Forbidden love | Stony

Kapitola 16.

Steve se probudil jako první. Pomalu otevřel oči a hned na to rychle zamrkal, zvykajíc si na denní světlo, které už dávno prosvěcovalo celý pokoj.

Pohledem sklouznul na Tonyho, který mu stále klidně odpočíval v náruči a zaposlouchal se do rytmu jeho pravidelného dechu, jež ho nutil ještě na chvíli zavřít oči a užívat si kouzlo okamžiku. Vdechoval jeho osobitou vůni, zatímco si v hlavě promítal včerejší večer. Především pak Tonyho měkké rty přitisknuté na těch jeho a mrštný jazyk, jež mu proplouval ústy, dominujíc tak celému jejich polibku.

Nebyl to však jen polibek, co mu vytanulo na mysli. Spolu s ním tu byla i nádherná vzpomínka na Tonyho ruce, kterými ho hladil po bocích, sklouzávaje pak na jeho zadek, čímž ho nutil vzdychat mu do úst... při vzpomínce na svou poloviční erekci mu studem zčervenaly tváře. Byl si jist, že ji Tony cítil, což ho probudilo z doposud příjemného snění. Kouzlo okamžiku zmizelo a Steva znenadání stíhaly zcela jiné myšlenky.

Udělal by to? Kdyby ho Tony nezastavil... zneužil by toho?

Na jednu stranu, Tony nevypadal, že by se mu Stevovo chování příčilo, ale na stranu druhou, dost možná ani nevěděl, co dělá. Bůhví, pod vlivem jakých dalších látek, kromě alkoholu byl...

Steve znovu otevřel oči a podíval se na Tonyho, který naštěstí stále spal. Pokusil se opatrně vstát bez toho, aby ho vzbudil. K jeho štěstí měl Tony nejspíš opravdu tvrdý spánek, protože se ani nepohnul. Následkem ztráty Tonyho tělesného tepla však ucítil nával studeného vzduchu, jenž mu způsobil husí kůži.

Zvláštní pocit. Normálně se mu nic takového nestávalo, jelikož pocit zimy byl jeden z faktorů, proti kterým bylo tělo supervojaka téměř imunní. Sehnul se proto pro svou bundu, kterou včera ve spěchu odhodil na podlahu a spěšně pohledem zkontroloval stav Tonyho ovázaných rukou. Krev prosákla zkrz látku, zbarvujíc ji tak do rudé barvy, avšak dál se nedostala. Usoudil proto, že je bezpečné Tonyho nechat samotného.

*

Doslova vyběhnul před dům, míříc si to k autu, když se zarazil.

Nemůže znovu utéct. Ne po tom, co už to jednou udělal.

Rozhodnut čelit následkům svých vlastních činů si sednu na vyšší že dvou schodů vedoucí na dřevěnou pergolu před domem. Paprsky ranního slunce, které bylo ještě nízko nad obzorem, ho hřály do tváře. Ani nevěděl, na co vlastně čeká. Nejspíš na to, aby ho Tony vyhodil a on pak mohl žít s vědomím, že pro jednou neutekl.

Téměř nervózně si prohrábnul vlasy, nechávajíc v nich chvíli odpočinout své prsty, než si obličej složil do dlaní. Netušil, jak dlouho jak dlouho v této pozici setrval, když za sebou uslyšel zaskřípání prkené podlahy a vedle sebe ucítil pohyb postavy, jak si vedle něj sedla.

,,Neutekl jsi." Konstatoval suše Tony, aniž by se na něj podíval.

,,Proč bych měl?" Zeptal se Steve a snažil se znít v pohodě. Dokonce měl tu odvahu podívat se mu do tváře, ačkoli jeho pohled zůstával neopětován.

,,Nevím," pokrčil Tony rameny, ,,chvíli to tak vypadalo."

Steve chvíli mlčel. ,,Probudil jsem tě?" Zeptal se po chvíli.

,,Jasně, že jo." Odvětil Tony s pobaveným úšklebkem. ,,Na chození po špičkách budeš muset ještě trochu zapracovat." Poznamenal ještě, čímž uvolnil napjatou atmosféru a donutil Steva k stydlivému úsměvu.

,,Popravdě," pokračoval Tony, ,,jsem byl vzhůru dřív, než ty."

Steve překvapeně zamrkal a Tony mu konečně pohlédnul do tváře, nechávajíc tak své tmavé hnědé oči na pospas vlivu Stevově zářivých tyrkysů a jeho tvář zvážněla.