,,Meg, Zayne. Jsem rad, že tu jste. Potřebuji od vás pomoc" přišel do obýváku Daniel. ,,co potřebujete?" zvedla jsem se ze Zaynovy hrudi, abych na něm neležela a narovnala záda. ,,s Louisem to řešit nemůžu a ty jsi tu jediná holka, takže... Prostě chci Joh požádat o ruku a nemůžou u toho být děti, tak bych vás chtěl požádat, jestli byste je nepohlídali. Třeba jen na hodinu, nebo" ,,ráda vám je pohlídám" skočila jsem mu do řeči. Bylo strašně krásné, zde to chtěl udělat. Věděl, do čeho jde. Sedm dětí. Nechodili spolu dlouho. Nemohli, podle mých výpočtů, kdy se rozešla s Louisovým tátou. Ani Louis se svým tátou neměl dobrý vztah, jako Zayn s tím svým. ,,děkuju" usmál se na mě a odešel z obýváku. ,,to nemyslíš vážně. Chtěl jsem tě mít jen pro sebe" objal mě kolem krku a políbil mě na tvář. ,,jednou to přežiješ" vzala jsem ho za ruku a políbila ho na hřbet. On s rukou cukl, ale nevytrhl se mi. ,,já chápu, že jsi to dítě chtěla a hrozně mě to mrzí, ale..." ,,prosím nemluv o tom" oddělala jsem mu ruce a vzala si Doris, když s ní Joh přišla.
,,s dítětem ti to sluší" zašeptal mi do ucha a políbil mě pod něj. Seděla jsem v kuchyni a krmila Ernesta, když přišel. ,,kde máš Doris?" Vzal si krabici mléka z lednice a napil se z ní. Buran. ,,vzal si ji Louis" rychlá a jednoduchá odpověď. Během chvíle mi nálada klesla na bod mrazu. Jen díky jedné věci. ,,hej" vzal mi Ernesta z náruče a dal ho do dětské sedačky. ,,co se děje?" vzal mě za ruce, ale já se mu vytrhla. ,,Megan kurva mluv se mnou" prudce se zvedl a tím rozplakal malého. ,,dneska budu spát doma... Sama" dodala jsem, zvedla se, vzala si malého a odešla s ním do Louisova pokoje. Nechtěla jsem s ním mluvit. O ničem.
,,zavezu tě, když počkáš, až se vrátí" zvedl se z postele Louis. ,,nepotřebuju. Dojdu to. Tvoje mamka a Daniel jsou tu za chvíli. Zvládneš to sám?" podívala jsem se na děti. Leželi na jeho posteli a spinkali. ,,zvládnu. Hele já nechci, abyste se se Zaynem hádali. Nevěděl jsem, že ti o tom nic neřekl" přišel blíž ke mně, aby mohl mluvit víc potichu a nevzbudil děti. ,,neřeš to, dobře? Stejně bych se to dozvěděla. Byla to jen otázka času" objala jsem ho a odešla. Kluci někam zmizeli společně se Zaynem, takže jsem měla volný přístup k odchodu. Potřebovala jsem si nechat všechno projít hlavou a k tomu pomáhalo jen chození.
Doma nikdo zase nebyl, což bylo jedině dobře. Hned jsem si šla lehnout. Slzy dopadaly na polštář a já je neměla jak zastavit. Možná, že jsem ani nechtěla. Dostat to ze sebe aspoň touhle formou mi připadalo jako nejlepší nápad, když nepomohla chůze. Nechápala jsem, proč mi něco takového neřekl. Ty lži, co mi říkal předtím byly oproti tomuhle nic. Úplné nic.
,,mám ti poděkovat za mámu" objal mě Louis. ,,nic to nebylo. Kde máš kluky?" celý den jsem je neviděla. Nikoho, kromě Louise. Ani Molly nebyla ve škole, ale prý musela někam odjet. Napsala mi, že mi všechno vysvětlí, čemuž jsem moc nevěřila. ,,Zayn šel zase pít a kluci ho v tom nechtěli nechat, takže chlastali až do rána" zase. Proč tohle Zayn dělal vždy, když se mezi námi něco stalo? Řešil to alkoholem?
,,Loui myslíš, že bys mi mohl zablokovat jedno číslo?" zeptala jsem se ho, když jsme seděli v parku. Nechtělo se mi domu a ani s ním k nim, když mi to nabízel, takže jsme šli do klidu. ,,když mi dáš mobil" vytáhl si z batohu počítač a zapnul ho. Podala jsem mu můj mobil a řekla mu jeho číslo. ,,proč?" vrátil mi mobil, když ho odpojil z kabelu, co vedl z počítače. ,,nechci, aby mě nadále otravoval" Louis se na mě starostlivě podíval a schoval počítač zpátky do batohu. ,,ty víš, že si najde cestu" samozřejmě, že jsem to věděla. Ale taky jsem věděla, čeho je schopný. Kdyby mě "přepadl" někde na veřejnosti, tak jsem měla jistotu, že u mě vždycky někdo byl, ale takhle přes mobil mě mohl otravovat celý den bez zábran. ,,co se děje, Megan?" pohladil mě po paži. Potřebovala jsem se někomu svěřit, ale pochybovala jsem o tom, že k tomu byl nejlepší Louis. ,,já už takhle dál nemůžu, Loui. Samé lži, nenávist..." sklonila jsem hlavu. Nic víc jsem mu říct nechtěla- nemohla. Nepotřeboval znát podrobnosti. Ty neznal nikdo a tak to bylo nejlepší. Byla jsem v tom sama, jako ve všem, než se v mém životě objevili kluci. Měla jsem méně problémů, ale cítila jsem se hrozně sama a to se mi s klukama nedělo. Když jsem byla s nimi, tak jsem se cítila jako někdo jiný. Někdo chtěný. Číslo bylo Oscara. Zase mě našel...
,,kurva Megan zastav se" stiskl mi pevně zápěstí. ,,au, Zayne, to bolí" snažila jsem se mu vykroutit, ale nenechal mě. ,,prosím poslouchej mě" trochu povolil, ale i přesto jsem se mu nedokázala vytrhnout. ,,co se stalo? Proč jsi tak odtažitá?" chtěla jsem co nejrychleji od něj a pryč z celé školy, což mi poslední dvě hodiny tělocviku neumožňovaly. Sice jsem ještě neměla sportovat, kvůli pobytu v nemocnici, ale neměla jsem to jak dokázat. ,,děláš si srandu? Ty se ještě ptáš?" chtělo se mi brečet, křičet a mlátit do něj, ale ani jedno jsem nemohla. Nedokázala jsem to. ,,nechceš mi třeba něco říct? Něco, co je vážné a tys mi o tom lhal?" byla jsem rozhodnutá, že mu šanci dám. Poslední šanci. Dala jsem mu už tolik šancí a on to stejně pořád kazil. ,,máš jedinou a poslední šanci, takže si dobře rozmysli, co mi řekneš. Pokud se rozhodneš i nadále lhát, tak s tebou už nikdy nepromluvím. Doufám, že jsem to řekla dost jasně" využila jsem momentu překvapení, vytrhla se mu s odešla. Zvládla jsem to. Byla jsem na sebe pyšná. Naučila jsem se postavit se někomu, kdo mi ublížil. Ať už to byla matka, nebo sestry, nebo Zayn. Dokázala jsem říct to, co jsem si myslela a to jen díky klukům. To oni mi dodali sebevědomí...
