Forbidden love | Stony

Kapitola 13.

,,Eddie,.. Jamie má svoje vlastní papání. Tohle je přece tvoje." Vysvětloval Steve znaveně Eddiemu, který hodil už po několikáté kus masa ze své porce Jamiemu.

Z nedostatku lepší možnosti seděl Tonymu na klíně, zatímco se ho Steve snažil krmit a smál se, kdykoli Jamie schramstnul kus mletého masa z jeho porce špaget.

,,Třeba je vegetarián a tímhle se nám to snaží naznačit." Namítnul Tony a úsměv mu pohrával na rtech, ačkoli se snažil tvářit vážně.

,,Dvouleté dítě nemůže být vegetarián." Odseknul Steve, kterému se to narozdil od Tonyho vůbec nezdálo vtipné.

,,Neříkal jsi náhradou, že jsou mu dva a půl?" Provokoval dál Tony.

,,To je jedno." zavrčel Steve. ,,Claire říkala, že je to jeho nejoblíbenější jídlo." Řekl a misku s jídlem odložil rezignovaně na stůl, jelikož Eddie se začal kroutit Tonymu na klíně, čímž jim dával jasně najevo, že už v jídle nehodlá pokračovat.

,,Vždyť toho snědl dost," uklidňoval ho Tony, ,,ber to z tý lepší stránky. Dneska už nebudeš muset krmit Jamieho." Věnoval Stevovi pobaveny úšklebek a natáhnul se pro papírový ubrousek, aby utřel Eddiemu pusu špinavou od špaget.

,,Tak jo, to bysme měli. Co je na seznamu dál?" Zeptal se a osvobodil Eddieho že svého sevření.

Steve si vyčerpaně povzdechnul a aniž by přestal pohledem hypnotizovat misku se zbytky špaget mu odpověděl. ,,18:00 koupání." Přehnaně zoufalý tón jeho hlasu přiměl Tonyho k úsměvu. Natáhl se pro misku, která byla momentálně středem Stevova zájmu.

,,Ty si to pamatuješ nazpaměť?"

,,Přečetl jsem si to patnáctkrát."
Odvětil zadumaně Steve, zaměřujíc se tentokrát pohledem na kousek špagety, jež Eddie svými přehnaně akčními pohyby vyhodil z talíře a teď se válela na stole. Zpět do reality ho vrátila až dlaň na jeho rameni, doprovázená Tonyho typickým pobaveným smíchem.

,,Ale no tak. Neříkej mi, že se bude Kapitán Amerika hroutit nad tím, že Ed nesnědl celou večeři."

Steve už se ani neobtěžoval Tonyho opravit, jelikož věděl, že to nemá smysl. "Máš pravdu, nevím co to semnou je." Uznal a na tváři se mu povedlo vykouzlit malý, přesto upřímný úsměv.

Byl to přesně ten druh úsměvu, kvůli kterému by Tony nejraději zastavil čas, jen aby si ho mohl vychutnávat věčně. Bránil se tomu. Opravdu ano. Ale pokaždé, když jeho pohled utkvěl na těch dokonalých růžových rtech si nemohl pomoct.

A nejhorší na tom bylo, že o tom všem Steve neměl ani tušení.

,,Tak vidíš, všechno je v pohodě." Poplácal ho Tony po rameni a s miskou v ruce se vydal směrem do kuchyně, chystajíc se jí umýt. V půlce cesty se ale ještě zastavil a otočil na Steva.

,,Zatím napusť vanu. Já někde chytnu Eda a za chvíli jsme tam." Věnoval mu poslední pohled a zmizel v kuchyni.

Steve, přestože ho slyšel, ještě chvíli nehnutě seděl na místě a díval se na dveře, za kterými Tony zmizel. Nemohl jinak, než se zase usmívat. Připadal si jako zamilovaná školačka.

Moment. To on přece nebyl. Nebyl zamilovaný. To by bylo směšné... Nebo ne?

Hloupost. Zvednul se a namířil si to do koupelny a cestou se snažil zahnat všechny nevhodné myšlenky na Tonyho, které se mu právě rodily v hlavě. Už do těď jich bylo dost a tak nemohl dovolit, aby jich bylo víc... Něco mu totiž říkalo, že by to nemuselo vůbec skončit dobře.