeho rameno. ,,kam? A nesnaž se to okecat. Vyklop to" naučila jsem se, že si musím stát za svým a uskuteční se to, co jsem chtěla. V tomhle případě dostat ze Zayna kam šli. Někdy bychom si asi za svým stát vážně neměli... Někdy je to horší než nevědomost.
