Na sedačce ležela Rebecca a polonahý Harry. Oba spali a Rebecca byla celá zabalená do deky. ,,můj bože" schovala jsem obličej Zaynovi do hrudi a vydechla. Jedna sestra se dvěma a druhá s Harrym. Úžasné. ,,no to mi ho vyndej" začal se smát a já ho uhodila do hrudi. Kde na tohle chodí?! ,,ježiši co tu děláte?" protáhl se Harry a stoupl si. Rebecca už se taky začala probouzet. ,,spíš co vy?" otočila jsem se k nim čelem a snažila se udržet smích, když se Rebecca začala rychle zvedat a deku si držela u hrudi. ,,hele když nemůžu mít Meg, tak mám náhradu. A řekl bych, že úplně stejnou" ani se nesnažil bránit, když ho Rebecca uhodila do paže. ,,Harolde neser" přitáhl si mě zpátky k sobě. Bože! S kým se to bavím?! ,,teď si seber svý věci a vypadni" prohodil směrem k Rebecce a odešel do druhého patra. Tohohle jsem se asi bála, když jsem po tom utekla od Zayna. Kdyby mě takhle odkopl, tak bych to asi nezvládla. ,,pojď" odtáhla jsem Zayna do kuchyně, aby měla sestra trochu soukromí.
,,vážně ses bála toho, že bych tě jen tak odkopl?" vzal mě za ruce, když sestra odešla. Byla hodně naštvaná. Takovou jsem ji nikdy předtím neviděla. ,,jo" potvrdila jsem mu jeho domněnku. ,,proč?" to se ještě ptá?! ,,divíš se? Každou jsi odkopl. Hnusně a bezcitně odkopl" sakra, sakra, sakra! Zaynův výraz jsem vůbec neznala. Vztek, smutek, pobavení. ,,poslouchej mě. Ty jsi jiná, než ty, co jsem měl před tebou" začal špatně. ,,jiná v tom, že jsem se do tebe dokázal zamilovat, chápeš? Ostatní byly jen... Úlet. S tebou to myslím vážně" ale skončil kupodivu dobře. ,,prostě se jen bojím" sklonila jsem hlavu. ,,nemusíš se bát. Miluju tě. Jako jedinou" vzal mě za bradu, zvedl mi hlavu a něžně mě políbil. ,,já tebe taky" přesunula jsem pohled na Louise, co šel dolu po schodech. Měl na rukou malého Ernesta a hned, jak nás viděl, tak se uculil. ,,ahoj maličký" vzala jsem si ho od něj. ,,hej" chytl se za srdce, ale ruku spustil, když jsem ho políbila na tvář. Zahlédla jsem Zayna, jak protočil očima. Žárlivec. ,,máš tu i Doris?" vrátila jsem pozornost zpátky k Louisovi. ,,ne, tu má Lottie, sestra" skočil na sedačku a zapl televizi. ,,přijď nahoru, až tu skončíš" zašeptal mi do ucha Zayn a odešel.
,,proč ho vůbec máš u sebe?" dala jsem mu ho zpátky, když jsem ho nakrmila. ,,máma jela někam s Phoebe a Daisy" sedm dětí. Bylo to zvláštní, ale hezké. ,,jdu za Zaynem. Kdyby něco, najdeš nás u něj" nečekala jsem na žádnou odpověď a odešla. Sice jsem chtěla zůstat s malým, ale Zayn zněl naléhavě, když mi říkal, ať za ním přijdu. Když jsem však přišla, tak spal. Byl do půl těla odkrytý, takže jsem měla dokonalý výhled na jeho tetování. Lehla jsem si k němu a ucítila teplo, co z něj šlo. Stále měl horečku. ,,trvalo ti to" přitáhl si mě blíž k hrudi. ,,ja vím. Ernest je dokonalý" zase jsem nakousla téma miminko. Musela jsem. Pořád mě to trápilo. ,,nezačínej s tím" z jeho zamračení se mu na čele udělaly vrásky. Dala jsem si hlavu na jeho hruď a nechala se unášet tlukotem jeho srdce.
Z postele jsme se dostali až odpoledne. Nikdo v domě nebyl, což bylo možná i dobře. ,,dlouho jsme nebyli na našem místě" otočila jsem se k němu a zazubila se. On zabloudil očima ke stropu a mě to vyvedlo z míry. ,,už to není naše místo" sedl si na linku a podíval se mi do očí. ,,jak to myslíš?" nechápala jsem to. Proč by to nemělo být naše místo? ,,někdo ho našel. Našel jsem tam flašky od chlastu a různý věci" ošil se. Cože? Nešlo mi tolik o to, že to bylo naše místo jako o to, že tam chodil se svojí mamkou. ,,mrzí mě to" přešla jsem těsně k němu a objala ho kolem pasu. ,,najdeme jiný" opřel si tvář o temeno mé hlavy. ,,chci tě někam vzít" odtáhla jsem se od něj a zvedla hlavu. ,,obléknu se a pojedem" seskočil z linky a odešel. Ono jet v trenkách by nebylo nejlepší.
,,co tu děláme?" rozhlédla jsem se kolem sebe. ,,věř mi trochu. Nechci tě tu znásilnit" zašklebil se na mě. ,,stejně bys mi to dovolila" nevěřícně jsem se na něj podívala, načež mě políbil na tvář a rozešel se do brány. Na nic jsem nečekala a šla hned za ním. ,,to je..." nechtěla jsem to říkat nahlas, ale on sám mě z toho vysvobodil. ,,hrob mé mamky" doplnil za mě. Stáli jsme před hrobem, kde na mramorovém kameni bylo vytesáno Patricia Brannan "Trisha" Malik. Milující matka a manželka. Vzala jsem Zayna za ruku a pevně mu ji stiskla. ,,byla by ráda, že jsem si našel normální holku" ruku mi pustil a objal mě kolem ramen. A zeptal ses mě kdy? Nahlas bych to neřekla, ale v podvědomí jsem na něj mohla křičet a nadávat jak jsem chtěla. ,,ráda by tě poznala" to já ji taky. Byla jsem šťastná, že mě vzal ke hrobu své mamky, ale taky mě to mrzelo. Jediné, co jsem si přála bylo, abych mohla aspoň jednou jedinkrát přivést někoho zpátky k životu a byla by to právě jeho mamka. Měla být s ním a vést ho životem, jako každá mamka kromě té mojí.
,,chodíš sem často?" zapnula jsem si pás, když jsme seděli v autě. Byli jsme tam jen chvilku, protože venku začala být zima. To dodávalo hřbitovu strašidelný dojem, takže jsem se začala i bát. ,,jak kdy" vyhýbavá odpověď. ,,zavez mě prosím domů" vzala jsem ho za ruku, když chtěl nastartovat. ,,Meg musím k obchodu místo Nialla" věděla jsem, že s tím nebude souhlasit, ale domů jsem musela. Musela jsem uklidit zbytek. ,,fajn, ale pak tě vyzvednu a pojedeme k nám" souhlasil nakonec. Natáhl se ke mně a něžně mě políbil.
Vážně mě zavezl domu, i když se cukal. Rozloučili jsme se a já vystoupila. Radši bych jela s ním k obchodu, než abych byla doma, ale jinak to nešlo. Co se to sakra děje?! Chtěla jsem se zeptat, ale matka mě předběhla s odpovědí.
