Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

10. O krok dál

Asgard
Probudily mne paprsky slunce, ale kolik bylo přesně, to říct nemohu. Ložnice, kterou vlastním, není vybavena něčím, co by alespoň trochu naznačilo čas. Tudíž ani netuším, zda-li je stále ráno nebo už doba oběda. Zamžourám do toho zrádného světla, protřu si ospale oči a líně v posteli posadím.

Další den, žádná dvojčata. Povzdechnu si nad tím a jdu se trochu zkulturnit, abych u královské hostiny nevypadala jak čarodějnice. Ikdyž teoreticky bych se za čarodějnici měla považovat. Mám schopnost slunečních paprsků, ledu a ohně a nepovedlo se mi přivést na svět zdravé a živé děti. Je to už opravdu k vzteku.

Když se zkulturním a vezmu na sebe šaty, které tu musím nosit, na chvíli se zarazím u zrcadla. Vypadala jsem strašně. Jako bych o několik let zestárla, vyhublá, skoro propadlé tváře....kam jsem to jen dospěla.... Vůbec jsem se nepoznávala. Do mého rozjímání však vstoupil zvuk, který kdyby byl reálný, zahřálo by mi u srdíčka.

Zavrtím hlavou s myšlenkou, že se mi to nejspíš zdálo a raději se víc učesala a spletla své blond vlasy do copu přes rameno. Jenže sotva ho upevním gumičkou, onen zvuk se vrátí. Zamračím se a nastražím pečlivě uši. Tohle ale bylo skutečné! Tady někde v paláci musí být miminko! A ne jen tak ledajaký, tohle zní jako mé dítě!

Sice to nedává smysl, když mi Loki oznámil, že to nikdo nepřežil a já bych se mu nedovolila nevěřit, ale jsem si jistá, že takhle by se smála jedna z mých holčiček. Hned kamsi odhodím hřeben, otočím za tím smíchem hlavu a rychle se za ním vydám. Vedlo mě to z mého pokoje až k tomu Lokimu, což mě sice překvapilo, protože kde by asi Loki vzal dítě, ale bez zaklepání k němu vtrhnu a úžasem a zároveň úděsem vytřeštím oči.

„Sakra, co tu děláš?!” černovlásek prudce vstal a zakryl mi tak výhled na ten uzlík radosti, který natahoval pacičky směrem k poblíž sedící stejně vyděšené Demetris.

„Já....tomu nerozumím! Proč jsi mi....proč jsi mi tvrdil, že má děvčátka nežijou, když-”

„Ty jsi prostě musela přijít! Nedokážeš mi dát chvíli soukromí!” přerušil mě bůh lsti, klamu a falše a rozmáchl rukama.

Slzy se mi vydraly na povrch. Co se to tu děje....ta holčička u Demetris je přece moje! Poznám snad vlastní dítě!

„Promiň, takhle jsem to nemyslel,” hned se zase omluvil, když uviděl mé lesklé oči a vtáhl do objetí.

Tentokrát se od něj odtáhnu, hbitě obejdu a přiblížím se ke kojenci s Demetris. Opravdu je moje! Ty oči, takový má jen Bucky! Rysy a světlé vlásky po mně!

„Alex, vím, že to bolí, když jsi přišla o děti, ale tahle holčička se narodila mně. Já jsem její matka,” potichu promluví tmavovláska. Loki k nám též přišel.

„Ne, kecáš. Tohle dítě je moje! Sice nechápu, čeho jsi chtěl sakra Loki dospět, když jsi mi o nich lhal, ale teď už s tím nic nenaděláš! Beru si ji,” propíchnu ji pohledem stejně tak i boha a natáhnu se pro mou milovanou.

„Kate, počkej,” chytí mi ruce Loki, otočí si mě k jeho obličeji a dlouze mě políbí. Zmateně zamrkám a chci se bránit. Jenže pak mě to okouzlí, já se tomu poddám a polibky mu začnu oplácet. Ani si nevšimnu, že Demetris vzala dítě a zmizela, no co. Hlavně že mám Lokiho.

Základna Shieldu, ředitelna
V útulné a poněkud tmavé, avšak prosklené místnosti posedávalo pár trochu vyčerpaných lidí. Někteří se ještě ani nepřevlékli z kostýmu nebo uniformy a snažili se alespoň trochu dostat z látky pryč to obrovské množství zaschlého bahna, někteří pomalu usínali a nebo někdo jako třeba Grant vypadal, že má energii na rozdávání a že by si ten boj klidně i zopakoval.

