Forbidden love | Stony

Kapitola 17.

Tony polibek přerušil, odtahujíc se natolik, aby se mohl nadechnout. Stevovy oči byly stále zavřené v očekávání dalšího polibku, místo kterého mu k uším dolehlo jen Tonyho slabé uchechtnutí. Steve nemusel otevírat oči na to, aby viděl, jak se tváří. Na to ho znal už dost dobře.

Tak roztomilý. Pomyslel si Tony a v obavě, že by při dalším polibku nezůstali jen u něj, raději promluvil, čímž zcela záměrně zničil panující atmosféru.

,,Co takhle jít dovnitř a dát si v klidu snídani, hm? Sice neručim za to, že najdem něco poživatelnýho, ale..." teď už se od Steva odtáhl úplně, čímž se vzdal příjemného tepla, které sálalo z jeho těla, ,,mohli jsme si alespoň promluvit."

,,To bych moc rád, Tony," usmál se, ,,ale nechal jsem včera večer doma Jamieho a - "
,,A on nemůže být sám dlouho bez dozoru," skočil mu do řeči Tony, ,,chápu." Steve se zasmál, očima těkajíc po Tonyho obličeji, který ale rázem zesmutněl, což ve Stevovi vyvolalo naprosto upřímnou obavu. Zhluboka se nadechnul a polknul předtím, než promluvil. ,,A nechceš třeba... Nechceš jet se mnou?" V jeho hlase byla slyšet jasně patrná nervozita, kterou ale Tony chápal a vlastně i tak trochu sdílel. Sice už u Steva byl a to dokonce dvakrát, ale teď by to bylo jiné... teď by tam byl jako jeho přítel.

Steve se nervózně kousal do rtu, čekajíc na odpověď z Tonyho strany.

,,Asi bych měl vevnitř malinko poklidit," usmál se Tony nervózně, napřahujíc ruku směrem k domu, ,,navíc tu mám auto a ačkoli jich doma ještě pár mám, nerad bych tu tohle nechával. Máme spolu totiž určité..." na chvíli se odmlčel, neurčitě máchajíc rukama ve vzduchu, jak hledal ta správná slova, ,,citové pouto."

Steve otevřel pusu, chystajíc se něco říct, když Tony promluvil znovu.

,,Ale kdybys cestou koupil něco k snídani, určitě bych přijel hned, jak bych se dal trochu do kupy."

Po těchto slovech si byl Steve jistý, že je to všechno jen sen. Neodmítnul ho. Před pár okamžiky se s ním líbal a za chvíli pojede k němu domů. Jo. Tohle musel být sen.

,,A co konkrétně by sis představoval?" Zeptal se Steve trochu laškovným tónem o kterém nevěděl, kde se v něm vzal a udělal krok vpřed, překonávajíc tak vzdálenost, kterou mezi nimi Tony vytvořil. Tony, ve snaze udržet oční kontakt, ke Stevovi vzhlédnul a trochu se napnul, když ucítil Stevovo ruce, kterými ho objal kolem pasu. Ve svém hlase však nedal znát nejmenší náznak rozpaků.

,,To nechám na tobě, vojáku." Vykouzil svůj typický lišácký úšklebek a udělal to, co předtím Steve. Ovinul mu ruce kolem pasu a přitáhnul si ho tak k sobě ještě blíže, než byli doposud. ,,Ale už víš, že dobrýma koblihama nepohrdnu."

,,Jak myslíš." Odvětil Steve a ukradnul si od Tonyho malý polibek. Než však stihl Tony vůbec zaregistrovat, co se stalo a následně patřičně zareagovat, Stevovo tělesné teplo bylo pryč, nahrazeno oblakem prachu, který se vznesl za Stevovo autem.

***

Steve se nemohl přestat usmívat. Nevěděl, kde se v něm tohle chování bralo, ale líbilo se mu. A to možná více, než bylo zdrávo...
Chtíč, jež doslova žhnul v Tonyho očích, když se od něj Steve odtáhnul a nedal mu tak prostor polibek prohloubit, nebo v něm pokračovat. Děsilo ho, jak rychle si na tom pohledu mohl vypěstovat závislost a zároveň mu to vlévalo vzrušení do žil.

Zcela ponořen do vlastních myšlenek skoro přejel odbočku k Dunkin' Donuts, kde nakoupil slíbenou snídani. Vybrat druh polevy a posypu pro Tonyho mu sice dalo trochu zabrat, nakonec ale vsadil na jistotu a doufajíc, že má Tony rád čokoládu se vydal směrem do Brooklynu.