Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

Osud záporné Alex Rogersové /vsuvka/

Doba těsně po smrti Wafieair na základně Aeroxonu...

„Alex? Alex!!!" zaslechnu výkřik a dupot těžkých vojenských bot.

Stěží pootevřu oči a spatřím nad sebou Buckyho se strachem a šokem naráz v očích. Přitom si koušu ret, abych nevykřikla.

„Sakra tak řekni něco! Kde je Wafieair?! Co to bylo za výbuch?! Kde jsou ostatní aeroxonští vojáci?! A co ti je?!" vychrlil na mě otázku za druhou, klekl si ke mně a opatrně dal mojí hlavu na jeho klín.

„Vyhráli jsme," zachraptím, ale z úst se mi automaticky začne valit krev.

„Neee! Co se to děje?! Mluv se mnou! Jak ti pomoct?! Vždyť jsi mi slíbila, že utečeme!" zoufale vykřikl a těkal očima po mém obličeji, co začal víc a víc blednout. S veškerým úsilím zvednu ruku a dotknu se jeho spánku.

Tam mu smažu veškeré vzpomínky, co se týkaly mě a nahradím mu za to jiné, aby mu nebylo divné, proč má mou hlavu na stehnech a jaktože umírám. Ruku odtáhnu a spatřím naprosto jiný výraz, což znamenalo, že se i to povedlo. Svůj plán jsem konečně splnila. Sice to dalo úsilí a musela jsem pak hodně improvizovat, ale zvládla jsem to.

Zrak se mi začínal zamlžovat, voják mě soucitně pohladil po vlasech a v duchu si vyčítal, že tomu nezabránil. Tentokrát ne z důvodu, že se do mě zamiloval, ale proto že ikdyž jsem pro všechny byla cizí, dokázala jsem je spojit a pomoct proti Aeroxonu, se kterým se to vleče už delší dobu. Rozhodně něco jsem pro ně, pro všechny znamenala.

„Vydrž, už bude dobře," zašeptal úzkostlivě Soldier a příjemně mi chladil čelo kovovou rukou. Tou druhou mi vískal ve vlasech.

Oči se mi samovolně zavřely, já naposledy vydechla a srdce se mi zastavilo. Už to přišlo.

Je pravda, že to bylo bolestivější, než jsem se dlouhou dobu připravovala, ale zjistila jsem, že se ani na to nedá připravit. Nikdy. Ať se s tím snažíte vyrovnat jak chcete, vždycky ten strach přijde a neodejde, dokud se to nevyplní. Měla jsem však dobrý pocit, že se mi povedlo konečně jednou pro vždy zničit Aeroxon. Proto mohu říct, že těsně před tím, než mě vůbec obklopila tma, se mi rozlil po těle příjemný pocit.

Pocit, že konečně vím, že Wafieair mohu považovat za padlou zrádkyni.

*

Shield bral své oběti velmi vážně a rozhodně nechtěl profláknout jen tak něčí pohřeb, pokud se jednalo o někoho z jeho řad. Stejně tak to i bylo u sedmnáctileté dívky, co před dvaceti lety obětovala svůj život, aby zachránila budoucí oběti od smrti a tak i ona teď odpočívá v pokoji na téměř státním území. Měla vystrojený překrásný pohřeb a z mramoru vytesaný skromný nádherný hrob. Pro všechny moc znamenala.

Pod náhrobní deskou, asi 10 metrů pod zemí ležela bílá dřevěná rakev a v ní se bez života nacházela ona hrdinka. Byla oblečena v krásných společenských šatech a v rukách držela už dávno uschlou květinu modrých růží. Její tvář vyzařovala bílou barvu bez výrazu, její rty tmavě modrou a blonďaté zplihlé vlasy to všechno obkreslovaly.

Najednou se prudce nadechla a otevřela oči.

*

„Sakra, co tu dělám?" zamumlám a protřu si unaveně oči. Zároveň jsem však překvapená. Zaražená. A i šokovaná. Co se to tu k čertu děje?! Jaktože nejsem mrtvá?! Vždyť všechno mělo do puntíku vyjít! A být v té správné realitě...

