,,co Niall?" on sebou cuknul a začal se dívat do stropu. ,,nikam se to nehnulo. Pořád je zavřený" zase začínal být nepříjemný a to se mi vůbec nelíbilo. ,,matka tě zabije, když tě tu uvidí" nechtěla jsem ho vyhánět, to vůbec, i když to tak vypadalo, ale nechtěla jsem, aby to dopadlo špatně. Stěhovaly jsme se hlavně kvůli tomu, abych se s ním nevídala a pak se tu jen tak objeví na noc? ,,teď to neřeš" objal mě kolem pasu. Rukou jsem mu přejížděla po tetování na hrudi a zavřela oči. Pořád jsem musela myslet na Nialla. Pořád jsem musela myslet na to, že je to kvůli mně.
Ráno, když jsem se vzbudila, vedle mě nikdo- Zayn- neležel. To, že se nemám s Ernestem bavit jsem doslova brala na lehkou váhu, protože jsem věděla, že by mi neublížil. A když jo, tak by si to s ním Zayn vyřídil. I přesto, že mi to "zakázal". ,,něco jsem ti kurva řekl" chytl mě za zápěstí. ,,au Zayne to bolí" snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to. ,,nech ji" odstrčil ho ode mě Ernest. ,,ty se mě nedotýkej" uhodil ho, takže spadl na zem. ,,Zayne přestaň" vzala jsem ho za paže, když ho chtěl znovu uhodit. ,,mohl ti ublížit" vytrhl se mi. ,,ale neudělal to. Prosím nech mě" dřepla jsem si k Ernestovi a pomohla mu si sednout. Zayn nad námi stál, zhluboka dýchal a pak nasedl do auta. Ani jsem se neohlížela, když odjel. Zase je pryč. Zase jsem ho nechala jen tak zmizet. Sakra! ,,jsi v pohodě?" zvedla jsem mu hlavu, abych mu viděla do obličeje. Krev mu tekla jen z nosu. ,,jo. Nic se nestalo. Ubližuje ti takhle pořád?" stoupl si, stejně jako já a z batohu si vytáhl kapesník, který si přiložil k nosu. ,,neubližuje mi" odvrátila jsem od něj pohled. ,,to jsem viděl" bože můj! Proč to řeší? ,,nech to být. Měli bysme jít" rozhlédla jsem se kolem sebe. Všichni, co byli před školou na nás koukali. ,,jo, to bysme měli"
Co to. Někdo mi pevně chytl ruce za zády a někdo další mi k ústům přiložil jakýsi kapesník, po kterém se mi před očima začaly dělat mžitky. Začala jsem se probouzet, když jsem ucítila tlak na rukou. Nemohla jsem otevřít oči, protože jsem je měla něčím převázané. ,,kočička se vzbudila?" dal mi někdo ruce na ramena. Začala jsem se třást. Byla jsem v cizím prostředí, se svázanýma rukama a asi šátkem před očima. Strach. ,,kdo jste?" nemohla jsem ani polknout, jak jsem měla sucho v krku. ,,to není podstatné" přesunul mi ruce na boky. Snažila jsem sebou cukat, jak jen to šlo, ale nijak mi to nepomohlo. ,,je to podstatné. Kde jsem? Proč tu jsem?" chrlila jsem ze sebe otázky. ,,jsi na tajném místě. Jen kvůli tvým kamarádům" stiskl mi boky a zvedl mě na nohy. ,,Malikovi, Stylesovi, Paynovi, Tomlinsonovi a Horanovi" obcházel mě dokola. Chtěla jsem se otočit za hlasem, ale prudce mě přirazil ke zdi. Sykla jsem bolestí a snažila se co nejvíce kroutit, aby se mě nedotýkal. Znechutil se mi už u prvního slova. Chci domu. Zavřela jsem oči, abych udržela slzy a snažila se nevnímat jeho ruce na mých bocích.
,,prosím nechte mě" připadalo mi to jako dny, co jsem tam stála a on na mě pořád sahal. Bolelo mě celé tělo a stále jsem měla strach. Nic jsem neviděla a to bylo snad ještě horší, mez kdybych se mu dívala do tváře. ,,ani náhodou. Budeš platit za svoje kamarádíčky" začal mi rozepínat knoflíky, co jsem měla na košili. ,,proč já? Nejsem s nima. Nechte mě" snažila jsem se uhnout, když jeho prsty nepřestávaly hmatat po mé košili, ale nenechal mě odstoupit ani o krok. ,,přestaň se cukat, nebo to bude ještě horší. Pro tebe" zašeptal mi do ucha. Proč já?! Proč se tohle dělo zrovna mně? Byl to snad trest za to, že jsem se zamilovala do Zayna? ,,prosím" nechala jsem slzy, aby se přehouply přes okraj a vsakovaly se do šátku, co stále sídlil na mých očích. ,,nemusíš prosit. Stejně tě nepustím" dal mi ruce na ramena pod košili a stáhnul ji. To, jak jsem měla svázané ruce zapříčinilo, že nespadla na zem, ale zůstala vyset na provaze. Stále se mi více a více zařezával do zápěstí, jak jsem se z něj snažila vykroutit. ,,opovaž se udělat nějakou blbost" pustil mě, když někdo zakřičel a pak jsem jen uslyšela zavření dveří.
Začala mi téct krev ze spánku, jak jsem se snažila sundat si šátek z očí. Neměla jsem k dispozici ruce, takže jsem si ho snažila sundat zdí. Musela jsem u toho vypadat vážně komicky, ale stejně to nepomohlo. ,,ale copak. Snažila ses sundat si šátek jo?" dal mi ruku na tvář. ,,nechte mě" zaklonila jsem hlavu, takže jeho dotek zmizel. ,,neser mě" začal mi rozepínat kalhoty. ,,ne!" křičela jsem, brečela a celá se třepala. ,,drž hubu" stáhl mi kalhoty na stehna, vzal mě za kotníky a trhl s nimi, takže jsem sjela holými zády po zdi. Vykřikla jsem bolestí, ale jeho to nějak nerozhodilo. Stáhl mi kalhoty z kotníků. Ze sedu mě stáhl do lehu. Slzy mi tekly proudem a já se je ani nesnažila udržet. V zádech mi tepalo a neskutečně to bolelo. ,,prosím pusťte mě" kroutila jsem se jako had, ale ani to nepomohlo. Pomalu, ale jistě mi začaly docházet síly. ,,ani náhodou" nadlehl nade mě a rukama začal putovat po celém mém těle. Zkoušela jsem se uklidnit, ale nemohla jsem. Nešlo to.
Strach, slzy, bolest. Nepřestával na mě sahat a já upadala do spánku. Přestala jsem vnímat bolest v zádech, tmu před očima a ruce na mých stehnech, co se po chvíli vkradly pod mé kalhotky. Nesnažila jsem se křičet ani plakat. Nepomohlo by to. Ničemu by to nepomohlo. ,,necukej se, nebo to bude bolet" šeptal mi do ucha. ,,pomoc" křičela jsem vzduchu. Věděla jsem, že mě nikdo neslyší, ani že mi nikdo nepomůže. Ztrácela jsem naději.
