Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

2. Porada v zasedačce

Seděla jsem na lavičce v čekárně přede dveřmi operačního sálu, ještě jsem se z toho šoku stále klepala, ruce celé od krve položené dlaněmi vzhůru na stehnech a apatický pohled na ně. Nemít schopnosti, nedotáhla bych ho sem, takhle ještě má šanci to přežít, ale za jakou cenu? Absolutně jsem nechápala jeho poslední slova, ale tuším, že to neznamenalo něco pěkného. Spíš mi přišlo, že se tvářil provinile, ale proč?

„Alex!” probere mě ze zírání hlas osoby, kterou slyším ze všech nejraději. Bucky ke mně přiběhl a už mě mačkal v objetí.

„Tak moc jsem se bál, že se tobě nebo našemu miminku něco stalo.....co se stalo?” chrlil na mě a odtáhl se, když zjistil, že mu ho nevracím nazpět.

Nezmůžu se na nic. Viděla jsem před vlastníma očima umírat člověka a to nikdo mimo zdravotníků nevidí denně. Nemůžu se nějak vzpamatovat.

„Řekni něco! Co ti je?” se strachem v očích na mě hleděl a mírně se mnou zatřásl.

„Je ještě v šoku,” odpověděl právě přicházející Tony a přisedl si ke mně z jedné strany.

„V šoku z čeho?! Co se tu děje?!” nechápavě vyhrkl Bucky.

„On.....umřel...,” zadrhne se mi v krku dech a zalykám se.

„Co jsem slyšel, tak se jim ho povedlo na sále nahodit, ale stále bojuje o život. Operace ještě neskončila,” povzbudivě mi Tony stiskl rameno.

„Kdo? A proč?” byl čím dál tím víc zmatený Bucky a starostlivě mě pohladil po vlasech.

„Přivlekla sem skoro bez života Stephana Strange. Dost lidí se vyděsilo, jakmile se tu objevila,” objasnil mu miliardář.

„Ten čaroděj?” vzpomněl si Winter Soldier, jak jsme s ním tehdy spolupracovali a oni ještě proti Aeroxonu.

„Mistr mystických umění, lépe řečeno,” v tom se tu objevil táta a taky si ke mně přisedl, přičemž mě objal kolem ramen a já se na něj natiskla.

„Zajímalo by mě, kdo ho tak zřídil,” promnul si bradu Stark.

„To mě taky....slečno Rogersová?” přišla další osoba, tentokrát šlo o Furyho.

„Nemůžete později? Ještě je v šoku,” obhajoval mě tatínek a Bucky se přidal.

„Nemůžeme čekat Kapitáne Rogersi, celý tým jsem nesvolal pro nic za nic,” na obranu pokrčil rameny Fury. Hned za ním se vynořila Maria Hillová s malou Dorothy v náručí, vedle ní Bill s Grantem a Jasmine, Bethany s Clintem, Wanda s Pieetrem a Natasha.

„To nic, tati,” zamumlám mu do ramene a pomalu se odtáhnu.

„Jestli dovolíte, ještě jí jdu otřít tu krev, navíc ještě nedorazil zbytek týmu a má manželka s Brucem jsou na sále a bojují o Strangeův život,” navrhl Kapitán.

„Jistě,” svolil velitel. „Za hodinu v zasedačce v patře pod námi,” posléze dodal a se zbytkem včetně Tonyho zmizel. Jen Bucky s tátou se mnou zůstal.

Doprovodili mne do ošetřovny, kde vydezinfikoval a otřel veškerou krev na rukách a obličeji, která vlastně ani nebyla moje. Ta představa sama o sobě mě děsila a nemohla se zbavit obrazu umírajícího Strange před očima.

„Bude dobře Alex,” zašeptal tatínek konejšivě, snad aby mě nevylekal ještě víc.

V tom na ošetřovnu vtrhla máma už oblečená do civilu.

„Jak je zlatíčko?” rovnou se přihnala k lehátku, kde jsem seděla a chlapi jí udělali místo.

„Jak to dopadlo?” skoro plačtivě na ni pohlédnu a modlím se za kladnou odpověď.