„Tak jsi se probrala," vyděsil mě hluboký mužský hlas ozývající se tak metr ode mě. Škubnu tím směrem hlavou a zmateně zamrkám.

„Kdo jste?! Co po mně chcete?! Jaktože nejsem ve správné realitě?!" prudce se na pohovce zvednu do sedu a studený obklad, který mi doteď chladil čelo, mi spadne do klína.

Téměř černovlasý muž s perfektně zastřiženou bradkou, moudrýma modrozelenýma očima, oděný v civilu a navrchu červeném plášti si mě změřil pohledem, trochu popošel blíže a opřel se o zeď vedle pohovky.

„Jmenuji se doktor Strange a jsem strážce téhle reality. Bráním tuhle svatyni, na které teď jsme, před veškerým duševním zlem. Našel jsem tě, jak se bezmyšlenkově potácíš hřbitovem, tak jsem tě vzal do bezpečí, " poklidně posléze odpověděl.

„Proč?" zúžím oči do škvírky. Tohle se vůbec nemělo stát.

„Protože by po tobě šel Shield, jelikož předpokládám, že jsi vstala z mrtvých. A to by je vyděsilo," objasnil mi.

„Cítím z tebe Kámen duše, je to tak?" přesunul zrak ze zdi vedle mě přímo na mě.

„To vás nemusí vůbec zajímat," odseknu. Ale pak si na jeho krku všimnu řetízku, na kterém byla zavěšena jakási kovová schránka připomínající oko.

„Taky vlastním Kámen nekonečna," poukázal na onen přívěšek, kde byl pravděpodobně onen Kámen. „Ale ten tvůj se nezničil, jak jsi předpokládala. Jen ti po dvaceti letech dal opět život."

„K čemu vám moje odpověď bude?" zatnu pěsti.

„Musíš se ho okamžitě zbavit. Naprosto ti mění povahu, myšlenkové pochody, začíná tě ovládat," mluvil naprosto vážně, ale vysmála jsem se mu. To je naprostá absolutnost!

*

„Alex!" křikl doktor Strange a rázem u něj byla sedmnáctiletá blonďatá dívka s křišťálově modrýma očima.

„Potřebuješ něco?" zachraptěla a sedla si vedle něj. On poukázal na obrazovku před ní, aby si všimla otázek: Proč jsi sakra musela umřít!? Jsi ráda, že jsi všechny zachránila a změnila minulost? Kdyby jsi mohla vrátit čas, změnila by jsi nějaké své rozhodnutí?

„Myslím, že na první snad dokážeš odpovědět ty ne? A zároveň dáš odpověď i té své otázce Proč jsi vůbec Alex nechal všechno změnit a kvůli tomu i zemřít!!!" hořce si odkašlala.

„Alex, už jsme to milionkrát probírali, že tě nešlo vrátit zpět, kvůli časoprostorovému-"

„Dost! Své vědecké řečičky si nech z cesty!" vyštěkne a promne si svůj pobledlý obličej.

„Poslal jsem tě tam proto, že jsi byla jediná, kdo zabránil katastrofě, ale to že tě Kámen duše nadobro změní k horšímu, to jsem nečekal," posléze tiše promluvil.

„To jsi zase cestoval do budoucnosti?" povytáhla obočí, načež on kývne.

„Jako jsem ráda, že jsem zachránila miliardy lidí před Wafieair a jejím Aeroxonem, ale kdybych bývala tušila, že se nedostanu zpět, nekývla bych na to a vrátila se domů hned, co bys o tom začal mluvit," stroze a chladně řekne Kate a vstane.

„Doufám, že se alespoň ona má dobře. Protože v nejbližší době už to tak nebude!"

Zde jsem pro vás, respektive zvášť pro jednu moji věrnou čtenářku, sepsala ve stručnosti co se dělo se "zlou" Alex potom, co se najednou po dvaceti letech prudce nadechla a začala dělat škody. Pokud v tom bude nesrovnalost, napište, díky♥
Vaše nej Reb♥♥♥

Slova: 1065