Do rozjímání všech vstoupil zvuk otevírajících se dveří, následován kroky tří lidí, kteří zrovna vstoupili dovnitř. Jednalo se o Coulsona, Hillovou a samozřejmě našeho známého velikána Furyho. Ti dva se usadili po jedné straně Avengers a sám velitel spočinul před všemi.

„Gratuluji k dopadení kumpánů naší hlavní podezřelé, právě je vyslýchají mí nejlepší agenti. Sice zatím mlčí jako hrob, ale oni brzy přijdou na to, že nemají na výběr,” odmlčel a přejel všechny přítomné nicneříkajícím zrakem.

„No hurá. Budeme o krok napřed, jenom stačí z nich vymámit všechno o naší neznámé,” ironicky prohlásil, načež byl počestován vražedným pohledem od černocha, tak zvedl ruce na znak nevinnosti.

„Moment, slyším dobře? Ono se jedná o neznámou? Ne neznámého?” ozve se Clint.

Tony se samolibě skoro až arogantně usměje, cosi naťuká na svých hodinkách a uprostřed prostoru mezi nimi a Furym se objeví hologramová podobizna údajné neznámé a tajemné postavy. Fury nad jeho počínáním protočí očima, ale v duchu uzná, že udělal s Thorem a Brucem pokrok.

„Tady prosím můžete spatřit osobu zaznamenanou kolem dvanácté v okolí Sochy svobody. Měla by to být ona vzhledem k popisu, co nám dala tenkrát Alex a co si budeme namlouvat....moc do společnosti nezapadla,” popíše Bruce poukazujíc na její outfit skladajícího se z černého pláště a kápě přes hlavu.

„A jak jste zjistili, že se jedná o ženu?” přimhouří oči Carol, která raději ignorovala zmínění o její dceři, ikdyž sebou malinko cukla.

Tony ještě víc rozšířil egoistický úšklebek a mávnutím ruky přiblížil hologram na ruce tajemné.

„Od kdy chlapi mají tak dlouhé nalakované nehty?” poznamená.

„Jak si můžeme být jisti, že jde o ni? Takových žen může být po světě spoustu,” podotkne Steve.

Tentokrát miliardář přiblížil kápi postavy, pod kterou cosi jemně zářilo.

„To jsou prosím její oči. Na normální dívku dost silně svítí co?” kousavě to doplnil.

„Takže už víme, po kom jít,” užasle vydechne Bethany.

„Ne tak zcela,” neochotně přizná Banner. „Podle fotky nelze identifikovat její tvář, ale počítače pracujou nonstop, kdyby se zase někde mihla.”

„I tak jste o dost pokročili,” uznale kývne Maria.

„Zbývá ještě zjistit, kdo byli ti dva chlápci, co zavítali do Avengers Toweru. Říkali, že je jich celá armáda a někdo jim velí,” utrousil dosud mlčící Bucky.

„Mohli jen zastírat,” namítne Natasha.

„Jako raptoři v Jurském parku?” nechápavě se zeptá Peter.

„Víceméně,” protočí očima Pietro.

„To nic nemění na tom, že jsou nebezpeční. Jeden dokáže zamrazit čas i společně s lidmi a druhý má perfektní mušku s lukem a šípy. Troufám si říct, že i lepší než já,” zamyšleně si promne bradu Clint.

„Dostals na prdel?” povytáhne obočí Tony s pobavenými jiskřickami v očích.

„Steve nemá rád tyhle slova,” zamumlá Hillová.

„Nechcete řešit, co dál?” zamračí se jmenovaný.

„Jděte se trochu vzpamatovat z boje, pro dnešek volno. Zítra znovu nástup, zůstaňte na základně,” pokynul jim Fury a tak se všichni s radostí začali sbírat a mířit ven z ředitelny. „Moment slečno Starková,” stačil ještě zarazit šéf Jasmine dřív, než stihla vůbec vstát. Zbytek odešel, ona na černocha zmateně upřela svůj zrak.

„Potřebuji s vámi ještě něco probrat.”

Já si nemohu pomoct, poslední dobou mám nějakou psavou náladu😄😄
Ale i tak doufám, že se kapitolka bude líbit a trochu vám odpověděla na vaše otázky čtenářských myšlenek. Už máte trochu představu o koho se tak může jednat co se týče neznámé postavy?😏

Vaše nej Reb💕💕💕

Slova: 1121