,,je... Je mi to vážně líto" sklonil hlavu. Celá jsem se napnula a nechápala, co tím chtěl říct. ,,co ti je líto? Co se děje?" zazmatkovala jsem. Ne... Došlo mi to. ,,přišla jsi o to" zašeptal, takže jsem ho sotva slyšela a nechala slzy téct po mých lících. ,,to nemůže být pravda" vytrhla jsem ruku zpod té jeho a dlaněmi jsem si přikryla obličej. ,,Meg mě..." ,,vypadni! Za všechno můžeš ty!" začala jsem na něj křičet a zvedla hlavu. Trhl sebou a ublíženě se na mě podíval. Mohl za to. Přišla jsem kvůli němu o dítě, protože kdyby nezabil toho muže, tak bych neměla důvod k němu chodit a měla bych dítě. Svoje dítě. Zayn se zvedl a bez jediného slova odešel. Cítila jsem se tak moc ublíženě...
,,volal jsem tvojí matce" zkoušel zaměstnat moji mysl táta, ale já pořád myslela na jedno a to samé... ,,mrzí mě to" vzal mě za ruku a já si druhou položila na břicho. ,,mělo by to mrzet Zayna, ne tebe" byla jsem ošklivá a věděla jsem, že ho to mrzelo, ale mě to mrzelo ještě víc. Přišla jsem o dítě! ,,je z toho zničený. Bavili jsme se o tom. Měl jsem chuť ho zabít za to, jak se k tobe chová, ale nemohl jsem. Hrozně ho to deptá" bylo hezké, že se tak stará, ale přecejen to bylo mezi Zaynem a mnou. ,,ona chce přijít matka?" změnila jsem téma. Nechtěla jsem se bavit ani o dítěti, ani o Zaynovi. ,,nepsala mi" pousmál se. Věděl, že o tom nechci mluvit, ale že jsem si to vzala k srdci. Možná, že z toho byl zničený, ale já byla mnohem víc. ,,Meg!" vletěl do pokoje Niall a hned mě objal. ,,co tu děláš, Ni?" nechtěla jsem, aby tady byl. Chtěla jsem se od nich odříznout jednou pro vždy, ale sama jsem věděla, že to nepůjde... ,,nechám vás tady" odešel táta. Chtěla jsem, aby tu zůstal a Nialla vyhnal, abych měla klid. ,,kluci jsou tu taky. Zayn nechtěl, abysme k tobe chodili, ale já jsem mu zdrhl. Potřeboval jsem tě vidět. Jak ti je?" Sedl si místo táty a pohladil mě palcem po hřbetu ruky. Potřebovala jsem nějakou lež, jak ho vyhnat. Nedokázala jsem s ním mluvit, ani jsem nevěděla proč... ,,slyšel jsi o tom?" sklonila jsem hlavu a dívala se na nemocniční povlečení. Mluvit o tom bylo hrozně těžké. ,,jo, Zayn nám to řekl... Byl úplně bílý, tak jsem se ptal, co se stalo. Všechno nám pověděl" pevně jsem zavřela oči, abych zadržela slzy. Chtěla jsem pryč. Daleko od nich. Od všech. ,,nechci, aby sem chodil. Řekni mu prosím, aby odešel. Nechci, aby tu byl" asi jsem dělala chybu, ale chtěla jsem být sama. Aspoň nějakou dobu. Potřebovala jsem si nechat všechno projít hlavou a pak si o tom promluvit se Zaynem. ,,venku je i Molly, chceš ji sem poslat?" zvedl se. Asi pochopil, že nechci, aby u mě někdo z nich byl. Němě jsem přikývla a slyšela jsem zavření dveří.
Byl to měsíc od onoho incidentu. Do školy jsem chodit musela, ale ani s jedním z kluků jsem se nebavila. Zkoušeli to, ale já jsem nechtěla. Vždy, když po mně něco sestry chtěly, tak jsem utekla k tátovi. To stejné s matkou. Nesměla jsem přetěžovat břicho, což ony nechápaly. Hádky byly na denním pořádku. Všechno mě začalo hrozně unavovat a každou chvíli co jsem mohla, tak jsem spala. Táta a Molly si o mě dělali starosti, ale nic s tím nemohli udělat. ,,můžete mě nechat?" zajela jsem si rukou do vlasů. Už několikrát mi všichni kluci volali a já už to nemohla vydržet, takže jsem to zvedla. ,,ne. Potřebujeme tě. Je to dost vážné" vychrlil na mě Liam. On jediný, společně s Niallem, se snažil o to, abych se s nimi začala znovu bavit. ,,co chcete?" povzdechla jsem si. Chtěla jsem to mít co nejrychleji z krku. ,,všechno ti vysvětlí Harry, přijede pro tebe. Kde jsi?" přála jsem si být na druhém konci světa, abych se s nimi nemusela vidět, ale zněl naléhavě, takže jsem mu řekla, že jsem doma.
Harry zastavil kousek od policejní stanice. Řekl mi, že Zayna za něco zadrželi a já mám složit kauci, aby kluky nezajali taky. Super. Dal mi obálku s penězi, klíče od auta a pak odjel s někým, koho jsem neviděla ve sportovním autě. Určitě muselo být hodně drahé. ,,dobrý den, jdu složit kauci za Zayna Malika" dala jsem na pult před policistu obálku s penězi. ,,pojďte se mnou" pokynul mi, když si peníze spočítal. Já sama jsem nevěděla, kolik tam je, ale obálka byla hodně přeplněná. Zavedl mě do nějaké místnosti, kde byla tma a další dva muži. Začala jsem se bát toho, že mě znásilní, nebo cokoliv jiného. Směšné. Za sklem jsem zahlédla Zayna, takže mi to všechno došlo. ,,pojďte. Vy jste?" zeptal se jeden z nich a ten, co mě sem vedl zavřel dveře a zůstal u dveří. ,,Megan. Kamarádka Zayna" bylo mi proti srsti to říct, ale musela jsem. ,,víte, co dělá? Bere drogy, prodává je, jezdí nelegální závody autem a podobně?" ošila jsem se a pohlédla na něj. ,,nic vám neřeknu. V ničem nejedu" ozval se Zayn. Přesunula jsem pohled na sklo. Naproti Zaynovi sedel nějaký muž, který tam předtím nebyl. ,,můžete ho už nechat jít? Kauci jsem složila" nechtěla jsem mu odpovídat na jeho otázku. Chtěla jsem pryč, protože policajtů jsem se vždy bála. ,,pojďte za mnou" dal mi ruku na záda a vedl mě z místnosti pryč. Bylo mi to hrozně nepříjemné.
,,bože to trvalo" vyšel Zayn ven. Nechtěla jsem se s ním vůbec bavit. On si zandal do kapes mobil, peněženku, která byla přeplněna penězi a já mu dala klíče od auta. ,,pojeď se mnou" zastavil mě, když jsem chtěla jít na druhou stranu. ,,ne" odsekla jsem mu. ,,pojeď se mnou ti říkám" šel z něj strach, takže jsem nakonec souhlasila. ,,buď v klidu" zastavil u krajnice po nějaké době cesty. Odjel za město a já neměla odvahu se zeptat proč. Vzal si do ruky mobil a něco do něj psal. Seděla jsem tam, znuděná a zmatená. Přišla mi zpráva, takže jsem si do ruky vzala mobil a zarazila se. Co to?
