Forbidden love | Stony

Kapitola 9.

,,Wow, nevěděl jsem, že máš auto." Pronesl obdivně a zároveň překvapeně Tony, když se Stevovi povedlo zaparkovat před jeho luxusním domem.

,,Není moje." Odpověděl Steve a jedním stisknutím tlačítka na klíčích auto uzamknul. Přistoupil blíže k Tonymu, který si vůz nedůvěřivě prohlížel.

,,Fury?" Zeptal se po chvíli s rukama v kapsách, ponechávajíc si svůj nedůvěřivý pohled.

,,Ano."

Tuhle odpověď Tony očekával, přesto se trochu zamračil. ,,To sis stihnul udělat řidičák, nebo snad velký Kapitán Amerika porušuje zákony?" Položil další otázku a Steva tím trochu zaskočil. Vzhledem k tomu, že tohle bylo poprvé, co Tony vyrukoval s 'Kapitánem Amerikou,' nevěděl, zdali to má považovat za dobré nebo špatné znamení. Nakonec se však rozhodl pro to dobré.

,,Auta se řídí pořád skoro stejně." Odpověděl klidně. ,,Krom toho, tohle má automatickou převodovku. Stačí jen přidávat plyn a brzdit." Pokračoval Steve s úsměvem na tváři.

Tony se na něj zkoumavě zahleděl a tázavě zvednul jedno obočí. ,,Ale stejně nemáš řidičák, co?" Steve trochu zčervenal. ,,Ne." Odpověděl nejistě a také se přestal usmívat. "Takže jsem vlastně docela rád, že jsem nikoho nezabil."  Řekl upřímě a Tony se konečně hlasitě zasmál.

"Nápodobně." Odvětil Tony stále se smíchem v hlase a pak napřáhl paži směrem k vchodovým dveřím do domu, ,,Tak prosím. A jako doma."

Steve přijmul jeho pozvání, přičemž se sám nepřestával usmívat a vešel dovnitř. Ještě se ani nestihl nerozhlédout, když se mu kolem ramen ovinula Tonyho paže, kterou ho táhnul kamsi do neznáma. Procházeli domem až do luxusně zařízeného obývacího pokoje, kde ho Tony trochu postrčil k veliké pohovce, jež se nacházela uprostřed pokoje a zabírala tak jeho značnou část. Steva v tu chvíli polil stud, když si představil, jak to vypadalo u něj doma, když ho Tony tak nečekaně navštívil.

,,Udělej si pohodlí, já zatím doběhnu pro popcorn. Hned jsem tady."

S těmito slovy se Tony otočil a zmizel kdesi v útrobách jeho rozlehlého domu. Steve chvíli zůstal stát na místě, poněkud zaskočen Tonyho rychlým odchodem. Pak se ale vzpamatoval, obešel roh pohovky a posadil se.

V hlavě se mu vybavila vzpomínka na včerejší večer, když ho Tony pozval k sobě domů a teď tu skutečně byl. Byl tady a nemohl se zbavit pocitu štěstí, který se v něm každou chvilí strávenou v Tonyho přítomnosti usazoval. Nedovedl si to vysvětlit.

Zrovna se usmíval nad vzpomínkou Tonyho v jeho bundě, když Tony i s popcornem v ruce přeskočil opěradlo pohovky a v mžiku se tak ocitl vede něj. Pohovka se pod ním samozřejmě prohla a Steve sebou v úleku cuknul. Hned na to mu věnoval překvapený pohled, na který se mu dostalo odpovědi v podobě zářivého úsměvu. ,,Copak?" Zeptal se Tony, zatímco pokládal mísu popcornu na stůl před nimi.

Steva jeho uvolněnost překvapila. Nevěděl, jestli má vliv jeho chování přisuzovat domácímu prostředí, ve kterém se nacházeli, nebo snad Tony sdílí stejné pocity, které vůči němu chová Steve. Tak či onak, Stevovi se to líbilo. Líbil se mu Tony, který vedle něj seděl naboso, jen v teplákách a tričku s dlouhými, vyhrnutými rukávy. Skoro si až připadal divně, když on sám měl na sobě ryfle a v nich vzorně zastrkanou košili.

Chvíli ho pozoroval, nechávajíc ho bez odpovědi, o kterou ho Tony svým tázavým pohledem doslova žádal. Pak přeci jen promluvil. ,,Nic. Jen jsem se leknul." Odpověděl prostě.

Tony na to nic neřekl. Jen se pohodlněji opřel do sedačky, vzal si do ruky ovladač na televizi a něco na něm začal zběsile mačkat. ,,Na co se vlastně díváme?" Zeptal se Steve, když napodobil Tonyho polohu a sám si tak udělal pohodlí. ,,Na Terminátora." Odvětil Tony a dál se věnoval ovladači.

,,Aha... "

Tony si naštěstí všumnul výrazu Stevovi tváře, ze které bylo patrné, že nemá nejmenší tušení o čem to mluví. "Je to totální kultovka. Takže pokud chceš přežít v tomhle století, musíš to prostě znát." Objasnil Tony a vypadalo to, že se mu konečně podařilo film pustit, jelikož hodil ovladač na stůl a jednou rukou objal opěradlo sedačky.

