Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

24. V Německu

„Pane? Shoda na 75ti procentech," upozornil velitele Nicka Furyho na palubě helicarrieru ve vzduchu momentálně poblíž Evropy agent Sitwell. „A ani se moc neskrývá," dodal podiveně a dvakrát naťukal na dotykovou obrazovku s fotografií.

„Výborně. Kde je?" Fury sešel pár schodů z hlavního můstku a pozorněji se podíval na vyobrazenou digitální fotku.

„V Německu, přesněji Stuttgart, Königstrasse 28," vyčetl též přítomný agent Coulson stojící nad agentem.

„Kapitáne Rogersi?" Fury poklepal na sluchátko v uchu.

„Slyším," ozval se nazpět jmenovaný přes bezdrátovou komunikaci.

„Našli jsme ji. Je to na vás, vybavte tým," podal rozkaz šéf.

„Rozumím, jdeme do quinjetu," odsouhlasil Steve, kývl na všechny přítomné vedle něho v jídelně a společně s nimi se vydal do hangáru s quinjety.

„Co když se bude bránit?" dala pochyby najevo Bethany kráčejíc vedle Capa.

„Tak to bude muset jít po zlém," Kapitám se snažil na sobě nedat najevo emoce, ale už na první pohled všudepřítomna Caroline vytušila, že ho to mrzí. To vlastně všechny. Alex brali nejen za člena týmu ale i rodiny, přece to je jejich krev.

„Tak trochu mám tušení, že to ani jinak nepůjde," pevně řekne Natasha.

„Jako byste ji neznali," uchechtne se Clint, společně všichni nastoupí do quinjetu, on usedne za řídící kokpit, nastartuje a opustí helicarrier.

Z pohledu Alex...

„Heinricha Schinnera? Co by po něm k čertu chtěli??" poklepu na sluchátko v uchu, jestli jsem správně slyšela a zamračím se. Kolem mě už stačilo projít snad deset lidí oblečených do slušivých sáček nebo šatů. Já též na sobě měla karmínově červené šaty, v rukách rudou kabelku, na nochách rudé střevíčky na podpatku, vlasy smotané do uhlazeného drdolu, rty namalované rudou barvou a zvýrazněné oči černými stíny a tužkou s řasenkou.

„To opravdu netuším, musí asi vlastnit něco hodně bohatého, když po něm jdou," ozve se mi v uchu Scott Lang.

„Ty hned vidíš bohatství, bože Scotte, myslela jsem, že ses od vloupání do Hankova domu poučil," pobaveně se uchechtnu, protáhnu se kolem dobře se bavící skupinky a dostanu se na bohatě zdobené mohutné schodiště, které následně vyšlapu a nahoře se porozhlédnu u zábradlí dolů pod shcodištěm. Měla jsem tu všechny přítomné lidi jak na dlani.

„Jestli jste si nevšimli, já tu stále jsem," vložil se do toho mírně nabroušený Hank Pyme.

„Promiňte Hanku, já zapomněla," uchichtnu se a pohodlně se opřu o zábradlí.

„Nechcete se spíše soustředit na to, zda vůbec Demetris nebo Loki na tom večírku je?" utnula nás Hope.

„Je to pár hodin, co jsem do vás málem motorkou nabušila a už mi tu chcete poroučet, že jsem se na to nevykonila," protočím očima.

„Nezapomeň, že to my jsme objevili stopu nepřítele," podotknul Scott.

„Nejsi ty náhodou sarkasticky příbuznej se Starkem??" odseknu.

„Dost Alex, kroť své těhotenské hormony!" okřikne mě znovu Hope. To už se vzpamatuji a začnu se i soustředit více na misi.

„Pardon. Už mi to nemyslí, no," později zamumlám.