Forbidden love | Stony

Kapitola 22.

,,Stalo se něco?" Zeptal se starostlivě Steve, když se Tony po několika málo minutách vrátil zpět do kuchyně. Jeho tvář vypadala ustaraně, což Stevovy starosti jen posílilo.

Tony mu však namísto odpovědi věnoval jen falešný úsměv. ,,Dáš si tu snídani?" Přešel ke sporáku, na němž byla stále položená pánvička s vejci.

,,Tony?" Oslovil ho Steve, doufajíc, že upoutá jeho pozornost natolik, aby se na něj otočil. To se však nestalo. Místo toho otevřel skříňku nad linkou, vyndavajíc z ní dva talíře, na které následně rozdělil obsah pánvičky. Vše bez jediného slova, což Steva rozrušilo, ale naštvalo zároveň.

Několika rychlými kroky se dostal až k Tonymu, pokládajíc mu ruku na bok. ,,Řekneš mi, co se stalo? Co ti Fury chtěl?"

Tony se konečně otočil, hledíce mu zpříma do tváře. ,,Co by se mělo stát? Jen chtěl vědět, jak jsme na tom."

,,Jak jsme na tom?" Zopakoval Steve nechápavě Tonyho slova. ,,Však víš," máchl Tony rukou ve vzduchu, ,,naše terapie." Řekl a při vyslovování slova 'terapie' prsty naznačil uvozovky.

,,Aha." To však nevysvětlovalo Tonyho ustaraný výraz. ,,A co jsi mu řekl?" Zeptal se Steve s menšími obavami, patrnými v jeho hlase. ,,Že jsi mi ho právě dokonale vykouřil a všechno šlape jako hodinky." Zasmál se Tony, zatímco vzal do rukou talíře s vejci a sedl si s nimi ke stolu.

Steve ho sledoval, neschopen sebemenšího pohybu, což Tonyho ještě více rozesmálo. ,,Klid, vojáku, dělám si legraci." Uklidnil ho a nabodl si sousto na vidličku. ,,Vychválil jsem tě až do nebe."

Steve si vyditelně oddechnul a následoval Tonyho ke stolu, kde se spolu s ním pustil do své snídaně.

Musel uznat, že se Tony od svého prvního kuchařského počinu o hodně zlepšil, jelikož vajíčka zapomněl pouze osolit, což se dalo poměrně jednoduše napravit. ,,Takže..." začal Steve, natahujíc se pro slánku uprostřed stolu, ,,jsi mu neřekl... o nás." Nahnul slánku nad svou porci a pohledem našel Tonyho tvář.

,,Už jsem ti řekl, že ne." Odseknul Tony rázněji, než bylo zrovna nutné. Steve se tedy rozhodnul, že téma Furyho telefonát bude lepší znovu nevytahovat, ačkoli stále neměl tušení, co Tonyho tak náhle rozladilo.

,,Dobře. A co je dnes v plánu?" Zeptal se trochu opatrněji, jelikož si všimnul, že ruku, ve které měl Tony vidličku sevřel o něco více, než bylo k jejímu udržení potřeba.

Překvapilo ho, když se Tony posměšně uchechtnul. ,,Nevím, co máš v plánu ty, ale já musím za Furym." S těmito slovy vstal od stolu a přešel ke kuchyňské lince, na kterou odložil svůj prázdný talíř.

,,Aha... já jsem myslel -"

,,Tak jsi myslel špatně," skočil mu do řeči Tony, ,,já, na rozdíl od tebe, musím pracovat Steve a fakt na tebe nemám čas čtyřiadvacet hodin denně."

Steva Tonyho reakce natolik překvapila, že ho několik vteřin jen mlčky sledoval. Nevěděl sice, co mu Fury řekl, ale ať už to bylo cokoli, on sám mu nic neudělal a proto neměl nejmenší právo se k němu takhle chovat. ,,Co se stalo, Tony? Co přesně ti Fury řekl?!" Zvýšil hlas, ačkoli se stále snažil zachovat klid. Nechtěl se s ním hádat.

,,Do toho ti nic není." Odvětil Tony klidně a bez dalšího slova prostě odešel z místnosti.

Steve chvíli jen nehnute seděl na místě, Tonyho slova mu opakovaně zněla v hlavě a on se v nich snažil vyznat. Neúspěšně.

Chtěl to vědět. Chtěl vědět, co se stalo a chtěl Tonymu pomoct, ale jak mohl, když se mu nebyl schopný svěřit?

Poháňen tou nejhorší kombinací emocí, vztekem a zmatením, se v rychlosti vymrštil ze židle a vyběhl z domu ven.