,,A moc to nepřežeň s tím popcornem. Za chvíli je tady pizza." Informoval Steva, zatímco si sám nabral hrst kukuřice a celou si ji strčil do pusy.

Už po deseti minutách filmu Steve usoudil, že tohle rozhodně není žánr pro něj. Podíval se na Tonyho, který narozdíl od něj sledoval obrazovku témeř se zatajeným dechem. Nechtěl ho rušit, ale zároveň se mu nechtělo vedle něj prosedět bůhvíjak dlouho a dívat se na nudný film, když si klidně mohli třeba o něčem povídat. Rozhodl se proto zahájit konverzaci.

,,Tony?" Oslovil ho, aby získal jeho poroznost a ujistil se tak, že ho poslouchá. Tony odtrhnul svůj pohled od obrazovky a věnoval ho Stevovi. ,,Hmm?" Zahučel.

,,Řekni mi něco o sobě." Zkusil to Steve tím nejdivnějším a nejohranějším způsobem. Tony jen vyklenul obočí v otázce. ,,Cože?" Zeptal se ho, aby se ujistil, jestli se jen nepřeslechl. Pak ale usoudil, že nejspíše ne. ,,Nejspíš o mě víš víc, než já sám." Řekl a doufal, že Steve pochopí, na co naráží.

"Vím jen to, co ty jsi ještě nedávno nevěděl." Usmál se Steve. Takže to pochopil. ,,Ale o tvým osobním životě nevím vůbec nic. Co třeba dělá tvoje žena?" Položil první otázku, která ho právě napadla a čekal na odezvu.

Okamžitě ale zalitoval, že se vůbec ptal, protože Tony rázem zblednul a uhnul pohledem. Steve si k němu přisednul blíž a lokty se opřel o stehna, aby mu alespoň částečně viděl do tváře, kterou si Tony rázem zakryl dlaněmi.

,,Tony, moc se omlouvám. Stalo se něco?" Žádná odpověď. Steve se začínal bát a nejhorší na tom bylo, že ani nevěděl, co udělal tak špatného.

,,To nic." Odpověděl po nekonečných minutách mlčení Tony. ,,Zemřela. Před pěi lety." Dodal ještě a Stevovi se při těch slovech málem zastavilo srdce.

Bože. Tohle posral. Nebylo pro to jiné slovo. Všechno konečně vypadalo tak v pohodě - přesně tak, jak to chtěl od začátku - ale stačila jedniná otázka a všechno šlo znovu do háje. Steve se cítil hrozně. Nejradši by to vzal zpět, ale už to bylo venku a tak nemělo cenu dělat, že se nic nestalo.

,,To je mi hrozně líto, Tony." Vypadlo z něj okamžitě a jako naposledy, když mu bylo mizerně, ho naprosto instinktivně začal hladit po zádech. Na Tonyho to mělo uklidňující účinky - přesně, jak Steve doufal.
Vyprostil svůj obličej ze sevření svých dlaní, narovnal se a podíval se na Steva, v jehož tváři nalezl upřímný výraz lítosti. Nemohl se na něj zlobit. Nevěděl to a myslel to dobře.

,,To nic. Nevěděl jsi o tom."

Stevovi se trochu ulevilo. Určitě neměl v plánu z Tonyho tahat další informace na téma, které mu ze zjevných důvodů nebylo příjemné, ale cítil potřebu zjistit alespoň tolik, aby se příště podobné otázce vyhnul.

,,Opravdu se moc omlouvám. Já... můžu se zeptat, proč máš na ruce ten prstýnek?" Řekl opatrně a zkoumavě si prohlížel stříbrný kroužek na Tonyho levém prsteníčku, se kterým si Tony začal nevědomky hrát. Konečně se trochu pousmál, což Stevovi přidalo na klidu. ,,Ze stejnýho důvodu, ze kterýho máš ty psí známky na krku." Odvětil a nepřestával se usmívat, ačkoli to nebyl úplně šťastný úsměv.

Steve se zmateně podíval na svou hruď, ale žádné psí známky tam nenašel. To ovšem neznamenalo, že je neměl. Měl je. Vždy je ale nosil pod košilí, takže mu bylo záhadou, jak se to Tony dozvěděl. ,,Zezadu na krku ti jde vidět řetízek, vojáku." Vysvětlil Tony, jako by mu četl myšlenky, které mu ale jen napověděl výraz jeho tváře. Steve si sáhnul na šíji, kde skutečně nahmatal řetízek. Usmál se, zatáhnul za něj a osvobodil ho tak zpod košile. Pak si ho přetáhnul přes hlavu a položil do dlaně, kde si začal nostalgicky prohlížet nápisy na známkách. Moc dobře chápal, co tím Tony myslel.

*****

Zdravím :)
Tuhle kapitolu jsem rozdělila na dvě části, aby nebyla příliš dlouhá. Takže se omlouvám, že jsem to tak nešikovně utla téměř uprostřed věty, ale lépe to prostě nešlo - _-

Taky jsem malinko upravila cover. Snad se líbí. :)