,,Molly si myslela, žes mi to udělal ty" sedla jsem si k němu na postel a položila mu ruku na křídla na hrudi. ,,proč?" vystartoval po mně hned, ale já se k němu více přitulila, takže se trochu uklidnil. Objal mě rukama kolem ramen a já sebou cukla, protože se dotkl jedné z modřin, co mi stále sídlily na zádech a břiše, takže to zabolelo. Objímal mě silnými a jistými pažemi a já se cítila tak zatraceně dobře. ,,víš přece, co se po škole říká" obkreslovala jsem mu ukazováčkem křídla. Sice to neměl úplně zahojené, stejně jako já, ale nebolelo ho to- očividně. ,,pověst mě předchází" Rampelník. Tohle vždy říkal Rampelník- jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových postav. Zayn se na mě uculil a já ho plácla do hrudi. ,,jak to víš?" stoprocentně jsem věděla, že jsem mu to nikdy neřekla. ,,umím si zjistit všechno" zašeptal mi do ucha a mně se na rukou objevila husina. ,,jsi hrozný, víš to?" on přikývl a objal mě kolem pasu. Chtěla jsem tak zůstat navždy. Už se nevracet domů a být jen a jen se Zaynem.
,,Zaynie?" objala jsem ho kolem krku, když jsem přišla do kuchyně. Byla sobota odpoledne a on chtěl, abych přišla, protože se prý koná jeden z těch velkých závodů z lístečku, který jsem našla. Všichni kluci se začali smát a odešli, když jsem je poslala pryč. ,,tohle jsem našla před domem" vytáhla jsem ze zadní kapsy kalhot obálku a podala mu ji. Pro Zayna- máma stálo na ní. Našla jsem ji ležet u popelnic a vůbec se mi to nelíbilo... Chtěl ji vyhodit? ,,měla jsi to tam nechat" zvedl se a chtěl to vyhodit do koše, ale já si stoupla před něj, takže nemohl. ,,Zayne tohle nedělej. Je to od tvojí mamky" dala jsem si ruku na tu jeho, ve které obálku držel a stiskla mu ji. ,,nechci to. Nechala mě tady. Umřela a já skončil sám!" vytrhl se mi a odstoupil. ,,tohle neříkej" přejela jsem mu klouby na prstech po tváři a pak mu ruku položila na rameno. ,,aspoň se podívej, co ti chtěla vzkázat. Přece je to to poslední, co ti po ní zbylo" políbila jsem ho na tvář a odešla, aby měl prostor. Dále už bylo jen na něm, jak s obálkou naloží.
,,Zayne?" zastavila jsem ho, když chtěl jít k autu. Všude se to hemžilo lidmi a já ho jen tak tak stihla, aby se mi neztratil. ,,co se děje?" přitáhl si mě blíž k sobě. ,,co jsi udělal s tou obálkou?" chtěla jsem to vědět. Bála jsem se, že kdyby ji vyhodil, tak by toho mohl hrozně litovat. ,,mám ji v pokoji. Nedokážu ji otevřít" rozhlédl se kolem. Vypadalo to, jako kdyby se chtěl vyhnout očnímu kontaktu se mnou. ,,dokážeš všechno, já ti věřím" letmo jsem ho políbila na tvář a chtěla se vrátit zpátky ke klukům, ale on si mě přitáhl zpátky k sobě a naléhavě mě políbil na rty. ,,prosím opatruj se a od kluků se nehni ani na krok. Jsou tu lidi, co by ti mohli ublížit" znovu mě políbil a zmizel mezi davem lidí. Všichni byli nebezpeční... Včetně Zayna.
,,dusík?" zarazila jsem se. Proč? ,,to je ta tvoje kočka" zašeptal nějaký mladý kluk k Zaynovi, co ke mně stál zády a znovu se na mě podíval. Neznala jsem ho a připadal mi mladší než já. ,,dej nám pět minut" narovnal záda a ukázal na dveře. Kluk přikývl a odešel. ,,Zayne tohle je nebezpečné" stoupla jsem si těsně k němu a objala ho kolem nahé hrudi. Neměl tričko, protože v místnosti, kde jsme byli, bylo velké teplo. ,,já jsem na to zvyklý, buď v klidu. Nic se mi nestane" políbil mě do vlasů a ruce mi položil na boky. ,,kdo to byl?" podívala jsem se přes rameno na zavřené dveře, kterými kluk odešel. ,,Harryho bratr Vilém. Mám ho při závodech na různý opravy aut" vždyť mu bylo tak čtrnáct! ,,sice je mladý, ale dost šikovný" až potom mi začalo docházet, že byl Harrymu podobný. Hlavně vlasy. Nikdy se nezmínil, že má sourozence... ,,Zayne nejezdi" zašeptala jsem mu do hrudi. Cítila jsem, jak se mu napnuly svaly na pažích i na hrudi. ,,já musím" bála jsem se o něj, vážně a taky jsem věděla, že pojede tak či tak, ale zkusit jsem to musela.
,,fízlové!" zakřičela někdo do megafonu. Klukům jsem se ztratila z dohledu, takže jsem netušila, kam mám jít. Všichni se někam tlačili a já byla zmatená. Nevěděla jsem ani kde jsem, natož kde kluci předtím stáli. Chtělo se mi brečet, protože mi došlo, že se odtamtud nedostanu. Byla jsem moc citlivá v poslední době. ,,Megan kurva pojď sem" pevně mi stiskl zápěstí. Sice to bolelo, ale byla jsem ráda, že vidím známou tvář. Na nic jsem nečekala a objala ho. ,,neříkám, že mi to není příjemné, ale musíme jít. Hned" proč musel jezdit závody nelegálně?
,,proč jsi sakra klukům zdrhla?" zavrčel, když jsme seděli v autě. Prudce se rozjel, až mě to zatlačilo více do sedačky. ,,potřebovala jsem si nutně... Odskočit" bože bylo mi tak trapně, když jsem to řekla! ,,slib mi prosím, že budeš někomu z nás vždycky nablízku. Nechci, aby ti tvoje matka ublížila. Nebo kdokoliv jiný" prudce zatočil. Všude kolem byl slyšet pískot gum, sirény policejních aut a křik. Sem tam se ozval i výstřel, ale Zaynovo auto to nezasáhlo. Chtěla jsem vědět, jak závod dopadl, ale teď to asi nebyl nejlepší nápad. Nezmohla jsem se na jediné slovo, protože tlak, který jsem cítila po celém těle mi to neumožnil. Jel moc rychle a to jsem nesnášela.
V noci jsem byla u kluků. Bylo to lepší, než být doma. Měla jsem hrozně moc zmeškaných hovorů od matky a to nevypadalo vůbec dobře. Když mi mobil zvonil asi po sté, tak mi ho Zayn vzal, vypnul a schoval. Chtěla jsem, aby mi ho vrátil, ale to odmítal. Byla jsem na něj naštvaná a přitom se mi i ulevilo. Nikdo mi nevolal a nekřičel na mě. Cítila jsem se, jako kdyby mi někdo vzal že zad velké a těžké břemeno. ,,bože můj vy ještě spíte?!" zakřičel v pokoji Niall. ,,co chceš kurva" hodil po něm polštář Zayn a pak vrátil ruku kolem mého pasu. Já už byla nějakou chvíli vzhůru a hladila Zayna po vlasech, ale stejně se nevzbudil. Byl tak roztomilý! ,,ty nevíš, co je dnes za den?" cože?
