Přišla jsem k šatně kluků, zhluboka se nadechla a vešla. Ignorovala jsem pohledy ostatních kluků a šla dál. Hledala jsem jen jednoho- toho nejdůležitějšího. Bylo mi jedno, že někteří byli jen v ručníku a zašla do uličky, kde jsem zahlédla Zaynova záda. Všichni ostatní něco pořvávali a když se Zayn otočil, tak jsem ho objala, až musel o dva kroky odstoupit, aby nespadl. ,,Megan kurva co tu děláš?" o kousek se odtáhl a dal mi ruce na krk. ,,musíš pryč. Jsou tu nějací lidé, mají zbraně a..." ,,brzdi" zašeptal a rozhlédl se. Až teď mi došlo, že má na sobě jen ručník, co měl kolem pasu. ,,jak to víš? Co se stalo?" posadil se na lavičku a stáhl mě vedle sebe. Nikdo kolem nás nebyl, což bylo jedině dobře. ,,teď se uklidni a v klidu mi pověz, co se stalo" vzal mě za ruce a já se zhluboka nadechla. ,,po škole chodí nějací chlápci a hledají tebe a kluky" zvedla jsem k němu oči a jeho rysy ztvrdly. ,,ven! Všichni vypadněte" začal někdo křičet v šatně a Zayn se zvedl z lavičky následovaný mnou. Do uličky, kde jsme stáli, se postavili čtyři muži. Na druhém konci byla jen zeď, takže jsme neměli kam utéct. Zayn se postavil přede mě a narovnal záda. Vážně je znal.
Stáli jsme před nimi, já koukala přes Zaynovo rameno, takže jsem musela být trochu na špičkách a celé mé tělo zalil strach. Nevěděla jsem co se stane, ani co očekávat. Byla to mafie. ,,Maliku" promluvil jeden z nich. Přišlo mi divné, když někdo řekl Zaynovi Maliku. Už jsem si zvykla na Zayn a ne na jeho příjmení. ,,nechte ji jít" zavrčel na ně Zayn. Chytla jsem ho za ruku, ale stále se držela za ním. Nechtěla jsem pryč. I kdybych nezabránila ničemu, co by chtěli udělat, tak jsem u Zayna chtěla stále být. ,,hodně jsme toho o ní a tobě slyšeli. A jak koukám, je to pravda" přesunul pohled na mě a já se více schovala za Zaynova záda. Ani jeden z nich se mi nelíbil. Všichni byli staří a jeden z nich měl na tváři dlouhou jizvu. Jako z amerického filmu, hah. Šel z nich strach jen na pohled a ten se zdvojnásobil jen když promluvili. Neuměla jsem si představit malého Zayna, jak v tomhle vyrůstal. Musel trpět, i když ho to třeba bavilo. Šlo na něm vidět, že si užívá, když je mezi ostatními za drsňáka. ,,opovaž se jí jen dotknout a zabiju vás" přistoupil k nim o krok. Nikdy jsem tón hlasů, kterým s nimi mluvil neslyšela. Byl vážně jako profesionál. ,,a čím?" začali se všichni smát a já Zaynovi nevědomky stiskla ruku. ,,neserte mě" rychlím pohybem pustil mou ruku a ze skříňky si vytáhl dvě zbraně, které na ně vytasil. Jejich odpovědí byly též zbraně, ale každý měl jednu, takže proti Zaynovi měli čtyři. Divila jsem se, že ručník, co měl kolem pasu stále držel na svém místě. ,,nezvládneš to Maliku. Jsi sám a ta holka tě jen stahuje dolů. To ona je tvá slabina" byla to pravda. I Zayn sám mi to řekl na našem místě. ,,netahejte ji do toho. Tohle je jen mezi námi" nabil zbraně, stejně jako oni. ,,co se to tu děje?!" zakřičel učitel na tělocvik a pak zvedl ruce, když na něj jeden z mužů namířil zbraň. Zayn se rozešel k nim a mně pokynul hlavou, abych šla za ním, což jsem učinila. Netušila jsem, co má v plánu a možná, že jsem to ani vědět nechtěla. ,,odveďte ji" kývl na učitele a muži odstoupili, abych mohla projít. Nechtěla jsem tam Zayna nechávat, ale musela jsem. Učitel vypadal, že se každou chvíli zhroutí, ale uposlechl jeho rozkaz a odvedl mě ze šatny pryč. Modlila jsem se, aby byl Zayn v pořádku. Nemohla jsem o něj znovu přijít. Už ne.
Hned, jak konečně muži ze šatny vypadli, tak jsem tam šla já. Zayn stál opřený o předloktí o zeď a měl skloněnou hlavu. Opatrně a pomalu jsem ho zezadu objala kolem pasu. Nechtěla jsem, aby na mě vyjel, že něco dělám špatně, což se hodně často stávalo. ,,jsi v pohodě?" otočil se ke mně a normálně mě objal. ,,jsem" neměla jsem ani chuť mluvit. Došlo mi, že tohle se může stát kdykoliv a kdekoliv a Zayn by z toho nemusel vyváznout bez zranění. ,,příště se do něčeho takového už nepleť. Mohli by ti ublížit" jeho rozpálená pokožka už pomalu chladla, ale pořád hezky hřál. Bylo mi úplně jedno, že jsem meškala na poslední hodinu, což se u mě nestávalo. Prostě jsem jen chtěla být v blízkosti Zayna a vědět, že je živý a zdravý. ,,měli bychom jít" odtáhl se ode mě a začal se oblékat. Chtěla jsem si o tom normálně promluvit, protože tohle se nesmělo stávat... Hlavně ne ve škole. Mohl by z toho mít hodně velké problémy a to jsem nechtěla.
,,tak ahoj" rozloučila jsem se s Molly objetím a ona odešla. S klukama už se ani neloučila. Zdálo se mi, že je začala nenávidět. Hlavně Liama, protože ji prý psychicky ubližoval a ona se chtěla posunout dál, takže odepsala všechny kluky a mě naváděla, abych se s nimi přestala bavit, ale nešlo to. Milovala jsem Zayna. ,,dneska nás hledali Barbádoši" oznámil klukům Zayn a vytáhl si z kapsy krabičku cigaret, ze které si jednu vytáhl a zapálil. Chtěla jsem namítnout, že máme dohodu, ale došlo mi, že se vztahuje jen na alkohol a drogy, takže jsem byla bez argumentů. ,,co chtěli?" opáčil hned Harry. ,,co asi" zašklebil se na něj a všichni chápavě přikývli. To jsem vážně byla jediná, co nevěděla, o co se jedná? Možná, že to bylo i dobře. Furt lepší, než abych věděla o něčem, co by se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo.
Seděla jsem v lavici s Molly a snažila se soustředit na výklad učitelky, ale nešlo to. Molly byla na mobil a duchem mimo, takže jsem se musela zabavit sama. Už od rána mi žaludek svíral strach a nervozita. Nevěděla jsem co se to děje. Byla jsem nesvá a když se vedle mě něco šustlo, tak jsem panikařila. Možná, že jsem věděla, co přijde...
