Forbidden love | Stony

Kapitola 19.

,,Kde jsi?!"

,,Já... už jsem na cestě. Dej mi pět minut, prosím."

Steve běhal z jednoho pokoje do druhého, oblečený pouze do bílých boxerek, zatímco si jednou rukou vysoušel mokré blonďaté vlasy a druhou si držel telefon u ucha. Měl už minimálně čtvrthodinové spoždění a to z jednoho prostého důvodu - nevěděl, co si má vzít na sebe. Kdyby mu Tony alespoň napověděl, kam ho hodlá vzít a nedělal kolem toho takové tajnosti, kterými Steva akorát víc znervózňoval.

,,Dobře, tak si pospěš." Ukončil Tony telefonát a Steve doslova odhodil telefon na gauč, kolem kterého zrovna procházel, míříc si to do své ložnice a rovnou k šatní skříni, ve které se začal zběsile přehrabovat. Co když ho Tony chce vzít do nějaké luxusní restaurace? V tom případě by se logicky nabízelo spíše formálnější oblečení, jako je oblek nebo alespoň sako... Ale co když ho chce vzít někam, kde by v takovém druhu oblečení vypadal jako naprostý idiot? Teď se chováš jako idiot. Pomyslel si, když si všimnul množství oblečení, které bylo rozházené téměř po celém pokoji.

Jednou rukou si vjel do stále ještě vlhkých vlasů a druhou sáhl po světle modré košili. Ani ne příliš formální, ani příliš ležérní. V rychlosti si ji tedy obléknul a cestou ke dveřím se nasoukal do ryflí, do kterých košili zastrkal. Ještě na sebe hodit bundu, vzít si klíče, zkontrolovat odraz v zrcadle, pozdravit Jamieho a může se vyrazit.

***

Tony na něj čekla před domem, opírajíc se o bok své Audi a Stevovi se trochu ulevilo, jelikož ani on na sobě neměl zrovna formální oblečení. Tmavé tričko s logem kapely AC/DC,  černé kalhoty a tmavé sluneční brýle rozhodně nepůsobili dojmem večerního obleku. Přesto měl Steve pocit, že už by Tony nemohl vypadat líp. A vzhledem k Tonyho výrazu, kterým ho přivítal, si on to samé myslel o Stevovi.

,,Ta modrá ti vážně sekne." Ušklíbnul se, když k němu Steve přišel a téměř okamžitě si ho za boky přitáhl do polibku na přivítanou, do kterého se Steve usmál, jednu ruku mu vplétajíc do tmavých vlasů. ,,Děkuji," usmál se, když se od sebe odtáhli, ,,taky nevypadáš zrovna nejhůř," dodal ještě provokativně. ,,To je mi ale uznání od velkého Kapitána Ameriky." Zasmál se Tony, než obešel auto, aby si mohl sednout na sedadlo řidiče. Steve mu úsměv opětoval a také si nastoupil. ,,Přpravený?" Zeptal se ještě Tony předtím, než nastartoval. ,,Můžu napřed vědět, kam jedeme?" ,,Ne."

***

,,Už tam budem?" Zeptal se Steve už potřetí během necelé půlhodině cesty, která se mu už teď zdála nekonečná.

,,Jsi jak malej, Rogersi," odvětil Tony, ,,ještě chvíli a zavážu ti oči." Pohrozil mu zcela vážným tónem, aniž by přestal sledovat silnici před sebou, přičemž svých slov okamžitě zalitoval. Teď už to z hlavy nevyžene...

Představa vzdychajícího Steva, jak pod ním leží s páskou přes oči a poutech, které jsou přichycené k rámu postele... jeho tělo mu tak zcela vydané na milost... sakra jo. Stisk, kterým svíral volat zesílil, jak moc se snažil zabránit oné nádherné myšlence, aby převzala kontrolu nad jeho tělem, jelikož to poslední, co právě potřeboval byla nechtěná erekce.

Zhluboka se nadechl a předstírajíc, že se rozhlíží po okolí pohledem sklouznul na svého spolujezdce.

Vzhledem k rudé barvě Stevových tváří, ani on nejspíš myšlenkami nebloudil jinde, což Tonymu na klidu zrovna nepřidalo. Spíš naopak. Skutečnost, že Steve myslí na ty samé nemravnosti ho zcela nepoznaným způsobem vzrušovala. V zoufalé snaze zbavit se trapného ticha, které mezi nimi momentálně panovalo, odbočil k jednoné z McDonald restaurací stojících u silnice.